Vrátil jsem do třídy, kde jsem si opět sedl do své lavice, hlavu bořil do desky a snažil se být v klidu. Proč sedím s ním? Já toho učitele zabiju, já to vážně udělám.
Po chvilce se opět ozvala ta příšerná věc na zdi, zvonek, školní zvonek. Další ze seznamu zabít.
Konal jsem ignor, takže jsem nic nevnímal."Ty jsi Yoongi, Min Yoongi, že jo?" to snad-... neodpovídal jsem. "Máš pěkné jméno, nevím, proč si mi ho nechtěl říct, a promiň jestli jsem nějak...-" díky bohu ho přerušil učitel, vcházející do dveří. Všichni debilové se postavili, jen já, ten swagger, jsem zůstal sedět. Nevím, proč bych se měl namáhat.
Celou hodinu bylo ticho, hrobové, mě vyhovující ticho, učitel seděl a četl si, zatímco ostatní dělali nějakou mě neznámou práci. Zvedl jsem hlavu, protáhl se a krátce zívl, hned mám lepší náladu.
"Jsi na mě naštvaný?" okay, dobrá nálada je pryč. Hodil jsem po něm chladný face, bez emocí.
"Co myslíš? Prostě se ser do někoho jinýho, nevím proč se se mnou snažíš bavit, prostě drž hubu jako ostatní a naštvanej být nemusím." řekl jsem a pohled zase stočil k oknu. Debil. Tohle nevydržím. Klid, prostě ho ignoruj, máš svůj svět, spi, ano... spánek, to teď potřebuješ, nemysli na něj, ale na spánek!
Nespokojeně jsem vydechl, hlavu položil na lavici, obličejem k oknu, ruce jsem si obmotal kolem hlavy a zavřel oči... usnul jsem.Jimin
Nechápu ho, proč je na mě takový? To jsem tak otravný? Vždyť se snažím být jen milý, mrzí mě to.
Potom co mě odbyl, zase usnul. Sledoval jsem ho, každý jeho pohyb. Usmívá se někdy? Zasměje se? Dělá zadanou práci? Dokáže být hodný a milý?
Tyhle otázky mi kolovaly v hlavě, točily se jako kolotoč, na nic jiného jsem v tu chvíli nedokázal myslet.
Zakroutil jsem hlavou, abych přišel na jiné myšlenky, bohužel neúspěšně. Z tašky jsem si vytáhl menší bloček, kam jsem napsal:Min Yoongi
Prostě jen tak. Nemohu jsi pomoct, tenhle člověk mě fascinuje. Věci jsem si zase schoval do tašky, a pokračoval v předešlé aktivitě.
Po zazvonění jsem se zvedl, rozhlédl se po třídě za účelem vyhledat někoho, kdo vypadá přátelsky, nejlépe kluka.
Mám ho. Hnědovlasý student, sedící vedle černovláska, vypadá mile.
Přihupskal jsem k němu, a poťukal mu na rameno, otočil se na mě s tázavým, ale i přesto okouzlujícím úsměvem.
"Ahoj, jsem Jimin... a ty?" nervózně jsem se pousmál.
"Já jsem Taehyung, ale říkej mi Tae, těší mě." kývl hlavou, poté se otočil k tomu druhému, který se na mě podíval, doširoka se usmál, což mi tak trochu připomnělo králíčka.
"Já jsem Jungkook, ahoj." představil se.
"Můžu mít jen otázku?" pokračoval jsem ve svém menším úkolu.
"Jasně, posaď se." řekl Tae a poukázal na židli před ním. Sedl jsem si, ruce položil na lavici a vydechl. Teď to jen nepokazit, ať mám aspoň nějaké kamarády.
"Takže... sedím s ním." odkašlal jsem si a ukázal na Yoongiho.
"Tak to ti moc nezávidím." cukl sebou Jungkook a se znechuceným výrazem se na něj podíval.
"Proč?"
"Proč? Stále si hraje na něco, co není. Ke spolužákům se chová chladně a většinu dokonce i děsí. Na školu kašle a učitele má někde. A aby toho nebylo málo, říká si 'asexuál'. " jen co to dořekl jsem se zarazil. Asexuál? To je... ?Takže mám cíl, musím se skamarádit s Yoongim, bude to běh na dlounou trať, bude to těžké, ale já vím, že to zvládnu. Nesmím se vzdát.
Prostě chci mít kamaráda, kterého mi nikdo nevezme~
ČTEŠ
Asexual |YoonMin|
FanfictionMin Yoongi, student střední školy. Není oblíbený, ale zase není ten, ze kterého by si někdo dělal prdel. Se svým životem nemá problém, to si ale jenom myslí, problémem však je to, že žije v domnění, že je Asexuál. Nikdy nikoho nemiloval, nedokáže to...