The days of future past // Loki Laufeyson FF

Hodný chlapec

Vzbudila jsem se kolem páté ráno. Vyhrabala jsem se ze své postele a odšourala se do kuchyně. Cestou jsem stoupla do několika louží, zakopla o několik kousků nábytku a skla a dvakrát spadla. Musím to tu uklidit.

Neměla jsem na jídlo ani pomyšlení, takže jsem pouze vypila sklenici vody a pustila jsem se do uklízení. 

Musím uznat, že převracení nábytku mi dalo celkem zabrat. Když byl každý kousek nábytku na svém místě, zametla jsem a následně vytřela každý pokoj v bytu. U dveří mě čekalo několik pytlů s odpadky a já se rozhodla je odnést. Obula jsem se, do každé ruky jsem popadla čtyři pytle a výtahem jsem sjela do přízemí. Když jsem pak stála u popelnice a házela pytle do ní, měla jsem pocit, jako by mě někdo sledoval. Cítila jsem na sobě jeho dotěrný pohled, jak bedlivě pozoruje každý můj pohyb. Rozhlédla jsem se kolem, ale nikoho jsem neviděla. Tenhle pocit mě nepřešel, ani když jsem se vrátila do bytu. Vytočila jsem na mobilu Furyho číslo a modlila se, aby to zvedl.

,,Myslím, že mě někdo sleduje,'' vychrlila jsem na něj bez pozdravu. ,,Někoho k tobě pošlu,'' s těmito slovy hovor položil.

Odkryla jsem tedy každou kameru v bytě. Poté jsem zamkla dveře vedoucí do mého pokoje a dala jsem si dlouhou sprchu.

Po sprše jsem se oblékla do čistého oblečení a naservírovala se do obýváku, kde jsem si pustila televizi, abych zahnala špatné myšlenky.

Uslyšela jsem za sebou cinknutí výtahu. Zpod sedačky jsem vytáhla svou služební zbraň, kterou jsem tam umístila pro případ nouze a namířila ji na osobu stojící u výtahu.

,,To je dobrý, jsem to já,'' konejšil mě Steve. ,,Ahoj,'' pokusila jsem se usmát, ale po tom všem, co se stalo mi do smíchu nebylo. Odložila jsem zbraň vedle sebe a sledovala ho, jak se přibližuje k sedačce. ,,Slyšel jsem, co se stalo,'' odmlčel se a přitáhl si mě do pevného objetí. ,,Je to moje vina,'' zašeptala jsem provinile. ,,Nevěděla jsi, co se stane,'' Steve mě hladil jednou rukou po vlasech a druhou po zádech. ,,To na tom nic nemění. Měla jsem to tušit. Navíc, mám se o Lokiho starat já,'' zamumlala jsem do jeho košile. ,,Musím jít,'' odtáhla jsem se od něj a běžela k výtahu. Nastoupila jsem, zmáčkla rychle tlačítko a teprve pak si začala obouvat tenisky. 

Slyšela jsem Stevea, jak řve moje jméno, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Vyběhla jsem z budovy a zastavila si taxík. Nadiktovala jsem řidiči adresu nemocnice a zapnula si bezpečností pás. Celou cestu jsem po něm pokřikovala, ať si pohne, že jede jak slimák a dřív, než tam dojedeme někoho zabijí, a on na to, že v New Yorku musíte jezdit opatrně a dbát na bezpečnost. 

Když jsme konečně dorazili před nemocniční budovu, vtiskla jsem mu do ruky pomačkané bankovky a dřív, než jsem vyběhla z auta jsem na něj ještě stačila zařvat ,,Kašlete na bezpečnost,'' a vydala jsem se do oné budovy.

Nevěděla jsem, co řeknu sestrám, ani jak obkecám to, že jsem tu mimo návštěvní hodiny, ale můj mozek v tuto chvíli nebyl schopen logicky uvažovat, takže jsem tomu nevěnovala žádnou pozornost a dál probíhala nemocniční chodbou k pokoji Lokiho. 

Dorazila jsem před jeho pokoj, u kterého na židličce seděl obr s tmavou kůží. Byl to agent S.H.I.E.L.D.u, zahlédla jsem ho na onom večírku. 

,,Ahoj, Elizabeth,'' přátelsky mě pozdravil a pustil mě dovnitř. Bez zaklepání jsem tam vpadla a vyrušila Lokiho, který nervózně pochodoval po pokoji. ,,Loki, co se děje?'' Chytila jsem ho za ramena a zadívala se mu do očí. Viděla jsem v nich strach, smutek, paniku. ,,Já, bál jsem se,'' vykoktal roztřeseným hlasem. ,,Nedovolím nikomu ti ublížit, slibuju,'' pousmála jsem se a objala ho. ,,Nebál jsem se o sebe, ale o tebe,'' objetí mi oplatil ještě silněji. ,,Cože?'' Odtáhla jsem se od něj a zmateně se na něj podívala. ,,Měl jsem sen, že ti někdo ublížit. Jsem tak rád, že jsi v pořádku,'' úlevně si oddychl a znovu si mě přitáhl do objetí. Nebránila jsem se.

S Lokim jsem zůstala ještě dalších deset minut, potom jsem se omluvila a běžela za Nat.

Nat už byla vzhůru, díkybohu. Stále byla dost unavená, takže jsem víc jak dvě hodiny seděla u její postele, brečela, stále opakovala ,,omlouvám se,'', ,,je to moje chyba,'' a ,,už se to nikdy nestane,'' a ona jen ležela, pozorovala mě, občas přikývla nebo zvedla koutky na náznak úsměvu a nejednou jí z oka utekla slza.

* * *
Loki měl zůstat v nemocnici už jen tři dny, za to Nat ještě minimálně týden. Musela jsem doktory ukecat, aby si ho tam nechali na pozorování, protože o něj mám strašný strach, aby se mu něco nestalo a oni souhlasili. Byt Nat už nebyl bezpečný, takže až oba pustí z nemocnice, přestěhujeme se do mrakodrapu Tonyho Starka, kde budeme bydlet do konce naší akce s Lokim. Od rána do večera jsem byla v nemocnici s nimi, 'domů' jsem se chodila jen vyspat, najíst a vysprchovat. Střídali se tam agenti po dvanácti hodinách, aby to tam hlídali, což mě ale nezbavilo toho nechutného pocitu, že mě někdo sleduje. Každopádně jsem se cítila víceméně v bezpečí, zato soukromí jsem neměla téměř žádné. Kamkoliv jsem se rozhodla jít, šel můj bodyguard taky, jako bych se o sebe nedokázala postarat sama. Samozřejmě, nosila jsem u sebe neustále svou služební zbraň, která možná mohla za můj pocit bezpečí. Se Stevem jsem se od toho dne neviděla, jen mi každý večer zavolal a občas jsme si psali. Vždycky měl milion keců o bezpečnosti, opatrnosti, o tom, jak to s tím 'svým úkolem' přeháním, že bych si měla dát pauzu a dennodenně mě zasypával otravnými otázkami. Jedna věc je, že když jsem si dala naposledy pauzu, Nat a Loki málem zemřeli. Druhá věc je, že když jsem s ním mluvila dřív, přišlo mi, on je ta jediná normální věc v mém životě. Jenomže teď mám pocit, že nic není normální a on tomu moc nepomáhá, přestože vím, že to myslí dobře. Co se týče Lokiho, choval se naprosto jinak. Byl přátelský, milý, ohleduplný, dokonce jeho vtipy už ani neobsahovaly černý humor týkající se Midgarďanů. Kdykoliv viděl, že jsem unavená, nebo na mé tváři viděl byť jen malý náznak smutku, okamžitě mě objal a já si na to postupně zvykla. Myslím, že až se vrátí zpět na Asgard, bude mi chybět..

Chtěla jsem dnes vydat ještě jednu kapitolu, která by se týkala speciálně Tonyho a Elizabeth, jelikož má Tony Stark dnes narozeniny ❤️ Ale nějak se to neuskutecňí, jelikož jsem naprosto k.o ze školy a můj mozek odmítá pracovat, takže tu část napíšu někdy v týdnu nebo o víkendu :D..
Jinak, děkuju za votes a za všechno ❤️
Ale měli by jste se psychicky připravit, že bude maximálně dalších 10 kapitol a konec:(:D