The days of future past // Loki Laufeyson FF

New York

Seděla jsem v pohodlí kožené sedačky první třídy luxusního letadla. Z menšího okýnka po mé pravici jsem obdivovala krásu Atlantského oceánu. Mámě by se to určitě moc líbilo, pousmála jsem se. Představila jsem si, jak sedí vedle mě a kárá mě, protože nemám zapnutý pás. Ucítila jsem na tvářích horké slzy a nemohla jsem to zastavit. Utřela jsem si tvář látkovým kapesníčkem a naklonila hlavu k okýnku, aby si mě nikdo nevšiml.

Pilot hlásil brzké přistání a já si z vlastní bezpečnosti zapnula pás.

Přistání proběhlo hladce. Čekala jsem, dokud nevystoupili všichni cestující a teprve potom jsem si odepnula pás a vydala se ven z letadla. Loudala jsem se po dlouhých schodech a prohlížela si tu krásu. V okolí nebylo nic víc, než velké placy z betonu označené jako přistávací dráhy, pole a samozřejmě velká budova, na které byl v přední části nápis JFK.
Svižným krokem jsem se dostala dovnitř do budovy a vyhledala dokola otáčející pás, ze kterého jsem vyzvedla svůj kufr a mířila s ním ven.
Byla už tma a nikdo zřejmě neměl chuť trávit pozdní večerní hodiny na letišti. Každý někam pospíchal, ať už z budovy, nebo do budovy. Na parkovišti stála u červeného BMW žena okolo třicítky se zrzavými vlasy. Sice jsem svou tetu neviděla už nějaký ten pátek, ale její zrzavé vlasy si budu pamatovat navždy.
Zrychlenou chůzi jsem se blížila k ní a za sebou táhla svůj kufr na kolečkách, které mu div neupadly. Nic neříkajíc jsem ji pevně objala a rozbrečela se. ,,Ahoj, zlatíčko,'' usmála se a pevně mě stiskla.

Když jsem se trochu uklidnila, odtáhla jsem se a utřela si slzy do toho stejného látkového kapesníku. Teta Nathalie mi pomohla uložit kufr do auta. Obě jsme nastoupily, zapnuly si pás a vyjely přímo do centra New Yorku.

Zastavily jsme před skleněnou luxusní budovu. Vzala jsem si svůj kufr a pomalým krokem jsem se došourala dovnitř. Za nedlouho přišla i Nat, nastoupily jsme do skleněného výtahu a jely až do nejvyššího patra. Cesta trvala neuvěřitelně dlouho a téměř se zdála být nekonečná, když se skleněné dveře přede mnou rozletěli a mně se naskytl pohled na prostorný obývák. Celá místnost byla sladěná do zlaté a stříbrné barvy a díky tomu to všechno působilo tak draze. Na pravé straně místnosti se nacházela velká francouzská okna velká přes celou stěnu. Uprostřed místnosti byla velká kožená sedačka, před kterou byl na umělé kůži z medvěda postavený malý prosklený stolek. Naproti sedačky byla na zdi velká plazmová televize. Na opačné straně místnosti se nacházely tři dlouhé poličky s alkoholem, malá lednice a jídelní stůl. Nevěřila jsem vlastním očím. ,,Vítej doma,'' usmála se a pohladila mě po ramenech. ,,Děkuju, že to pro mě děláš,'' otočila jsem se na ni a znovu ji objala. ,,Rodina má přece držet při sobě,'' povzbudivě se usmála. ,,Ukážu ti tvůj pokoj, pojď,'' chytla mě za ruku a táhla do dlouhé chodbě. Otevřela druhé dveře napravo a já vstoupila dovnitř. Stěny byly bílé barvy, jen na stěně naproti mně byly nalepené plakáty Green Day, Nirvana a Metallica. Na pravé straně pokoje byla velká- a když říkám, že velká, tak myslím fakt jako velká, že by se na ní vyspal celý můj rodokmen- s bílým povlečením a miliardou polštářů všech tvarů a velikostí. Vedle postele se nacházel noční stolek s malou lampičkou a hned vedle psací stůl s několika šuplíky. Nalevo ode dveří se nacházela velká skříň, která mi bude určitě k ničemu, protože tolik oblečení ani nemám, rozsáhlá knihovna s velkým množstvím knih a moje druhá nejoblíbenější část pokoje-hned po té velké posteli-velké okno s momentálním výhledem na noční New York.
Přistoupila jsem blíž k oknu a vychutnávala si úžasný výhled. ,,Líbí, viď?'' Pohladila mě po vlasech. Jen jsem mlčky kývla na souhlas.
Po cestě jsem byla vážně unavená a tak jsem si krátce po mém příchodu šla lehnout. Usnula jsem do pár minut jako malé mimino.