Nový začátek

II. Neznámá

"Hej Rheesi! Pojď sem, něco jsem našel!" mírumilovné ticho lesa proklál mužský hlas. Bylo v něm znát jasné rozrušení.

Oslovený muž se otočil za zdrojem hluku. S otráveným povzdechem si přetáhl luk přes rameno a vydal se za svým přítelem. Tu srnu, co stopoval, teď už stejně neuloví, potom co jeho ignorantský společník svým řevem vyděsil všechno živé v okruhu deseti kilometrů.

"Doufám, že to alespoň stojí za to!" zavolal zpět. Na odpověď nemusel čekat dlouho.

"To se neboj...nebudeš litovat!" teď určitě zaslechl i špetku krutého pobavení. Hned v zápětí uslyšel i bolestný výkřik. Patřil ženě.

Rhees přidal do kroku. Co ten idiot zase vyvádí?! pomyslel si, zatímco téměř běžel ke zdroji již zmíněného rozruchu. Nehleděl na větvičky, jež ho bolestivě sekaly do odhalené kůže na rukou a obličeji ani na hluk který způsoboval.

Odhrnul poslední vrstvu listí, zabraňující mu spatřit co před ním leželo nyní. V šoku se zastavil a snažil se strávit pohled jenž se mu naskytl.

Darrien, jeho přítel stál uprostřed mýtiny. Na tom by nebylo nic divného, ale on tam nebyl jediný. U jeho nohou klečela dívka do jejíhož obličeje neviděl, protože měla sklopenou hlavu. Její dlouhé rozcuchané vlasy byly barvy podzimního listí, nebylo jasné, jestli jsou tmavě červené nebo hnědé. Oblečená byla velice spoře. Boky jí obepínala rouška z tmavé látky a hruď, kterou si navíc chránila rukama, taktéž.

Na tváři se mu rozlil krutý úsměšek.

"Nevíš, jak se chovat?" Rheesův přítel zlověstně zasyčel třesoucí se dívce do ucha. Hrubě ji chytl za vlasy a prudkým pohybem ji donutil zvednout hlavu. Dívka vykřikla, napůl bolestí, napůl strachem. Až teď Rhees spatřil i její půvabnou ostře řezanou tvář, smáčenou slzami. Vypadala, že je sotva dospělá.

"Dobrý úlovek..." poznamenal Rhees a přistoupil o pár kroků blíže k dívce. Poklekl na jedno koleno těsně před ní. Jednou rukou ji chytl za bradu. Dívka sebou při jeho doteku cukla a roztřásla se ještě víc. Oči měla pevně zavřené.

"Copak? Utekla jsi z domova abys nám mohla škodit?" ušklíbl se a natočil její hlavu na stranu, aby si ji lépe prohlédl "Škoda že patříš k nim. Bude tě škoda..." hraně si povzdechl. Darrien se zasmál, zatímco dívka se snažila zadržet slzy zoufalství.

"Podívej se na mě." řekl Rhees bez jakéhokoli náznaku emoce v jeho hlase. Dívce přes sevřené rty unikl tichý vzlyk, ale neuposlechla.

"Řekl jsem, podívej se na mě..." zopakoval klidně, ale napětí na mýtině stouplo. Naplnilo vzduch v okolí tak, že bylo těžké i dýchat. Dívčina hlava klesla a vzlyky pokračovaly, ale přesto odmítala. Darrien ji škubnutím opět pozvedl.

"Podívej se na mě!" Rhees vykřikl až sebou dívka trhla. Hlasitý zvuk jí vyděsil, ale tentokrát se rozhodla poslechnout a oči pomalu otevřela. Pohlédla na něj a v jejích tyrkysově zbarvených očích se zračila nevyslovitelná hrůza. Rhees v nich ale viděl ještě něco jiného...odhodlání. Bylo hluboko a bylo skryté...ale bylo tam.

"Co se tu děje? Zdálo se mi, že slyším..." listí na druhé straně mýtiny se rozhrnulo a odhalilo mladého muže v loveckém oděvu. Zděšeně shlédl celou scénu před ním.

"CO TO PROBOHA DĚLÁTE?!" vykřikl nevěřícně. Během vteřiny odstrčil Rheese od dívky až odletěl o kus dál. Darrien pustil její vlasy a o krok ustoupil s rukama nad hlavou v obraném gestu a drzým úsměškem signalizující posměch. Dívka, nyní již volná od hrubiánova stisku, se v němém teroru zhroutila, stočila na zem do klubíčka a začala nekontrolovatelně vzlykat.

"Hej v klidu Larne, jen jsme se bavi-" Darrien nestihl větu doříct. Larnova pěst ho zasáhla přímo do čelisti a shodila ohromeného muže na zem. Nutno podotknout že úsměšek byl ten tam a nahradil ho tichý vztek.

"Co to do tebe vjelo chlape?! Nic by jsme jí neudělali!" rozhodil rukama Rhees stále sedící na zemi. Darrien si jen nevěřícně prohmátl čelist, aby zjistil, zda není zlomená.

"Ty buď radši zticha pokud nechceš taky jednu..." Larnův tichý hlas naznačoval, že byl rozpálený doběla. Jeho výraz se ale zjemnil, jakmile pohlédl na vyděšenou dívku. Přidřepl si k ní a položil jí ruku na rameno. Cukla sebou, ale pohlédla vzhůru.

"Nemusíš se bát, nedovolím těm dvěma, aby ti ublížili." usmál se na ní. Pak si pomalu sundal kabát a podal jí ho. "Až tady neběháš skoro nahá." Pokývl na ní. Dívka se roztřeseně posadila a s tichým Děkuji si kabát oblékla a rychle se do něj zabalila.

"Co to děláš? Nevidíš, že je jedna z těch zrůd?" Rhees se postavil na nohy a ukázal na ni v jasném obvinění. Ke svému společníkovi se ale raději ani nepřiblížil.

Larn vstal a nabídl jí ruku. Tu dívka bezeslova přijala a bezděčně se ke svému zachránci přivinula. Larn neprotestoval a jednou rukou ji objal kolem ramen. Na zbylé dva muže na mýtině se ani nepodívala. Až teprve pak Larn odpověděl: "Nevíme jistě co je zač. Co ale vím je, že takhle se k dívce nechová. Ať je elf nebo ne." Tímto dal jasně najevo že tuto debatu končí. Pak se otočil zpět na ní.

"Zrovna od tebe jsem nečekal že ty monstra budeš chránit...zrovna ty..." Rheesův hlas zněl zároveň naštvaně, zklamaně, ale hlavní v něm bylo slyšet opovržení. Larn se zastavil uprostřed pohybu jako zasažen neviditelnou dýkou. Na vteřinu zavřel oči, aby zakryl bolest, která se se do nich bez dovolení vkradla. Zhluboka se nadechl a bez jediného pohledu zpět na druhého muže znovu oči otevřel. Dívka, jenž si stále tisknul k sobě se na něj dívala svýma tyrkysovýma očima plnýma zmatku.

Ne, tahle nemůže být...tomu nevěřím... přesvědčoval sám sebe, ale bylo poznat že stisk, kterým k sobě dívku ochranitelsky tisknul, povolil. Zatřásl hlavou, aby z ní dostal temné myšlenky a na dívku se usmál.

"Teď tě dovedu někam do bezpečí ano?" řekl jemně. Dívka ani nemusela odpovídat, jen ho objala pevněji. Zastyděl se za mráz, jenž mu přeběhl po zádech.

Doprovázeni jen tichem odešli z mýtiny do hustého lesa.