Asexual |YoonMin|

🌎 C 🌎

Yoongi

Pomalu jsem otevřel oči a to co jsem viděl... viděl jsem tu spící obludu co s ní sedím! "Uh! Proboha!" vykřikl jsem a zvedl se. Jen sebou cukl, ale to jsem nevnímal, rozhlédl jsem se po třídě, nikde nikdo, židle nahoře a čisto jak v mé ledničce, a to tam je fakt čisto.
"Já jsem usnul?"ozval se. Ignor, Yoongi. Vzal jsem si tašku, čepici a už jsem chtěl odejít, jenže to stvoření mě chytlo za rukáv. Jak se opovažuje...
"Proč se se mnou nebavíš?" optal se s mírně se zklamaným výrazem, jen jsem se zamračil, trhl rukou, a s prásknutím dveří jsem opustil třídu. Kretén. Proč se o mě stará? Co mu je do toho?
Grrr... zbytečně jsem se vytočil. Kráčel jsem si to prázdnou chodbou směr skříňky. Otevřel jsem si tu svou s číslem 288, hodil na sebe koženou bundu, zamkl a vyšel z tohoto ústavu, známém jako škola.

Doma jsem již zmíněnou tašku hodil do rohu ke dveřím, došel si do kuchyně pro jídlo, a třískl sebou o gauč. Zapnul jsem televizi, jenže... jak už je známo, nic tam nedávají, takže netrvalo dlouho a já usnul. Jako vždy.

Druhý den

"Drž už hubu!" seřval jsem svůj budík, který následně skončil u mé skříně na několik kousků. Hygiena, oblečení, a šel jsem. U školy jsem si zaplul pod strom, co před ní stojí. Sedl jsem si do tureckého sedu, pustil si mp3 a zavřel oči. Teď mi nic krom mé postele nechybí.
Najednou mi někdo vytrhnul sluchátko z ucha. Okamžitě jsem dotyčného propálil pohledem a chystal se něco říct. Jenže ta osoba... byl Jimin.
"Ahoj," usmál se. Budu zvracet.
"Dnes mi odpovíš?"pokračoval. To je vážně tak blbej?
"Tak poslouchej," odmlčel jsem se, postavil jsem se, sluchátko si vrátil, nadechl se a spustil.
"Neser se do mě! Jestli si myslíš, že bych se bavil s někým jako jsi ty, tak si na omylu! Prostě mě nech být! A jestli tomu nerozumíš-"dramatická odmlka... odfrkl jsem si a i s tím jsem ho strčil. Což zapříčinilo jeho pád do bahna co bylo za ním. Takže byl celý hnědý, doslova. Celá škola, nebo ti kreténi, co stáli kolem propukli v hromadný smích. Skvělý.
"Tak-"už jsem chtěl pokračovat, ale on najednou... začal brečet. Vážně?

Jimin

Jen co mě strčil do bahna, ozval se dlouhý, hlasitý smích od všech přítomných. Tohle je jako na té minulé škole... můj bože! Jimine, klid... ne!
"Tak-" už chtěl zase něco říct, ale já to nevydržel a bohužel jsem začal brečet. Kolena jsem si přitáhl k bradě a pokračoval v pláči.
Neodvážil jsem se mu podívat do očí. Zmýlil jsem se v něm. Je zlý. Min Yoongi je zlý.
Smích stále nepřestával, takže z mých pramínků slz se stávaly proudy, tekoucí po mých tvářích. Už zase jsem to podělal. Nemůžu mít kamarády, nikdo mi nepomůže. Jsem debil, jsem naivní debil.

Yoongi

Co jsem to udělal? Sice to není poprvé, co jsem někoho zesměšnil, ale... teď mám divnej pocit. Stačí, Yoongi! Zakroutil jsem hlavou, hodil si tašku přes rameno, a namířil si to k hlavnímu vchodu. Otevřeli. Následně jsem si šel do skříňky, poté do třídy, kde jsem si sedl, a opět se poskládal na lavici, zakryt svými pažemi. Nepřehnal jsem to trochu? Cože?! Né!
Povzdychl jsem si a zavřel oči. Usnul jsem.

Jimin

Rukávem jsem si stíral slzy, mezitím se ostatní pomalu dostávali do školy, takže jsem mohl být konečném sám. Sám. Jsem furt sám, nikoho nemám, vlastní rodiče se na mě vykašlali po zjištění mé orientace, ale pořád je mám rád. Vstal jsem a začal se prohlížet, kalhoty hnědý, kus košile taky, všude kapky a skvrny, moje taška na tom nebyla o dost líp. Povzdychl jsem si, hodil tašku na záda, a pomalými kroky se vydal do školy. Jelikož nemám žádné věci na převlečení, celý hnědý jsem si prošel školou, všude kolem byly slyšet posměchy, narážky a tak podobně. Snažil jsem se je ignorovat, ale nejde mi to, achjo.
"Posranej až za ušima, doslova!" křikl někdo a hned po té se ozval hlasitý smích... další.
Klid... klid... dýchej!
Rychlejšími kroky jsem se dostal až k naší třídě, kde jsem se zavřel. Jen co jsem se otočil, padlo na mě několik párů očí, většina se dívala na mé kalhoty.
Jedna... dva... *výbuch smíchu všech okolo*.
Sklopil jsem pohled k zemi a rozešel se ke své lavici, ani jsem si nevšiml, že se na mě dívá Yoongi. Beze slov jsem se posadil a připravil si na první hodinu, matika.

Učitelka vešla, a už jenom ten její výraz vypovídal o tom, že zkouší a nebo píšeme. Tak teď doufám, že ten kterého-
"Takže k tabuli půjde..." ne já ještě nechci umřít! A s tou hnědou po těle už vůbec ne! Prosím!
"Tak třeba Park Jimin, pojď." podívala se na mě. Hlasitě jsem polkl, odsunul se od lavice a už byl slyšet tlumený smích... tohle bude strašný... už jsem se chtěl zvednout, ale....

++++++++++++++++++++
Ahoj 🌼🐇✌~

Musím vám poděkovat za vaši neuvěřitelnou aktivitu! Tenhle příběh má teprve (3~) kapitoly, a už to má víc jak 100 přečtení, moc mě to těší, jste úžasný! Děkuji za všechno.
💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕👐👐👐👐👐👐👐👐👐👐