Nový začátek

XIII. Přítel nebo nepřítel?

"To jsi jí musela praštit tak moc?"

"Nechci, aby začala křičet."

"Ale-"

Šepot přestal když tiše zasténala. Tupá pulzující bolest za levým uchem jí zamlžovala zrak, když se pokusila rozhlédnout. Zamžourala a spatřila stejné dvě postavy jako předtím než byla napadena.

Vyšší z těch dvou se k ní s rukama zdviženýma na znamení že je neozbrojená začala přibližovat.

"Strá-!" její pokus o zavolání pomoci byl přerušen další prudkou ranou, tentokrát do spánku. A tak se tuto noc již podruhé zhroutila na postel. Hlava jí třeštila jako by jí měla uvnitř bijícího zvonu, ale do bezvědomí znovu neupadla.

Uslyšela tlumenou ránu a vzteklé mumlání následované vzpurným tichem. Když se jí konečně trochu rozjasnilo před očima, spatřila, že menší žena, která jí opakovaně udeřila, byla nyní s roubíkem přivázaná k židli na druhé straně místnosti a vztekle si pohledem měřila vyšší ženu, sedící v nohách Nayreeniny postele.

Naya se pokusila odtáhnout dál, hlava se jí motala příliš, než aby byla schopná se pohnout. Zkusila zavolat o pomoc, ale z úst jí vyšel jen přidušený šepot. Cizinka sedící na posteli to vše sledovala se shovívaným úsměvem. Byla oblečená jako dáma, v dlouhých šatech fialové barvy převázané černým opaskem. Vlasy, dlouhé minimálně až po pás, jí ve světle pochodní,  které předtím určitě neplály, rudě zářily.

"Omlouvám se za svou společnici." její oči byly plné tepla a vřelosti. "Občas rychleji jedná, než myslí." Rukou letmo mávla k té druhé. Ta už nebyla oděná tak okázale. Obyčejný, nezdobený lovecký oděv - tunika a dlouhé kalhoty přírodních barev. Vlasy nenápadné hnědé barvy, měla asi jen po ramena. Nehybně seděla a sledovala druhou ženu s vražedně klidným pohledem, který říkal 'Rozvaž mě a já ti ukážu kolik vymyslím způsobů jak tě zabít.'

To rozhodně Nayreen neuklidnilo.

"Stráže!" zaskřehotala polohlasně. Vyšší žena se na ní znovu mile usmála.

"Volat nemá cenu, místnost je chráněna kouzlem. Žádný zvuk se ven nedostane. Jen preventivní opatření." musela spatřit hrůzu v Nayných očích, tak rychle dodala "Nechceme ti ublížit, jen si s tebou promluvit. Nebo, alespoň já..." oči jí znovu zaběhly k její společnici, která se s trpělivostí dravce nepohnula ani o milimetr.

"Věřím, že teď už křičet nebudeš, že?" žena se zadívala Nayreen přímo do očí, ale dívka z nich hrozbu nevyčetla. Jen starost. Přikývla. Žena mávla rukou a provazy poutající tu druhou se stáhly a s tichým žuchnutím dopadly na podlahu. Druhá žena si naštvaně vytáhla roubík z pusy.

"Vážně?" třela si mírně zhmožděná zápěstí a pak se v tureckém sedu usadila na postel.

"Ano, vážně. Ráda bych si s ní promluvila, než jí zabiješ." řekla vyšší žena se stoickým klidem.

"Nechtěla jsem jí zabít...maximálně zmrzačit, nebo zranit..." zakřenila se ta druhá, ale pod pevným pohledem své společnice obrátila oči v sloup "Dělám si srandu, samozřejmě. Omlouvám se." řekla směrem k Naye, ale ta z toho cítila neupřímnost. Byla si jistá, že této ženě by dělalo radost mlátit lidi do hlavy celý den a neomrzelo by se jí to.

"Dobře!" zarazila Nayreen tuhle konverzaci. Pozornost obou se přenesla na ní. Dívka nasucho polkla. Nemusela být nijak extra vnímavá aby poznala, že z těchto dvou přímo čiší síla a energie. "Kdo jste a co sakra děláte v mém pokoji?" odvážila se promluvit znova, možná trochu rázněji, než by si normálně dovolila v přítomnosti takto mocných bytostí.