Min Yoongi, student střední školy. Není oblíbený, ale zase není ten, ze kterého by si někdo dělal prdel. Se svým životem nemá problém, to si ale jenom myslí, problémem však je to, že žije v domnění, že je Asexuál. Nikdy nikoho nemiloval, nedokáže to...
Poté, co jsem dokončil svůj velice zajímavý proslov, jsem s prásknutím dveří odešel. Když jsem opustil tento ústav, též zvaný jako škola, namířil jsem si to rovnou na autobusovou zastávku, dám si menší výlet za svým... svým? Svým spolužákem. Klid... klid. Prostě za Jiminem. Jen co jsem usedl do smradlavého autobusu plného lidí, do uší jsem si zarazil sluchátka, vydechl a začal přemýšlet. Co se to se mnou děje? Moje chování se od základů... okey skoro od základů, změnilo. Mám city, divný slovo. Je neuvěřitelný, že jsem se zamiloval během pár dní, prostě... co to se mnou děláš, Jimine?. Ah, takže jsem gay. Skvělý. Nad svým myšlením jsem zakroutil hlavou, zabručel a zavřel oči. Konečně si uvědomuji, že tenhle prapodivný pocit není typ nenávisti... Škoda.
Jedu si pro tebe, Jimine.
Jimin
Seděl jsem jak tělo bez duše v lavici a tupě zíral na tabuli. Tahle škola je sice lepší, žádný posměšky, prostě... ticho a mír. Ale stále mi tu něco... spíš někdo chybí. Vím, že mě Yoongi nenávidí, ale aspoň jednou bych ho chtěl zase vidět, pohlédnout mu do očí, ať už tam je zlost či co, prostě... "Park Jimin?" vyslovila mé jméno učitelka. "Huh?" probral jsem se a zamrkal. "No? Čekám." skřížila ruce na hrudi a probodla mě pohledem. Na co čekáš? Stále jsem nevěděl, o co jde, takže jsem jen pokrčil rameny a pohled stočil k oknu. "To už je po páté, pane Parku! Píšu vám poznámku." za co? Protočil jsem očima a dál se věnoval okolí, sledoval jsem procházející lidi na ulici, stromy a tak podobně. Prostě okno a výhled.
Když hodina skončila, zvedl jsem se a odskočil si na záchod. Stoupnul jsem si před zrcadlo, nespokojeně vydechl a opláchl si obličej, vypadám děsně, mám takový pocit. Najednou se otevřely dveře, do nichž vešel doslova obří chlap. Otočil jsem se na něj a jen co jsem spatřil jeho výraz, zase jsem se otočil. Sledoval jsem ho v zrcadle, je tak o dvě hlavy vyšší. Přistoupil ke mě a zabručel. "Ty seš ten novej?" optal se hlubokým strach nahánějícím hlasem. "A-ano." jasně koktej, Jimine! To je to nejlepší. "A c-co potřebuješ?" otočil jsem se s tázavým výrazem ve tváři.
Yoongi
Bože já se tak těším! Co to dělám se svým životem? Trochu jsem se pousmál, vytáhl sluchátka z uší a sledoval každou ceduli, nejsem daleko.
Netrvalo dlouho a už zbývalo jen... no... 10 minut než budu moct vystoupit na zastávce před tou školou. Zívl jsem si a protáhl se. 5 minut. Málem jsem usnul, ale jakmile jsem viděl zastávku, zvednul jsem se, hodil tašku na ramena a vyrazil uličkou až ke dveřím. Heh, zapomněl jsem se chytnout, takže hned jak autobus zastavil jsem sebou třískl o zem. Ozval se smích. S naštvaným výrazem jsem se zvedl. Přistoupila ke mě nějaká bába, vypadala jak houba. "Jsi v pořádku?" zachraptěla, nacož jsem jen kývnul hlavou a postižené místo si mnul prsty. "Bolí tě něco?" pokračovala. Můj bože mluví tak pomalu, že to není ani možný, bábo, rychle! "Ne, nebolí jen jsem si rozmlátil hubu o podlahu, ale jinak v pohodě." usmál jsem se ironicky. "Spratku!" zvýšila hlas a vlepila mi pohlavek. "Jasně, ještě vy mě mlaťte, nastačí ta podlaha... To je fuk." odfrkl jsem si a pohled stočil ke dveřím, které byly zavřené, a... já jsem minul zastávku! Jen kvůli tomu prasečímu ksichtu! Bába jedna... ah bože! "Patří ti to." podotkla s vítězným úsměvem. Jsou tu lidé, nesmíš ji zabít. Povzdychl jsem si a vrátil se zpět na své místo. Počkám do další zastávky, říkat mu teď, ať zástaví je zbytečný. Kurva už taky.
Jimin
"Co potřebuju? No, jak se to vezme... Peníze." ušklíbl se a přiblížil se ještě blíž. Co je tohle za školu, že sem přijmuli tohohle hromotluka? Počkat... Peníze? Hlasitě jsem polkl a pohledem padl k zemi. "... rád si hraju s nováčky," nestihl to doříct protože jsem popadl svůj mobil a rychlostí blesku jsem vyběhl ze záchodů. Sem už nikdy nepůjdu! Doběhl jsem zpět do třídy, kde jsem usedl do lavice, vydechl a složil se. Už jsem myslel, že mě zmlátí potom, co bych mu žádné peníze nedal. Uff. Zazvonilo, takže následoval příchod učitele. Máme angličtinu, sakra... "Good mo-" dál už jsem učitele nevnímal, nemám rád ájinu, nejde mi, takže jen co jsem si opět sedl, podepřel jsem si rukou hlavu a tupě zíral do protější stěny. Tak bílá... zajíma- "And who are you?" to bylo asi na mě... "Uhm, I-I am fine and you?" vydal jsem ze sebe a totálně jsem nevěděl, jestli jsem to řekl dobře. To jsem se ovšem dozvěděl hned, jak jsem to dořekl. Třída propukla ve smích. "Come here, please." řekl hluboce a docela drsně, takže jsem se bez delšího váhání vydal k tabuli. "Jimin, can you-"... já nemluvím anglicky!
+++++++++++++++++++ Gud mornink evry van.
Btw, moc vám děkuju za vaši boží aktivitu! Jste ❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤ Awwwww, moc mě to těší, moc vám za to děkuji jste zlatí 🌈 ❤❤❤❤❤✨✨✨✨
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
