Asexual |YoonMin|

🌏 G 🌏

Yoongi

Já prohrál. Nesnáším tělák. Nesnáším vybiku... grrr. Jen co se doslavilo, a my mohli odejít, jsem si to namířil do šatny, kde jsem se převlékl. Vzal jsem si čepici, sluchátka do uší, tašku na záda a vyrazil domů.

Druhý den

Otevřel jsem dveře do třídy, neobtěžoval jsem se je zavřít a sedl si do lavice, kde už se na mě usmíval Jimin. Tak pozitivního člověka neznám.
"Ahoj, Yoongi," pozdravil mě. Ignor zahájen. Že ho to pořád baví.
"Dnes už si promluvíme, že jo?" optal se a trochu do mě šťouchl. Cukl jsem sebou, na cizí doteky nejsem zvyklý a přijde mi to nechutný. Takže se na mém obličeji objevil znechucený výraz.
Vlastně, na jakékoliv doteky jsem alergický...
"Ehm... promiň." šeptl. Ach bože, já bych mu tu hubu něčím zacpal ať už je ticho...
"A jestli se zlobíš kvůli těláku... omlouvám se." řekl sladce, až moc sladce! Protočil jsem očima, otočil se, ignor zapl na plno a věnoval se oknu. Sladce...
Jimin si jen povzdychl a dál to díky bohu neřešil.

Celá hodina byla divná. Občas jsem se po očku podíval na Jimina, byl nervózní, vypadal smutně. Nestarej se o něj!
Jasný. Odkašlal jsem si, hlavu zarazil do lavice, obmotal si ruce kolem hlavy a zavřel oči. Jde se spát. Moje plány překazil ten ananas vedle... ignor...
"Já ti to ale musím říct... prosím, Yoongi..." začal škemrat, ale já nepovolil a dál byl ticho.
"P-prosím." vzlykl. Počkat cože? Pomalu jsem zpod svého úkrytu vykoukl, abych zjistil, co se děje. Jsem nějak aktivní.
Jimin měl hlavu opřenou o ruku a tvářil se jak umírající štěně. Hodil jsem po něm nechápavý pohled, proč mi není u prdele?
"Prosím." zesmutněl ještě víc, lalalalala... já nevnímám!
Najednou se ozval ten pekelný stroj na zdi, jak já ho nesnáším. Přísahám, že jednou tu věc, zvanou zvonek, zastřelím.
"Yoongi," ozval se opět. To už jsem nevydržel.
"Nemůžeš chvíli držet hubu, Jimine? Chápeš, že mě nezajímáš? Běž někam, vážně." odfrkl jsem si a už jsem se chtěl zvednout, ale ten debil mě chytl za rukáv a doširoka se usmál. Wtf? Na čem jede? Má snad krámy, že mění nálady jak počasí? Počkat... nah, měl jsem dávat pozor ve škole. Kluci nemají krámy, ne?
"Ty si promluvil." jen co to dořekl jsem se vší silou řápl do čela. Já debil.
"Takže... tohle musíš splnit." pokračoval, z kapsy vytáhl úhledně zmuchlaný papír a podal mi ho. Pche. Kdybych mohl, tak mu hlavu omlátím o zeď... ale... ale co?
Co se se mnou stalo? Já už někoho nechám, aby se mě jen dotkl, nechám na sebe mluvit, nechám se někoho vnímat... Yoongi, prober se sakra!
"Úsměv." podotkl, a ruku s tou čmáranicí stáhl zpět. Vážně? Ale... pak mi snad dá pokoj.
Čapl jsem ho za ruku a rychlejšími kroky opustil třídu. Dotáhl jsem ho až na záchody, a tam ho konečně pustil.
Nasadil jsem 'poker face', zády se opřel o zeď a čekal. Zas čekal...
"No... jsem rád, že si zase promluvil, rád bych někdy slyšel i tvůj normální tón hlasu... a-" drž hubu!
"Dělej a nemel." sykl jsem.
"Tak se usměj." ušklíbl se. Počkat počkat, neusmál jsem se ani nepamatuju, takže... ne!
"Ne." založil jsem ruce na hrudi a odvrátil pohled.
"Yoongi... já to nevydržím." vzlykl... zase? Opět jsem se na něj podíval, do jeho očí. Tvářil se jako debil. Smutný, a prostě... nah.
"Musím ti to říct," pokračoval tichým hlasem. Protočil jsem očima, znuděně a neochotně jsem si povzdychl.
"Víš, Yoongi, láme mě, že se se mnou nebavíš, že mě ignoruješ a... a... nesnášíš mě..."hlavně breč... počkat... ne-
Jimin začal brečet, rukávem si setřel slzy, nadechl se a pokračoval.
"Už od začátku jsi mi přišel zajímavý, chtěl jsem o tobě vědět víc, ale... ale..." 
nepokračoval, jen se na mě podíval uslzenýma očima a popotáhl.
"Yoongi, já se do tebe asi zamiloval."

+++++++++++++++++++
Omlouvám se za tak krátkou část, ale musela jsem to ufiknout :D

1. Pokud posloucháte EXO, tak koho máte nejradši?

Já Xiumina, Baeka a Chanyeola ♥