Asexual |YoonMin|

🌏 O 🌏

Jimin

"... druhá světová?" hádal jsem s chlapíkem v televizi.
"A správná odpověď je bitva u Waterloo" počkat cože? Musel jsem se zasmát své blbosti. Ano, Jimine... druhá světová. Heh. Ještě chvíli jsem se zájmem sledoval televizi, když v tom se po celém domě rozezněl zvonek. Návštěva? Nebo omyl? Trochu jsem se podivil, s mírným zaváháním se zvedl a dohupskal ke dveřím. Otevřel jsem je.

"Y-yoongi?" zakoktal jsem a překvapeně a nechápavě sledoval jeho dokonalou tvář. V tu chvíli má hlava rozpoutala pro změnu třetí světovou, běhalo tam tisíc otázek bez odpovědí, které jsem potřeboval znát.
Co tu dělá? Chce mě zabít? Má mě rád? Mám ho pozvat dovnitř? Co mám dělat? Pomůže mi někdo?
Začal jsem být nehorázně nervózní, ach bože.
"No... musíme si promluvit..." začal, nacož jsem se zděsil.
"Promiň mi to, nechtěl jsem tě otravovat! Měl jsem tě nechat na pokoji, já vím, že jsi asexuál, promiň mi to!" neudržel jsem se a vypustil slzy. Začaly se po mých tvářích kutálet stále ve větších počtech. Yoongi mě nechápavě sledoval, poté promluvil.
"Jimine... to je to, o čem si musíme promluvit," řekl vážně. Jsem v šoku, až teď mi dochází, že tu se mnou stojí Yoongi! Min Yoongi, kterého z celého srdce miluju, a prostě... ah!
"J-jasně." sklopil jsem pohled a pustil ho dál. Sundal si boty, sedl si na gauč, nadechl se a podíval se na mě. Já stále stál jak  přibitý na místě, stále v šoku.
"Ehm." odkašlal si a poklepal vedle sebe. S hlasitým polknutím jsem k němu došel a sedl si.
"Takže..."

Yoongi

Konečně ho vidím! Jimina! V celé své kráse, jeho oči, obličej, ale úsměv nevidím. Je nejspíš v šoku, jakože neříkám, že já ne, konečně a tak, ale... co mu mám jako říct?
Jimine, miluju tě. No tak to v žádném případě... pff.
Proč jsi se odstěhoval a mě tam nechal?? Jasně... ne.
Zhluboka jsem se nadechl..."Takže..." začal jsem, ale jen co jsem mu pohlédl do očí... kurva... nevím.
"Jimine... já... se... omlouvám." cože?! Bože... Yoongi... ty idiote.
"Za co? To spíš já..." pousmál se Jimin, ale stále mu v obličeji hrál ten zmatek a strach.
"Né... víš, já... když si mi řekl... že mě miluješ..." moment, co když mě nemiluje?!
"Jo... vím... promiň." proč se furt omlouvá? Jsem nějak měkkej, co mám říkat?
"Neomlouvej se..." šeptl jsem, poté jsem mu opět pohlédl do očí a řekl větu, za kterou se ZÍTRA URČITĚ ZABIJU!
"Jimine, v tu dobu co jsi nebyl ve škole, jsem si uvědomil dvě nebo... možná víc věcí..."okey, tohle není ta věta... Yoongi, seber se!
"Jaké?" vystrašil se a vykulil oči... on vypadá jak štěně! Yoongi! No jo furt~.
"Takže..."

Jimin

"Takže..." začal Yoongi, zatímco já ho vyděšeně sledoval, přičemž mi hlavou stále běhaly otázky typu... co řekne? Co se stalo, co mi chce? Nenávidí mě? Miluju ho?
"Zaprvé... jsi mi začal chybět..." první infarkt... cože?! Neměl jsem slov, jen jsem ho s otevřenou pusou sledoval.
"Nikdy mi nikdo nechyběl... prostě jenom ty... sám to nechápu... a..." dýchej, Jimine, dýchej!
"A... asi jsem se do tebe zamiloval." jen co to dořekl se zvedl a utekl do kuchyně. Počkat, počkat, počkat, počkat, počkat, počkat ....!!! Omg!
Cože?! Min Yoongi... asexuál... on... mě... miluje?!
"Yoongi!" vyhrkl jsem a běžel za ním do kuchyně, kde seděl na židli a obličej měl v dlaních...
"Yoongi... ty... mě miluješ? Já... myslel, že jsi asexuál..." mluvil jsem potichu a pomalu, byl jsem nervózní.
"Nejsem... asexuál,... a jo... furt tady je možnost, že je to jen typ nenávisti, heh..." mmmmm! Já jsem šťastný!
"Yoongi, já tě taky miluju!" řekl jsem trochu víc nahlas než jsem chtěl, ale to jsem neřešil. Klekl jsem si k němu a sundal mu ruce z obličeje.
"Takže... ty si jel až sem?" debilnější otázka by nebyla?
"Ne asi, přiletěl jsem na koštěti." uchechtl se, že jsem měl možnost vidět jeho cute zuby.
"Jimine... já... nevím ani jak tohle chodí, nikdy jsem neměl žádnej takovejhle pocit..."podotkl a zvedl se. Já samozřejmě s ním, bylo by blbý před ním klečet.
"Pocit lásky?" šeptl jsem, hned jsem mohl cítit, že se červenám. Yoongi se mi konečně podíval do očí. "Tak..." povzdychl si. "Co teď?" popravdě, nevím...
Ale co mu mám říct?
Nejradši bych ho políbil... no, ale... to těžko.

Yoongi

Chvíli jsme tam takhle seděli, sledovali jsme se navzájem, ani jeden nebyl schopen slov. Tohle je dost trapný. Yoongi, ticho, neposer to!
Dobře... nádech, výdech, to zvládnu. Zkusit to můžu, třeba jsem pořád asexuál, a tohle je jen nějaká gayská přeháňka. Jo, to bude ono. Jsem chytrý, chytrý asexuál s novým typem nenávisti.

Poté následovalo něco, čeho opravdu budu litovat...~