The days of future past // Loki Laufeyson FF

Konec cesty

Po pěti hodinách cesty se mi oči zavírali sami od sebe. Byla jsem unavená a potřebovala jsem spánek, ale Loki mě nechtěl nechat si odpočinou.

,,Už jsme skoro tady, ještě vydrž, potom můžeš odpočívat jak dlouho chceš,'' zamumlal Loki a na tváři se mu mihl úšklebek. 

Protože Midgarďané jsou ubozí s jejich potřebou spánku.

,,Zatoč doprava a jsme tam,'' prohlásil konečně a já se v duchu zaradovala, ačkoliv jsem to nedala nijak najevo. Tohle jsem si přála slyšet. Vyjeli jsme z lesa a před námi se objevila obrovská louka pokrytá zelení, na které stála menší, útulně vypadající chata. Usoudila jsem, že to bude ono a zaparkovala pár metrů od ní. ,,Tohle?'' Kývla jsem hlavou směrem k dřevěné stavbě a Loki nadšeně vyskočil z auta a já ho následovala.

,,Víš, sem jsem tě chtěl vzít od doby, co jsme se poznali. Taky je tu něco, co bych ti rád ukázal,'' vtiskl mi polibek do vlasů a s rukou položenou na mých ramenech mě odvedl dovnitř.

,,Panebože,'' vydechla jsem, když jsme překročili práh chaty.

Všude byly knihy. Velké knihovny zaplněné deseti tisíci knih se tyčily až do výše deseti metrů. Všechny byly uspořádané podle barev. Působilo to kouzelně. Když jsem uviděla chatu poprvé, nedošlo mi, jak je velká.

,,Líbí?'' Usmál se Loki a já nadšeně přikývla. ,,Pojď,'' chytl mě za ruku a vedl do druhé místnosti, do které se vstupovalo dveřmi z mramoru.

Byla to prostorná jídelna s diamantovým lustrem a francouzskými okny. Uprostřed stál prostřený stůl s již připraveným jídlem a vínem. Loki mi odsunul židli a já se na ni s tichým, ,,Děkuji,'' posadila. Na stehna jsem si rozložila ubrousek, který byl vedle talíře poskládaný do tvaru labutě a usrkla si vína.

,,Francouzské,'' Loki se usmál a uchopil příbory. ,,Dobrou chuť,'' kývl na mě a dal se do jídla. ,,Dobrou chuť,'' zopakovala jsem po něm a taky se dala do jídla.

- - - - 

,,Mám pro tebe ještě jedno překvapení,'' na Lokiho tváři se objevil šibalský úsměv. ,,Ano?''  Nějaká paní sklidila ze stolu a my se přesunuli zpět do knihovny. ,,Ano,'' šeptl téměř neslyšně a za bok si mě přitáhl k sobě. ,,Po tomhle jsem taky toužil od doby, co jsem tě uviděl,'' odhrnul mi vlasy z obličeje a pomalu se ke mně skláněl. 

Bylo mi jasné, co bude následovat. Srdce mi bilo jako splašené a já jen čekala, až naše rty spojí v jedny, avšak tak se nestalo. Ostří nože proniklo mou kůží a teď pronikalo i dál. Sklopila jsem hlavu, abych se ujistila, že se mi to jen nezdá. Z břicha mi trčel nůž a mé triko začalo nasávat rudou krev. Celé mé tělo zalilo teplo a já vnímala jen tu pichlavou bolest v břiše, jako kdyby mě tam bodalo milión jehel.

,,P-proč?'' Zašeptala jsem téměř neslyšně, na víc jsem se nezmohla. Kolena se mi podlomila a já se skácela k zemi.  ,,Protože, Elizabeth, jsi má propustka z tohoto světa. Sežrala jsi mi to i s navijákem,'' Loki se zašklebil a podepřel mi hlavu. ,,Odpusť mi to,'' zašeptal mi do ucha a já cítila, jak mě znovu probodává.

Mé smysly začaly být otupělé. Neslyšela jsem, jak na mě Loki mluví. Všechno kolem mě začalo být rozmazaná, až jsem upadla do naprosté temnoty. Spousta lidí si myslí, že když umřete, uvidíte světlo na konci tunelu, vydáte se za ním a dostanete se do nebe, nebo do pekla. Když ale zemřete, vidíte jen tmu. Vidíte černočernou tmu a slyšíte ohlušující ticho. Po smrti už není nic. A právě o to jde.