Asexual |YoonMin|

🌍 M 🌍

Yoongi

Ještě chvíli, ještě chvíli, nespím! Mlátil jsem hlavou o okno, abych neusnul, páč zastávka se blíží, ale už jedeme asi půl hodiny!
Zastávka, konečně. Cestou ke dveřím jsem po tý bábě hodil vražedný výraz, odfrkl si a i s tím opustil tuhle rezavou kraksnu. Jen co bus odjel, jsem se rozhlédl. Nemám totálně ponětí kde jsem, no, doufám, že furt v Busanu. Teda, kam že jsem to měl jet?
Bože, Yoongi! Plácl jsem se do hlavy, vytáhl mobil a najel na mapy. Vyskočilo na mě něco jako vítejte v Busanu!
A další prkotiny, povzdychl jsem si a vydal se směrem do neznáma. Tak, Yoongi, je to jen na tobě. Ah drž hubu~.

Cestou jsem potkával docela dost lidí, bohužel jsem tak líný, že jsem se ani jednoho nezeptal, kudy k nějaký škole... skvělý.
Po delším hledání jsem to vzdal a usedl na nejbližší lavičku. Kašlu na to. Nevím, kde jsem a jsem ospalej, že bych usnul i na horský dráze, ale nemůžu. Musím najít Jimina.
Jasně... proč ne. Nespokojeně jsem vydechl, naposledy se rozhlédl, a jediné co jsem viděl, byl park kolem a další lavičky, fontána a v dálce hřiště. Hřiště... hřiště! S nadějí ve tváři jsem se vydal tím směrem, ale když jsem tam došel, došlo mi, že tohle je hřiště pro děti, a hádám, že Jimin žádné dítě není, a že na jeho školu kidi nechoděj.
Přemýšlel jsem o tom, že když už jsem tady, mohl bych si trochu zablbnout.
Ne.
Opět jsem se donutil rozhlédnout se, na lavičce pár metrů ode mě seděl nějaký páprda. Tak to je asi poslední možnost. Šel jsem tedy k němu.
"Pane?" šeptl jsem. Co je?
"Hej!" zvýšil jsem hlas. Nic.
"Ah bože! Hej, chlape, tady!" křikl jsem a i s tím se ho dotkl.
Zvedl hlavu a podíval se na mě. "Pomůžete mi?" optal jsem se mírněji. Muž si poukázal na ucho a pokrčil rameny.
Jo tak počkat...
To samé gesto jsem zopakoval a zakroutil přitom hlavou. On kývl. Takže neslyší.
Začal jsem přemýšlet, vytáhl jsem mobil z kapsy, najel do zpráv a napsal:

Nevíte, kde je nějaká škola?

Jo, já debil jsem zapomněl jakou školu mi to říďa řekl, takže... sakra.
Muž kývl, pousmál se a ukázal směrem vpravo, poté si dovolil vzít můj mobil a začal psát:

Jděte doprava, potom zahněte vlevo, a za tou zatáčkou je velká žlutá budova.

Jen co jsem to dočetl jsem se děkovně pousmál, zamával a vydal se tím směrem. Bože jsem nějak milý. Je to dobrý člověk, ten pán.
Vydal jsem se tedy směr ta údajná škola, přemýšlel jsem, co Jiminovi řeknu.
Počkat...
Co když mi Jimin řekne ne?
Další počkat...!
Co mu mám teda říct!?

Zakroutil jsem hlavou za účelem přijít na jiné myšlenky, nikdy jsem nebyl takhle nervní, nikdy jsem nikoho nemiloval, nikdy jsem moc nekomunikoval... sakra mám těžkej život!

Jimin

"Can... I am sit... please?" nevím ani co říkám.
"What?" ušklíbl se učitel a ruce dal v bok. Můj bože!
"Can... I... sit... please?"
zopakoval jsem stydlivě, jelikož už tu stojím poměrně dlouho a spolužáci se tlemí jak o život.
"Can... I go... to... sit to... lavice?" okey... tohle jsem podělal. Celá třída propukla v další smích, že jsem měl chuť vyskočit z okna, ale v tom mi bránil učitel.
"Jimine, takhle to nepůjde. Jsi příšerný v angličtině. Chtělo by s tím něco dělat. Třeba doučování." jen co to dořekl jsem na něj vykulil oči.
"Can I sit down please?" tak snad...
Učitel si povzdychl, kývl a dál už mě nechal na pokoji.
"A bude doučování?" optal jsem se ještě než jsem usedl do lavice. "Jestli nechceš, tak ne, ale uč se." pousmál se a dál se věnoval výuce. Uff.

Yoongi

Došel jsem ke žluté budově, škola? Asi jo. Stoupl jsem si před ní a čekal, jestli někoho neuvidím, moc se mi tam jakože nechce. Kolem naštěstí prošla nějaká žena, takže jsem k ní doběhl a bez ochoty se zeptal:
"Co je tohle za školu?" potřebuju vědět jméno.
"To je univerzita Global Cyber." usmála se.
Cože?! "To ne..." povzdychl jsem si a opět se řápl do hlavy. Jsem kretén!
"Prosím vás, nevíte, kde je další škola?" zněl jsem zoufale, kde je ten drsný Yoongi bez jakýchkoliv emocí?
"Další?... no, jedna je na druhé straně města, Yunsun." Počkat... to je ono!
"Yunsun! Jo, kde že?" počkat...
"Na druhé straně města, celkem daleko." usmála se přátelsky... no fuj tajbl, taková vobluda a snaží se usmát... asi budu zvracet.
"Aha... no... super." podrbal jsem se na hlavě a bez poděkování odešel. Na druhé straně města, někde v prdeli o které ani nevím! Jsem ospalej, mám hlad a mrznu. Já se někde zakopu... grrrrr. No i když, na to jsem moc línej. Takže... co teď?

++++++++++++++++++++
Shiteu kapitola~ 😓