Asexual |YoonMin|

🌏 S 🌏

Jimin

Probudil jsem se, otevřel jsem oči a..."Yoongi?" vykulil jsem oči a okamžitě se rozhlédl. Já... my ležíme v objetí na gauči, a je tu Yoongi! Já myslel, že večer odešel a... já si nic nepamatuju! A v tu chvíli se ozvala má hlava. Bolest, bolest a nic jiného, zase jsem si lehl, trochu váhavě se naplácl na Yoongiho a pohledem mu skenoval obličej.
Yoongi... jak jsme mohli skončit takhle? Je to neuvěřitelný, prostě se probudíte a vedle vás leží vaše láska, o které jste si mysleli, že je asexuál, ale tajně doufali, že je gay. Ano, je to hustý!
Nakonec jsem usnul s úsměvem na tváři. Nějaká škola je mi teď úplně na druhý straně zeměkoule. Jo, stává se ze mě flákač, šťastný flákač.

"Jimine?" budil mě hlas.
"Hemuh?" otevřel jsem pravé oko.
"Dobrý ráno." pousmál se Yoongi... počkat, počkat!
"Yoongi! Jak jak... dobrý ráno... ale jak jsme, co jsme! Povídej!" nějaká bolest byla to tam. Mě teď zajímalo úplně něco jiného. Jako malé děcko jsem si sedl do tureckého sedu a uculil se.
Yoongi se jen uchechtl, posadil se a spustil. Boží probuzení~

"No, víš, večer jak jsem odešel, tak jsem si uvědomil, že jsem kecal kraviny. Já tě miluju,-"... rozzářil jsem se jak lampion a se zájmem ho pozoroval.
"... a když jsem se vrátil sem, byl jsi na sračky... No, a tak... jsi mě ve dveřích políbil." moje srdce vynechalo úder. Já Yoongiho políbil a nepamatuju si to?! Já byl opilej! Sakra!
Obličej jsem si schoval do dlaní a žvatlal.
"Yoongi, promiň... já se hrozně omlouvám... mě ta vadí, že si to nepamatuju! Promiň, že jsem tě nějak... mmm."
Povzdychl jsem si a takhle zůstal. Najednou mi Yoongi svým dokonalým prstem zvedl hlavu, nasměroval jsem k němu pohled. Yoongi se vášnivě, božsky usmál, a spojil naše rty. Awwww!
Přitáhl si mě k sobě, automaticky jsem mu obmotal ruce kolem krku a polibek prohloubil. Je to úžasný! Jsem šťastný jako blecha! Já se líbám s Yoongim! Ach, teď můžu umřít! Ehm, ještě ne.
Po rozpojení se na mě podíval s úsměvem hrajícím na jeho dokonalý tváři.
"Já tomu nemůžu uvěřit." šeptl jsem zasněně, přičemž jsem se usmíval jak debil.
"Já taky ne... ale jsem rád, asi. Asi určitě." zasmál se. Omo, on má tak boží smích!
"Yoongi, já tě miluju!" úplně jsem zapomněl... to je důležitý!
"Vždyť já tebe taky, ale takhle často ti to říkat nehodlám." on je tak sladký!
Nemůžu uvěřit, pořád ne a ne, můj sen se vyplnil.

Yoongi seděl na židli a já dělal snídani. Hlavou mi furt běhalo, co mezi námi je, proč se bojím zeptat?
"Hele, můžu se jen zeptat?" ozval jsem se a tak přerušil ticho.
"No?" hlesl.
"Co teď mezi námi je?" jen, co jsem se zeptal, jsem se otočil a nejistě se pousmál.
"Já nevím." pokrčil rameny. Vážně?
Jimine, přemýšlej~ pusu jsme si dali, objetí proběhlo, řekli jsme si miluju tě~ takže spolu můžeme být!
Nechal jsem vajíčka na sporáku a došel k Yoongimu. Chytl jsem ho za ruku, zvedl se a zadíval se mi do očí. Je jako vyměněný.
"Yoongi, budeš se mnou chodit?" bože já to vážně řekl!?
"Do školy?" ušklíbl se a rozcuchal mi už tak rozcuchané vlasy. Vyměněný nebude to správné slovo.
Než jsem stačil na to odpovědět, Yoongi se jen krátce zasmál a řekl:

"Proč ne."

Sice to nebylo tak romantický, ale z jeho odpovědi jsem byl i přesto odvařený. Jsem tak tak tak MOC šťastný. Z mé reakce se mu na tváři objevil úsměv a hned na to mě políbil. Ok, furt je to neuvěřitelný.
Po rozpojení jsem se děkovně usmál, a vrátil se k vajíčkům, pochybuju, že to někdo bude jíst černý, nebo spíš spálený.
Bože já chodím s Yoongim!
"To je boží!" zaradoval jsem se a trochu povyskočil. "Já vím." zasmál se Yoongi a najednou se mi obmotaly dvě ruce kolem pasu, až jsem sebou leknutím cukl.
"Okey, na tohle si musím zvyknout." zašeptal. Zašeptal to hodně blízko mého krku, takže jsem se celý otřásl. Tohle je snad sen. "Jak mi to jde?" optal se, na což jsem jen kývl a uculil se.
"Nom, tak co dneska podnikneme?" s tímhle se Yoongi odpojil. Achjo.
"Jimine?" počkat co?
"No? Už vnímám." Oznámil jsem a dál se věnoval vajíčkům.
"Pff... ptal jsem se, co dneska podniknem." zopakoval svou otázku.
"Huh? Ehm, do školy nejdu, a hádám, že ty taky ne. Stejně by si to do své školy nestihl." řekl jsem a pomalu dodělával snídani, neboli stále ty vajíčka.
"To je taky pravda, ale nejspíš budu chodit na tuhle školu, jelikož..." to bude boží! Usmál jsem se a přestal vnímat, hlavou mi běhalo jaké by to v naší škole bylo, tady jsou učitelé v pohodě, celkem...
"... jsem odešel." dořekl to Yoongi. Počkat, co dořekl?
"Jo, aha." další nejistý úsměv zdobil mou tvář.
Musím začít vnímat, nebo tenhle vztah dlouho nevydrží.

Bude trvat navždy!~

O to se postarám!

++++++++++++++++++++
Fotky tam 'hore' přidám někdy jindy, teď mi to wattpad neumožňuje~