Asexual |YoonMin|

🌏 F 🌏

Jimin

Sedl jsem si zpět na místo, kde zatím Yoongi spokojeně oddychoval. Je roztomilý, nemůžu lhát, opravdu je. Mrzí mě, že se spolu nebavíme, přijde mi asi nejnormálnější ze všech, jen škoda, že je 'asexuál'. Aspoň kdyby ten pojem chápal správně. Povzdychl jsem si, připravil se na hodinu a ještě na chvíli se zadíval na Yoongiho.

Druhý den

Vstal jsem, nasnídal se, upravil a vyrazil do školy. Nebydlím daleko, takže netrvalo dlouho, a stál jsem před školou. Rozhlédl jsem, zda uvidím jeho, a po delší době se vynořil zpoza rohu a následně usedl ke stromu. Nenápadně jsem ho sledoval, sluchátka v uších, naprostý ignor, černé oblečení, krásný oči... počkat on se na mě dívá! Zrudl jsem jak rak a odvrátil pohled. Moje nenápadné sledování evidentně nevyšlo.

Yoongi

Poslední dobou mám divný pocity, a jakože, hnusí se mi jako můj budík, který jsem dnes opět rozmlátil. Sledoval jsem Jimina jak si mě prohlíží. Když se zamyslím... né, jsem moc líný, kašlu na to. Povzdychl jsem si a čekal, až se ten pedofilní špekoun, zvaný také školník, uráčí nám otevřít dveře ústavu, také zvané školy.
Když se tak stalo, šel jsem po přezutí do třídy, usedl na své místečko a zahájil ignor. Vyrušil mě jemný hlásek, ozývajíc se vedle mě. Neochotně jsem se proto otočil... opravdu se tak namáhám?
"Ehm... asi si musíme promluvit..." řekl tichým hláskem Jimin a nervózně si mnul prsty.
"Můžeš mlčet, jen... j-jen pojď na... z-záchody." on koktá? Vážně?
"Prosím." šeptl. Asi toho budu litovat...
Povzdychl jsem si, už jsem se chystal říct jo, ale pak mi došlo, že bych mohl prohrát sázku, takže jsem jen sklopil pohled a otočil se. Díval jsem se z okna.
Měl by být vůbec rád, že ho poslouchám, a vnímám co říká. To podle mě stačí, a je to poměrně dost z mé strany.

Jimin

Nic. Ignor. Prostě už nevím jak dál. Mám strašné pocity, nevím, co mám dělat, mám takový pocit, že mám Yoongiho rád. Nechápu to. Teď jsem mu to chtěl říct, stejně by neodpověděl, ale... ale... vlastně nic. Sedl jsem si, připravil si a zadíval se do blba. Aspoň můžu přemýšlet, jo... o čem asi.

Celý den jsem s ním nemluvil, nebo takhle, on mě ignoroval, strašně to bolí. Kéž by ke mě cítil to samé, ale když se mnou ani nepromluví, těžko by k něčemu takovému došlo, že? Po škole jsem vyrazil domů. Hlavou mi běhalo tolik věcí, že jsem ani nevěděl která bije, prostě dnešek stál za prd.
Doma jsem si došel do kuchyně, kde jsem z ledničky vytáhl salát, který jsem mimochodem dělal sám, a donesl si ho do obýváku, kde jsem si pustil Piráti z Karibiku.
Nevím proč, ale vždycky mě to uklidní. 
Netrvalo dlouho, salát byl ve mě, piráti skončili, a nuda se dostavila. Zase.
Dnes je 11... včera jsme dostali úkol. Pak něco 13... "Projekt!" vykřikl jsem. Následně jsem se zvedl, bleskurychle doběhl do svého pokoje, kde jsem zapadl k počítači, a vyhledal téma úkolu.

Po několika hodinách jsem měl hotovo, tedy, jen zápisky. Hrdě jsem se podíval na popsaný papír a vítězně se usmál. Sice mám ještě čas, ale... no, aspoň jsem se zabavil.

Třetí den

.....

Byl tělocvik. Vzal jsem si úbor a doběhl s ním do šatny, kde už byla většina kluků z naší třídy. Zalezl jsem si do rohu a opatrně se rozhlédl kolem. Většina už měla dole kalhoty, soukali se do kraťasů, tepláků, a nebo neměli trička. Jakože... wow. Dlouze jsem vydechl a pomalu si sundal tričko. Když jsem ho měl dole, z vaku jsem si vytáhl černé tílko s nápisem No more pretty photos. Najednou do šatny vešel Yoongi. Stuhl jsem, jen co si mě prohlédl od hlavy až dolů. Rychle jsem se otočil, oblékl si tílko, poté kraťasy, zavázal si boty a opustil šatnu.

"... takže co byste chtěli dělat?" optala se mile učitelka. "Vybíjenou!" zařval někdo, nacož se ozvalo souhlasné "Ano!"... skvělý.
Učitelka nás rozdělila do dvou týmů. Yoongi byl kapitán, ale ne můj.
My jsme měli Namjoona... toho Namjoona, který mě od té doby, co se mě Yoongi zastal, nechal na pokoji. Za to jsem Yoongimu vděčný. Ujistilo mě to, že tam někde hluboko má dobré srdce.

Hra začala, šikovně jsem se vyhýbal všem ranám, a když jsem míč chytil, vybil jsem protihráče. Stále jsem se usmíval. Náš tým vyhrával, už nás sice zbývalo jen pět, ale narozdíl od protějšího, kde byl jen jeden kluk, jsme na tom dobře. Během několika málo minut jsme ho vybili a nastoupil tedy kapitán. Yoongi.
Bum, jeden venku, bum, další venku... a než jsem se nadál, zbýval jsem jen já. Hlasitě jsem polknul, Yoongi se soustředil jen a jen na mě. Teď má možnost mě prakticky zabít... heh.
Hypnotizoval mě pohledem, který jsem mu samozřejmě oplácel. Sledovali jsme se navzájem, Yoongi svíral míč, a nejspíš přemýšlel...
Domnívám se, že přemýšlí o tomhle.... hmmm, asi ho zabiju... ne počkat to nejde... ale jó jde, prostě ho vybiju. Když se trefím a umře, bude to vypadat jako nehoda a zbavím se ho! MUHAHAHAHA.
Uchechtl jsem se a dál se soustředil na hru.
Bum... minul! Sám jsem se pro sebe usmál, míč vzal a chystal se k hodu. Všude kolem se ozývalo ať ho vybiju, zkráceně, povzbudivá slova spoluhráčů. Nadechl jsem se, hodil a...

 já ho vybil!

My jsme vyhráli! A to jen díky mě! Kluci se ke mě rozběhli a začali mě chválit. No páni, za dnešek jsem na sebe hrdý.

+++++++++++++++++++++
O ničem..I know~
Btw, příští KAPITOLA bude lepší..🌎G🌎..JEEJ

Omg děkujuuuuuuu!
Tenhle příběh už má něco kolem 300 přečtení, moc vám děkuju jste zlatí! Važím si toho ♥