Nový začátek

Ṳ̷̡̣͍͔̪̗͖́͂̀̀̈́̆̔́͑̓̅̓̎͝k̷̭̠̹̪̰̪̱̹͎̋̍̄̔̍́͐͆́͋̓͂͝o̴̻̣̘̜̮͓̤̬͗̍̊̿̈́̈́͜͠ľ̸͇͔̓

Ležel na kavalci a díval se do stropu. Dnes pro něj neměla žádný úkol.

Naprosté ticho přerušovalo jen tiché kapání vody v rohu. Pravidelný zvuk ho udržoval soustředěného.

Místnost jemu určená byla jedna z nejlepších v této pevnosti. Měkký koberec na podlaze, spoustu svícnů a pochodní s účelem nahradit nedostatek slunečního světla způsobený absencí oken.

Stejně trávil většinu času v temnotě. Světlo byl přežitek.

Osoba, mířící k jeho dveřím, se snažila našlapovat tiše. On ale slyšel každé lehké došlápnutí bosých nohou na dřevěnou podlahu.

Neobtěžoval se zvednout, v̵̖̒ě̷̻̽d̵̢͠ě̸̹̇l̸͖̓ ̸̘́ž̶͍̓ȅ̶̡ ̵͕͂t̴̰̑o̵̤͋ ̴͇̔n̸͙̈́e̸͙͒n̵͉̅í̸̛̩ ̸̯̾ǫ̸͌n̷̢̾a̶͎͛. Její kroky rozpoznal.

Osoba se zastavila těsně před jeho prahem. Cítil to váhání ve vzduchu. Nakonec se ozvalo lehké zaklepání.

„Vstupte." Řekl prostě a zadíval se ke dveřím. Světlo pochodní z chodby se rozlilo do jeho místnosti, stále však zanechávající jeho lůžko v temnotě.

Spatřil siluetu mladé dívky s dlouhými vlasy. Do tváře jí neviděl, ale cítil její mírnou nervozitu.

„Můj pane." Její hlas zněl smyslně, když se hluboce poklonila. Ruka s pochodní klesla a ozářila hluboký výstřih světlem plamene.

Věděl přesně o co jde. D̷̳̉̑ř̸̰͌ḭ̶́̋v̴̘̬͐e̸̥͛ ̶͇̮͠ḃ̴̢̰y̷̜̽͋ ̴̹̃͂ḿ̸͇ũ̸̢̦ ̸̙͗t̶̞́é̷͈͐ ̶͓͕͝ḏ̸̿͗í̷͚̋v̵̬͕͒k̸̡͋̓ỳ̵̥͂ ̵͉̈b̵̧̬̀́y̴̺͆͠l̵̯̈́o̶͇̐͗ ̵͉̈́̓m̴̗͉̈́ơ̴̹̈́ž̷͖͉̿n̸͔̈á̸̘̏̕ ̶̢̐i̸̜̦̍̈́ ̶̛̬́l̸̟͊̂í̶̟̆́t̶̠̜͌̐ô̵̢͌.̸̧̡͋

Posadil se na posteli: „Přejete si něco?" zeptal se neutrálním hlasem. Všiml si změny atmosféry. Dívka získala více odvahy a vešla dovnitř.

S přehnaným vlněním boků se otočila a zabouchla za sebou dveře.

„Taková temnota..." nesouhlasně mlaskla jazykem a otočila se zpět k němu „Rád si hrajete ve tmě, můj pane?" tiše se zahihňala a pomalým krokem začala směřovat k němu.

Po cestě zapalovala všechny pochodně, které viděla. Světlo postupně zalévalo celou místnost, postupně se plížící k jeho temnému koutu.

„Já mám raději světlo. Ráda vidím na svou hračku." Stále se chichotala jako malá holka. Hledala další pochodně, blíže k jeho lůžku, ale on sám se postaral o to, ạ̴͕̅̕b̶͓͖̅͊ỵ̵̛͕ ̷͖̊͑ţ̷͆ḁ̵͚͂m̶̛͎͕̋ ̴̝̏͒ž̵͈̖̾̐á̶͈̖̌͒d̶̦̂n̸̦͐é̸͇̜̓ ̸̛̥̦̏n̸͍͉͑ẽ̷̡̟̄b̵͓̾y̶̨͗l̸̲̅y̶̖͒̈́.̶̨̭̓̎

„Pán se přede mnou schovává, ale já si vás najdu." Její smích byl zvonivý a veselý. Veškerá nervozita jí už evidentně přešla.

Popoběhla směrem, kde tušila jeho přítomnost.

„Mám vás!" zasmála se a posvítila hořící pochodní přímo do jeho obličeje. Poznal, že byla velice mladá. Sotva dospělá.

Tvář se jí na okamžik stáhla hrůzou a smích jí na rtech odumřel. B̴̾̕ͅy̵̡͙̹̣̚l̷͉̂̒ ̷̠̄̚ň̶͎̱̈a̸̙͊͒͒͂ ̶̼̠̿t̴̤̞͓̳͂͠ú̴̠͑̓h̸͕̟͊̇l̴͍͍̫͉̽͋è̶̻̟̇͜ ̷̼̼̱̍̃͠ŗ̸͍͙̈́́e̶͖̾a̴̱̅̾̇̿k̶̤̊̓͋͝c̵͖̰̕͠i̶̩̺͖̓̋ ̶̛̭̒ź̵͖̳v̴̯̣̜̗̏͌͝y̶̬̻͆͛̓̌k̵͈̳̼̂ḽ̸̅ý̸̘̗̇̋̾͛.̴͖̮̜̆͊͠ͅ

„Nemám náladu na tvé hry." Rukou odstrčil pochodeň, aby mu nesvítila do očí. Jeho hlas se zdál probudit dívku ze šoku.

Rychle nasadila svůdnou masku zpět. Pochodní zapálila všechny svíčky v trojhlavém svícnu na jeho nočním stolku a zasadila louči do nejbližšího držáku na zdi.

Viděl v jejích pohybech mírné napětí, ale to jí přesto nezabránilo plnit svůj úkol.

Otočila se k němu a položila mu ruce na ramena. „Myslím, že rychle změním váš názor." Tiše zavrněla, rty se téměř dotýkajícími jeho ucha. Jemně dlaněmi zatlačila, a on se nechal položit zpět na matraci.

Podkasala si sukni, dlouhou jen těsně pod kolena, a obkročmo se posadila na jeho hrudník. Skoro ani její váhu necítil.

Natáhla ruku a špičkami prstů jemně přejela po jeho tváři. S elegantním prohnutím zad se naklonila až k jeho obličeji.

„Proč jsi tady?" zeptal se tichým, neutrálním tónem.

Zasmála se „Naše paní mě poslala, jako odměnu za tvé dobré služby." Její horký dech ho šimral na jeho ledově studené kůži. Sehnula se níž a rudými, teplými rty h̵̩̙͌̉͆̆o̷̬̥̜̳̣̖͌͑̊̽͊͂̕̚͘ ̸̢͖̳̘͖͇̂͊̀͆̓p̶̬͎͐͐̉ô̴̢̤͎͉̹̙̹̽̃͑̽̓͛͂̐̈́l̶̨̢̛͉̫̦̺̲̪̍́̓͠ͅí̴̧̘̹̥̩̅͛́b̸̰̬̝̫̻̹̲͇͙͒̋̈́́͜ḯ̶̛͚̭͓͈͎͋̓̋̓ļ̷̡̼͙̗̘͔̝̤͍̣̋̔̈́̓̾̍͛͝a̷̙͗̋͌̀͛͋ ̶̹̣̥̭͖̥̘̭̞̭͕̌̅̐̑͋̓͐͊̈̀n̶̤͕̓͜ą̶͉̼̳͙͚̝̭͍͖̽̍̒̃͋͑̕͝͠ ̶̨̋͊t̷̡͚̪͉̫͆͗̄̂͘v̵̛̟̜͇͊̇̂̿̆̊́̑̇̚á̷̘͚͍͙̣̘̯̗̯̼̍̓́̏̀̍̔ř̷͉̬͛̀͑̀̉͘͝.̴͎̃̒̈́

Nepohnul jediným svalem v obličeji.

Už se jala rozepínat přezky na jeho kabátě, když jí pevně u̴c̷h̴o̶p̷i̴l̵ ̸z̸a̵ ̷h̷o̸l̴é̵ ̷z̷á̴p̵ě̴s̵t̴í̷ až vyjekla bolestí.

„Naše paní," odstrčil její ruku a posadil se, s tváří pár centimetrů od té dívčiny. Ta se s ublíženým výrazem a novou vlnou strachu v očích narovnala „t̶̫͊ě̷̟̏ ̸̝́s̶̥̀e̴̞̊ḿ̷̫ ̸̣̀p̵̺̈́ŏ̴͙s̶͍̾ľ̸̩a̸͍͂l̸̝̀ä̸̝́ ̵̭͗z̵͇͗e̸̺͊m̴̪̈ř̶͎̋í̸̞́t̵͓͝.̴̨̓"

Dívka ztuhla uprostřed pohybu. Atmosféra se drasticky změnila a teplota místnosti jako by klesla.

„Pro-prosím?" dívka se mírně zakoktala.

„Znelíbila jsi se jí. Proto tě sem poslala. C̶̥͊h̸̲̒c̵̭̊ĕ̵̖,̸̣͘ ̴̠̎ȧ̴͙b̴̪̃ỵ̵͝c̷̮̎h̶̬̐ ̸̭̚ț̸̌ę̷̌̉ ̸̣͗z̴̻̚a̸̛͜ḃ̵̧ȋ̸̫ḻ̵͌.̶̩͌  " Bez emocí se díval do jejích vyděšených očí.

Překotně slezla z jeho postele. I on se posadil.

„Máš na výběr." Řekl hlasitěji a tím jí zastavil, když urychleně mířila ke dveřím. „Můžeš zůstat a zemřít rychlou, bezbolestnou smrtí." Sáhl vedle postele a uchopil svůj dlouhý, tenký rapír. Ve světle ohně se zlověstně zaleskl.

„Anebo můžeš odejít." V očích jí vysvitla naděje, velice rychle uhašená jeho dalšími slovy „Ale to ti přinese pouze smrt ̷̭̍̆ͅp̴̹͖͒̇ọ̸͛͠m̶̲̌a̴͎͘l̵̳̐o̵̙̖̎̍ū̸̬̙,̸͍̈́ ̵̮̋m̶̧̬͊u̵̪̤̅̅č̶͎̄ĩ̶̲͇̓ṿ̵̤̈̕õ̴͎u̵̜̎̊ ̴͍͛̋à̷͖̂ ̶̳̆̈͜b̴̛̰̳o̵̟̬͛l̴̮̆̚e̶̛̘̊s̴͇̏͠t̷̰̑ǐ̸̖̓v̷̼̄͝ö̶̗̫́ȕ̵͕.̴̱̈́̇ " Jeho hlas stále neprojevoval žádné emoce ani soucit.

Děs se jí promítal v celém obličeji. Nevydala ani hlásku, když začala překotně couvat směrem ke dveřím.

„Vybírej moudře." Díval se jí přímo do očí, ale už věděl, jak se rozhodla.

Rychle otevřela dveře a vyběhla ven. Slyšel její bosá chodidla, jak se postupně vzdalují.

Vložil svůj meč zpět do pochvy a odložil ho vedle postele. Položil se na záda a zavřel oči.

D̶̗͈̻͛̔n̸͎̟̋͆͌̉̑e̶̟̜͑͘͝ś̴͈̪̖̄́̂̾ ̷͚̩̖̜͂͒͌̕p̶̡̫̤̳̳͐̒̈́̇͘r̸̩͙̼̟̰̯̐̈́́̕o̷̱̦͖̻̍͛ ̴͚̑́n̵͎͛̀̃͝ḙ̷̌͆͜͜j̷͖̫̺̫̖̃́̈̈́͘ ̵̫͇͙͙̯̉̇̿̇͒m̶̛͍̺̖̬̀ě̵̤̥̥́̊͋̐̓̋l̷̞̐͊a̴̳̜̗̤̪͒͊ ̶̛̤̦̽̎̇j̷͎̗̝̐͗́e̶͇͓̦͍̎d̶̟̹͖̀̂̀͝ͅį̶͍͙͉̣̞̄̆ņ̴̥̿̉͋ý̶͙̌̈́͘ ̵̡̮̱̐̋̽̋̚ͅú̷̥͓̓́̅̕k̵̛̭̳̖̯̯̹̊̈́̑̓o̵̱̯̫͇̱͗l̷͙̲̮̕.̴̯̇̉