Asexual |YoonMin|

🌍 H 🌍

"Yoongi, já se do tebe zamiloval..."

Jimin

Řekl jsem s mokrou tváří od slz. Podíval jsem se na Yoongiho, který mě zmateně sledoval, poté se zamračil a rychlejšími kroky opustil místnost. Zůstal jsem sám. Po zdi jsem se sklouzl až na zem, přitáhl si kolena až k bradě a propukl v pláč. Jsem jen naivní teplej idiot. Kdybych držel hubu jak mi říkal... ale ne, já mu musel říct co k němu cítím, nemohl jsem to v sobě furt dusit. Prostě jsem se do Min Yoongiho zamiloval a basta!
Stále jsem brečel, na zemi v rohu na záchodech. Takhle jsem dopadl, já, Park Jimin, navždy sám, nikoho si nenajdu, nikdo mě nemá rád.

Ale aspoň jsem si to vše srovnal v hlavě.

Zbytek dne jsem strávil na zemi, stále na záchodech. Kupodivu sem nikdo nepřišel, nikdo se po mě ani nepodíval. Povzdychl jsem si, setřel slzy, které se stále kutálely po mých tvářích, zvedl se a oprášil. Následně jsem pomalu a potichu vylezl na chodbu, která byla díky bohu prázdná. Pomalými kroky jsem došel ke dveřím naší třídy, zatáhl za kliku a otevřel. Nikde nikdo, jen moje taška a bordel kolem. S popotáhnutím jsem k ní došel, vzal si ji na záda a jediné, co upoutalo mou pozornost, byl papír ležící na mé lavici pod židlí. Vzal jsem ho a začal číst, třeba mi to zvedne náladu.

Sedíš ve 3. lavici u dveří, máš neomluvené hodiny a problém u učitelky.

Písmo jsem nepoznal, ale to nebylo to důležitý... já nesedím s Yoongim.

Yoongi - flashback

On se ten debil do mě zamiloval?! Takže je pravda... že je gay? Dělal jsem si z něj jen srandu, protože vím, jak tahle škola bere gaye.
S prásknutím dveří jsem opustil wécka a šel do třídy. Přišel jsem tak akorát na hodinu, sedl jsem si a první co jsem poté udělal, bylo to, že jsem se přihlásil.
"Ano, Yoongi?" pousmála se na mě ta odporná rašple.
"Může park Jimin sedět jinde?" ochota sama, já vím.
"Park Jimin? A kde vůbec je?" rozhlédla se po třídě s tázavým výrazem. Bože já ji něčím sejmu.
"To je fuk, může?" zamračil jsem se.
"Hm? No... dobře... ještě vymyslím kde." zasmála se a dál se rozhlížela po třídě.
"No, volná místa jsou už jen vedle... Baekhyuna, a nebo... Namjoona." to si mám jako vybrat...?
"Hmm." jediný, co jsem ze sebe dostal, protože mě už zbytek nezajímal, takže jsem si lehl na lavici, zavřel oči a vydechl.
"Paní učitelko, můžu sedět s ním já?"další idiot... počkat...
"Ano, dobře, děkuji." pousmála se vřele rašpula, zatímco já jsem hypnotizoval místo, kde seděl Namjoon. Jo. Takže Jimin sedí s ním... to nebu-... no a co?! Nestarej se o něj, nemysli na něj, je to jen bezcenná buzna!
Povzdychl jsem si, zavrtěl hlavou a opět se zachumlal do lavice, dnešek je strašnej...

Jimin

Se sklopeným pohledem jsem došel domů, kde jsem si rovnou lehl do postele. Všechno jsem zkazil. Yoongi mě teď nenávidí, ani spolu nesedíme!
Z toho všeho se mi samozřejmě spustily slzy, zase. Přetočil jsem se na břicho, hlavu zabořil do polštáře a pokračoval v breku. Já Yoongiho miluju. Ano, jsem idiot.

Pokud sám věří tomu, že je asexuál...

Vzbudil jsem se za tmy, vstal jsem, dobelhal se do předsíně, kde můj mobil relaxoval na skříňce. 4:23... krásný čas. Povzdychl jsem si, promnul si oči, zívl si a vydal se do obýváku. Tam jsem se zachumlal pod deku, pustil si televizi a pokusil se o další usnutí. V tom mi ale zabránilo poměrně hlasité kručení mého břicha. Jídlo?
"Né." odfrkl jsem si a dál se věnoval pořadu, což mě absolutně nezajímá.

Yoongi

Vešel jsem do třídy, usedl na své místo, a rozhlédl se po třídě, Jimin tu není.
Proč se o to tak... grrrr.
Nespokojeně jsem si povzdychl, pohled stočil k oknu, opřel se o ruku a sledoval okolí. Třeba uvidím Jimina. Cože?! Sakra... už. Proč, nechápu své pocity, jsem úplně mimo. Mám momentálně chuť něco praštit.

Celý den se neukázal. Namjoon byl smutnej, nemohl ho šikanovat, huh.
Né, mám náladu pod psa... ani spát se mi tady nechce. Já mám snad krámy, jsem protivnej víc než obvykle... kašlu na to. Mé usilovné přemýšlení přerušil ten debilní zvonek, hodil jsem po něm vražedný pohled, a jen co učitel opustil třídu... ne, tak dnes ho nezabiju, není nálada.

Jimin

Do školy jsem nešel, místo toho jsem ležel na gauči, jak hromádka neštěstí. Po tvářích se mi valily slzy, které jsem ani nevnímal. Jediné co jsem dokázal bylo myslet na Yoongiho, hrozně mi chybí, ale kdybych ho teď viděl, kdo ví, třeba by na mě byl hnusnej, rval by mi do hlavy to, že je asexuál, a že se mnou se nikdy bavit nebude, slovo nikdy by zdůraznil.
"Bože." už jenom to, že na něj myslím mě dohání k šílenství...