Pomněnky

Epilog

Před budovou soudu stál houf novinářů. Všichni připravení na chvíli, kdy se otevřou velké dřevěné dveře, za které neměli povolení vkročit. Někteří z nich si opakovali předpřipravené otázky, jiní jenom netrpělivě postávali. Věděli, že reportáž z tohoto místa bude tím nejočekávanějším v televizních novinách.

„Už jdou!" zvolal najednou někdo.

Na schodech se nejprve objevilo několik nezajímavých lidí. Poté Sakura a za ní už šel ten nejočekávanější s Narutem po boku.

„Sasuke!" vyběhl jeho směrem dav lidí s mikrofony a diktafony. Růžovohlavá dívka měla snahu udržet svému svěřenci dostatečný osobní prostor, ale nakonec jí to moc nevyšlo.

Vyjevený Uzumaki, nezvyklý na takovou pozornost se lehce přikrčil, jako by chtěl zmizet. Vůbec se mu nelíbily ty kamery, které mířily jejich směrem.

„Sasuke! Jste spokojen s výškou trestu?" vyšla ze změti různých slov první smysluplná otázka, které model rozuměl.

Naklonil se k mikrofonu a s přesvědčením odpověděl: „Myslím, že je odpovídající proviněním," zhodnotil to, jaký trest byl určen Hidanovi.

Pomalu sešel těch pár schůdků dolů na chodník, kde všechny přítomné požádal, aby mluvili jednotlivě, že jim rád zodpoví jejich dotazy. Dotěrný dav se rázem změnil v normální lidi.

Postupně zodpovídal každou položenou otázku. Většina z nich se týkala únosu, zranění a jeho dalších plánů ohledně kariéry. Byl rád, že většina témat byla o jeho maličkosti. Zařekl se rozebírat záležitost jeho bratra, přesto i na to došlo.

„Jak snášíte skutečnost, že Váš bratr je mafiánský boss?" výraz v jeho tváři se změnil. Jednoznačně dal najevo, že odmítá toto rozebírat.

„Věděl jste to?" pokračoval ale dotěrný muž. Přidávalo se k němu mnohem více lidí, kteří toužili po odpovědi. „Nenapadlo Vás, že by Vaše sláva a také výhra v castingu mohla být zmanipulována právě Vaším bratrem?" pronesl najednou něco, co dopálilo nejen Sasukeho, ale také Sakuru.

Dívčina už se připravovala ukončit neplánované interview, ale model ji gestem ruky zastavil. Věnoval jí letmý úsměv, čímž naznačil, že je to v pořádku.

Poté stočil svou pozornost zpět k muži. Dlouze a intenzivně mu pohlédl do očí, bylo vidět, že novinář ztratil svou prvotní odvahu. Zmlkl a s obavou z reakce lehce pobledl.

„Abych to uvedl na správnou míru, k této věci se nebudu vyjadřovat, ušetřeme si tedy čas zbytečným dotazováním," navrhl politicky, čímž mnohé překvapil. Nejen proto, že navzdory svému známému temperamentu to řekl naprosto stoicky a klidně, navíc ještě poděkoval za to, že to nebudou více rozebírat. Což vlastně byla skrytá žádost, kterou kupodivu oni vyslyšeli.

„Jaký je Váš vztah s Narutem Uzimakim?" ozvala se najednou mladá žena, která se jako první opět vzpamatovala.

Blonďáček, který zaslechl své jméno, sebou nepatrně škubnul. Doposud nevěnoval moc pozornosti tomu, co se kolem děje a nyní toho litoval. Zoufale kouknul na tmavovlasého, který ale jeho němé volání o pomoc nepostřehl.

Naopak, udělal něco naprosto nečekaného.

„To posuďte sami," otočil se ke svému novému příteli, uchopil ho za límec a přitáhl si ho do polibku.

Sakura zalapala po dechu. Byla si na sto procent jistá, že z toho bude problém. Dostane padáka!

Naruto byl ze začátku velmi napjatý, protože něco takového nečekal a hlavně proto, že viděl na všechny ty kamery, které najednou byly ještě blíže. Uchiha se ale natočil tak, aby na ně neviděl a mohl se tedy lépe uvolnit, což částečně pomohlo.

Tmavovlasý si byl naprosto vědom toho, co tímto způsobil. Odmítal ale déle žít v přetvářce. Pokud ho kvůli tomuto odsoudí, bude klidně žít s jejich nenávistí. Nemohl ale déle žít ve lži a nemohl déle lhát světu.

Představoval si, jak dostane doma seřváno. Fugaka nejspíš odvezou a pak ho vydědí, ale na tom nezáleželo. Ne teď.

Mezitím, na druhém konci světa, seděl u televize blonďatý mladík. Ústa otevřená překvapením a zorničky stažené zděšením.

V hrudi nepříjemnou bolest a oči plné neprolitých slz.

Mohl očekávat, že to tak nějak skončí. Bylo úplně jedno, že umíral strachem o jeho život, že každých pár hodin pravidelně telefonoval Sakuře ohledně novinek o najití jeho milovaného. Nebyl totiž tam, nebyl s ním. Nezachránil ho, to Naruto. Přesto si nepřál pro Sasukeho nic méně, než to nejlepší. Pokud tedy chtěl být model se synem toho tamního politika, neměl v plánu mu nijak bránit. Přál mu to.

„Doufám, že si šťastný, Sasu," vypnul televizor a sáhl pro kapesník, aby mohl setřít slaný proud vyplavující střípky jeho zlomeného srdce.

Konec!

Omlouvám se, ale poslední dobou nejsem moc na tyhle žvásty za kapitolami. Takže vám pouze v letu poděkuju, že jste tento příběh dočetli až do konce. Stejně tak jsem vděčná za vaši zpětnou vazbu v komentářích.

Ještě chci upozornit, že v nejbližších dnech dojde ke korektuře, takže vám pravděpodobně naskákají upozornění, za což se omlouvám.

Dovolte mi to tedy celé zakončit... a to jednou maličkou otázkou: „Měli byste zájem o pokračování?" Konkrétně by se jednalo tak nějak o Itachiho pohled. Předem děkuji za vyjádření a teď už vážně končím. Vaše @girlwholikesleaf