Nový začátek

IV. Příjezd

Larn byl šťastný, když po téměř hodině jízdy spatřil brány hlavního města. Jeho záda již byla témeř rozdrásaná od toho, jak pevně se Nayreen držela. Na posledním úseku pobídl svého koně a v mírném klusu zdolal poslední kousek k městu. Úlevně si oddechl, když dojel ke stájím, jenž se nacházely kousek za hlavní branou.

Nevšimal si stráží ani občanů města jenž na ně koukali se zájmem a zvědavostí. Ti ale nesledovali jeho. Koukali na dívku sedící na koni před ním. Na rozcuchanou divoženku, s listím ve vlasech a oblečenou pouze v jeho kabatě.  On je dokázal ignorovat, ale zdálo se že Nayreen všechna takhle pozornost vadí. Jakmile kůň zastavil, objala ho oběma rukama a skryla hlavu do záhybů jeho košile. V tu chvíli cítil neskutečnou zodpovědnost za tuhle dívku.

"Na co zíráte?" obořil se na elfy zastavující uprostřed ulice jen aby se podívali na ten zvláštní úkaz před nimi. Většina měla dost soudnosti aby se alespoň zatvářili zahanbeně a pokračovali v čemkoli co dělali předtím, ale někteří zůstali stát. Larn nevěřícně zakroutil hlavou nad jejich drzostí, ale nechal je být. Nemělo cenu se s nimi zahazovat.

Jemně za sebe odmotal Nayreeniny ruce. Dívka se na něj zmateně podívala, ale ruce přitáhla k sobě.

"Zvládneš seskočit dolů?" zeptal se tiše a povzbudivě  se na ní pousmál. Nayreen se se zvětšenými zorničkami podívala na vzdálenost jenž jí dělila od pevné zamě a odhodlaně přikývla. Zhluboka se nadechla, jakoby seskakování z koně byla nejvíc adrenalinová událost v jejím životě a s heknutím se odrazila.

Na první pohled to vypadalo, že to zvládla dobře. Jenže jakmile se její nohy dotkly země a převzaly na sebe váhu jejich majitelky, podlomily se a Nayreen tvrdě dopadla na zem.

Larn během vteřiny seskočil také, strachoval se, jestli se dívce něco nastalo. Ta ale seděla na zemi ve stejné poloze v jaké dopadla a frustrovaně pěstičkami mlátila do země. Larn si k ní přidřepl a vzal její ruce do svých než si o štěrkovou zem stačila ublížit.

Podívala se na něj se zoufalstvím v očích. Nemohl chápat co se jí teď dělo v hlavě nebo v srdci, jaké emoce teď musela prožívat. Jediné co mohl uděla bylo jí uklidnit a dovést ke královně, která určitě vymyslí, co a jak.

Bezeslova jí pomohl vstát, ale její ruku nepustil. Aniž  by z ní spustil oči, luskl prsty na štolbu co stál opodál. Mladík přiběhl co nejrychleji mohl, až se málem přerazil o stoličku, kterou někdo nešikovně nechal na místě kde rozhodně být neměla.

"Odsedlej prosím Dixona a vyčisti ho. Udělal bych to sám, ale musím udělat něco důležitého." řekl štolbovi. Ten pouze přikývl a pak již jen následoval koně, který se sám od sebe vydal do svého stání v zadní části stáje.

"Tak pojď. Královna nás již jistě očekává." usmál se na ní. Dívka se také pokusila o usměv, ale v jejích očich stále viděl hluboké zoufalství. Larna se začalo zoufaství zmocňovat taky. Chtěl jí pomoct, moc chtěl, ale nikdy nebyl moc dobrý v utěšování, obzvlášť utěšování mladých dívek. Tak jí jen povzbudivě stiskl ruku a společně pokračovali hlouběji do bludiště města, směrem k zámku, jenž se tyčil nadevšemi.

__________________________________________

Cesta probíhala v naprostém tichu. Lidé se po nich stále otáčeli a pozorovali tu divnou scenérii, královského lovce a divou ženu z lesů. Nebo tak jim alespoň musela připadat. Pod všemi těmi pohledy se zdálo jakoby se Nayreen scvrkávala a uzavírala se čím dál tím více do své ulity. A on, jakožto společenské nemehlo kterým byl, byl raději zticha aby svými slovy neztratil ten poslední zbytek důvěry, který k němu jeho dočasná svěřenka ještě chová.