Asexual |YoonMin|

🌍 Z 🌍

"Prosimtě, nic to není." ironicky jsem se zasmál, musím zůstat klidný. Ani nevím jak se to stalo. Kdyby mi to Jimin neřekl, tak si toho ani nevšimnu.
"Ale, ale..." Jimin začal panikařit a opět mě silně objal. Jak milé, že?
"Yoongi, co když umřeš!" kníkl mi do ucha, ale já neodpovídal, jen jsem ho konejšivě hladil po zádech a celkově jsem se ho snažil uklidnit.
Po pár vteřinách strávených objímáním jsem se zvedl, rozhlédl se po místnosti a hledal únikový východ. Pochybuju, že to vezmem hlavním vchodem.
"Ehm... Yoongi, podáš mi věci, prosím... támhle na židli." přerušil ticho Jimin a poukázal na již zmíněnou židli. Hodil jsem mu věci a došel k oknu. Bylo černý. Né, vážně bylo. Není divný natírat okno černou barvou? No, jejich vkus.
Opatrně jsem ho otevřel a vykoukl. To je výška... oddychl jsem si a došel k Minovi, který si oblíkal tričko. Pousmál jsem se a chystal se mluvit, ale...

Jimin

Yoongi se najednou skácel k zemi, stočil se do klubíčka a držel se za ránu. Já říkal, že... bože nepanikař! Klid klid!
"Yoongi! Co mám dělat... dýchej... bože..." klekl jsem si k němu, sundal mu ruku z břicha a na krvavou... ránu jsem se podíval. Docela dost krve...
"To... uf... nic... není," šeptl.
"Nic? Yoongi, ty vážně krvácíš! ... ach bože... jak...
co mám dělat?" dýchal jsem hrozně nahlas. Moje srdce každou chvíli mohlo vylítnout z mého těla, ale díky bohu, to se nestalo.
Sundal jsem si tričko a přiložil jej na ránu.
"Jimine..." vzdych. Natočil jsem k němu pohled, ale přes valící se slzy jsem skoro nic neviděl. Co se to děje?
Přeju si aby tohle všechno byl jen sen... proč to není sen?
"Jiminie... miluju tě." usmál se smutně, a v tu chvíli jsem měl tu čest vidět jeho slzy.
"Já tebe taky, Yoongi. Ale to mi řekneš ještě tisíckrát... zachránim tě!" propukl jsem v pláč... Yoongi těžce oddychoval a krvácel ještě víc. Z bílého trika se stalo červené... krví nasáklé tričko... moje tričko.
"Jdu za Namjoonem!" rozhodl jsem a zvedl se.
"Né... Jiminie, uf... zůstaň... on... uf... ti... ublíží..." Yoongi se snažil, ale já ho musím zachránit, takže jsem jen zakroutil hlavou, došel ke dveřím a chystal se je otevřít. Ale je zamčeno?
"Klíče jsou kde?" řekl jsem si pro sebe. Dobelhal jsem se zpět k Yoongimu, a pohladil ho po tváři, je spocený.
"Klíče máš ty, co?" usmál jsem se sklesle.
"Né, jsou... uf..."

Moje srdce vynechalo úder. Yoongi zavřel oči.
"Ne! Yoongi, neusínej! Neumírej! Otevři oči! Né!" slzy se opět přihnaly zpět, Yoongi se nehýbal, a pomalu ani nedýchal.
"Yoongi..." pípl jsem, přiložil své čelo na to jeho a vydechl.
"Miluju tě..."
Pomalu jsem ztrácel naději... ubylo několik minut, naděje se vytratila.
Je konec.

Setřel jsem zbytek slz a znovu se zvedl. Vzal jsem Yoongiho, nadzvedl ho, ale než jsem s ním udělal první krok, cosi vypadlo z jeho kapsy, ale to jsem v tu chvíli neřešil. Položil jsem ho na postel a lehl si vedle něj. Vzal jsem mu ruku, byla jako led. Bílá, studená a dá se říct, že celkově bez života. To vše způsobilo další nával slz.

"Ne! Takhle to neskončí!" křikl jsem a vyběhl z postele směr dveře, do kterých jsem vrazil za účelem vyrazit je. Takhle se to opakovalo ještě dlouho, dokud mi nedošly síly, a já za následkem vyčerpání nepadl k zemi....
Dopadl jsem tvrdě na zem, docela dost to bolelo, ale nebyla to bolest jako ta, že ztratím Yoongiho~.
Naposledy jsem otevřel oči,...
"Bože!" vyhrkl jsem a v očích se mi objevily jiskřičky. Přímo vedle mé hlavy ležely dva mobily... můj a Yoongiho. To bude nejspíš to, co mu vypadlo z kapsy, co? Záchrana! Zaradoval jsem se, popadl svůj mobil a vytočil číslo záchranky...

+++++++++++++++++++++
Takže...

Mám pro vás důležitou otázku stejně jako u příběhu I get shy...

=========}}}

CHCETE HAPPY END NEBO SAD END?

Za odpovědi budu moc ráda ^^ vaše ougetshy~✌