Nový začátek

XVI. Velká rozhodnutí

Seděla ve svém křesle a netrpělivě poťukávala prsty po stole. S nespokojeným výrazem těkala mezi dveřmi a jídlem, které jí před očima chladlo. Stůl, obložený různými druhy pečiva a pomazánek, zabíral téměř vetšinou malého salónku. Byl umístěn hned vedle velké honosné jídelny, schopné hostit přes tisíc hostů. Ta se ale nehodila na malou soukromou snídaní s blízkou přítelkyní.

Jenže ta měla už více než půl hodiny zpoždění. Arnë se zvedla a začala přecházet po místnosti. Žaludek se jí začínal bolestivě svírat. Nenáviděla čekání. Zvlášť když čekala na někoho s kým měla stolovat. Ano, jistě, mohla začít snídat i bez Nayreen, ale tvrdohlavost jí to nedovolovala. Řekla si že počká, tak počká. A mimo to, velice nerada jedla sama.

Jediné, čemu ale neodolala byla káva. Prázdný hrnek od tohoto lahodného nápoje jen čekal na další naplnění z konvice.

"Kde jen může být?" zamumlala si sama pro sebe, napůl v pokušení vydat se přítelkyni naproti. To ona měla být ta co nechává všechny čekat. Od královny se to očekává, ne?

Konečně se otevřely dveře a odhalily muže v lehké zbroji. Arnë se na chvíli zadívala na jeho vypracované svaly a ostré rysy ve tváři. Do své osobní gardy si vybírala jen ty nejlepší z nejlepších...a nejpohlednějších.

Její zkoumavý pohled zřejmě muže mírně vyvedl z míry, ale rychle se vzpamatoval.

"Má paní!" zvolal hlubokým hlasem. Ještě než stačil říct cokoli jiného, proklouzla okolo něj drobná postava, ve které královna okamžitě poznala Nayreen.

"Musím s tebou mluvit." dívka nedala strážnému absolutně žádnou šanci zasáhnout, či jen promluvit.

"V pořádku." zastavila ho Arnë uprostřed pohybu, když se chystal Nayreen uchopit za paži a vytáhnout ven. Zářivě se na něj usmála a pohybem ruky ho propustila. Mírně zmatený poslechl a zavřel za sebou dveře, čímž obnovil kouzlo, znemožňující komukoli odposlouchávat cokoli bylo proneseno v této místnosti.

Arnëin výraz okamžitě ztvrdl, když se otočila na Nayreen, která se už obsloužila a cosi žvýkala.

"Kde jsi byla?" zeptala se královna a usedla zpět do svého křesla, elegantním pohybem se natahující pro krajíc chleba.

"O tom s tebou právě musím mluvit. Myslím že máme problém." Nayreen položila zbytek svého chlebu a pustila se do složitého vyprávění. Všeho co se událo od chvíle co se večer rozloučily. O návštěvě těch dvou podivných žen i o Mie, služce, která viděla co neměla.

Arnë pomalu v duchu propadala panice. Všechno šlo z kopce mnohem dříve než čekala. Myslela si, že když zpacifikovala toho lovce co Nayreen přivedl, bude mít nějaký čas na to vymyslet plán. Vymyslet jak opatrně Nayu připravit na to, co pro ni přichystala. Na to ale už nebyl čas.

Když Nayreen dovyprávěla, chvíli bylo v místnosti naprosté ticho. Královna nehnutě seděla a dívala se před sebe, procházející veškeré možnosti jí dostupné. Nebylo jich mnoho.

Zvedla se ze židle a obešla zmatenou Nayreen. Prudkým pohybem otevřela dveře, až mírně překvapila oba strážné stojící před jejími dveřmi. Rychle se narovnali a otočili čelem ke své královně.

"Ty," ukázala na strážného napravo, toho stejného co se pokusil uvést Nayu do místnosti "potřebuji aby jsi našel služebnou jménem Mia a neprodleně ji přiveď za mnou. Najdi Rosanii, ta bude vědět kde je. Pošli i pro Samaringela." nečekala na odpověď a pohybem ruky strážného propustila. Zatímco odklusával, otočila se na druhého.