The days of future past // Loki Laufeyson FF

Nenech ho tě kontrolovat

Nat sice většinou pracovala z domu, ale dnešek byl jeden z těch dní, kdy musela být ve své kanceláři. Můj hlavní úkol byl momentálně dělat chůvu Lokimu, takže jsem do žádné kanceláře, ani nikam jinam chodit nemusela, což byl upřímně uvítala s otevřenou náručí, jen abych nebyla v jeho blízkosti. Při mé smůle musím chodit s Lokim každý měsíc na schůzi, kde se bude projevovat, jestli se v něm něco změnilo, nebo ne.

Zůstala jsem s Lokim sama v bytě. Už jen ta představa, že spím s Lokim pod jednou střechou mě děsí, ale fakt, že je tu i Nat mě celkem uklidňoval. Jenomže teď tu Nat není a já tu zůstala na pospas šílené vraždící mašiny. Jestli se Nat vrátí a já budu ležet uprostřed jejího luxusního obýváku s několika noži zabodnutými v břiše nebo v krku, myslím, že se tomu nebude divit.

Oblékla jsem se do bílého tílka a černé sukně. Opatrně jsem otevřela dveře od svého pokoje a zkontrolovala chodbu, jestli se na ní nenachází Loki. Chodba byla prázdná. Potichu jsem se doplížila do obýváku. Na sedačce seděl Loki a četl si knihu. ,,Dobré ránko,'' pozdravil mě se škodolibým úsměvem a zvedl ke mně pohled. ,,Čau,'' zamumlala jsem a z lednice jsem vytáhla pomerančový džus. Cítila jsem na sobě jeho pohled. ,,Co je?'' Podívala jsem se na něj. ,,Ale nic,'' zvedl jeden koutek úst a stále mě upřeně pozoroval. Napila jsem se džusu a snažila se ho ignorovat.
,,Půjdeme se projít?'' Prolomil ticho v místnosti. ,,Cože?'' Zaskočil mi džus a já začala kašlat. ,,Projít se. Ven. Mezi lidi,'' s posledními slovy si pohrával na jazyku. ,,Nikam s tebou nejdu,'' namítla jsem a schovala džus zpátky do lednice. ,,Máš ze mě udělat lepšího člověka. Jak jinak bych se to mohl naučit, než pozorováním ostatních lidí?'' Dal si pramínek vlasů za ucho a čekal na mou odpověď. ,,Co třeba začít s tím, že se nebudeš snažit ovládnout Zemi?!'' Vyštěkla jsem na něj. ,,Ale notak, maličká, klid. S tím už jsem dávno skončil. Jsem naprosto neškodný. Nemám ani svou moc,'' mluvil naprosto klidně. Protočila jsem oči, ,,Zavolám Nat,'' probodla jsem ho pohledem a zmizela ve svém pokoji. Na svém mobilu jsem vytočila číslo Nat a zeptala se jí, jaký názor má na Lokiho plán ona. Samozřejmě souhlasila. Má v sobě zakódovaný čip, takže se Nat ukazuje jeho poloha a kdyby utekl, bylo by snadné jej vyhledat.

Vzala jsem si tenký bílý svetřík a vrátila se zpět do obýváku říct Lokimu, ať se jde obléct. Loki stál u velkého okna už oblečený, ve smokingu. I když byl naprosto okouzlující, stále mě děsil a jeho přítomnost mi nedělala dobře.
Modlila jsem se k bohům, aby to dopadlo dobře.

Nastoupili jsme do výtahu a dojeli do přízemí. Mlčky jsme vyšli směrem k parku. ,,Chytni mě za ruku,'' šeptl Loki směrem ke mně. ,,Co?'' Nechápavě jsem nadzvedla obočí. ,,Máme být co nejvíc nenápadní, ne? Těžko můžeme být nenápadní, když jdeš vedle mě s takovou nechutí a div si nepoliješ tělo kyselinou, jen abys nemusela být v mé blízkosti,'' uchechtl se Loki. ,,Hm, čím to asi bude?'' Zněla jsem skoro až hystericky. ,,Nejsem zas tak špatný,'' mrkl na mě. Zastavila jsem se na místě a musela zhluboka dýchat, abych po něm nezačala házet všechno, co mi přijde pod ruku. ,,Vás Midgarďany je tak jednoduché rozčílit,'' pobaveně se zasmál a pokračoval v cestě.
Chce mě jen naštvat. Chce mě vyděsit. Nesmím mu dát to, co chce. Musím se zachovat profesionálně.

V parku jsme se posadili na lavičku a pozorovali hrající si děti. ,,Co máš v plánu?'' Koukl na mě zvědavě. Nechápavě jsem nadzvedla jedno obočí a podívala se na něj. Naše oči se střetly. ,,Se mnou,'' šeptl potichu a mně se zježily všechny chloupky na těle. Přestože jsem vevnitř sváděla vnitřní boj sama se sebou, protože jsem se ho bála, chtěla jsem od něj utéct co nejdál, chtěla jsem ho políbit, ale zároveň jsem ho chtěla něčím přetáhnout po hlavě, snažila jsem se vypadat klidně. ,,To se uvidí,'' usmála jsem se. Nemůžu mu dovolit mě kontrolovat.

,,Myslím, že jsem přeslechl tvé jméno," usmál se a pohlédl na mě. ,,Ani jsem ti ho neřekla," odsekla jsem. ,,Tak mi ho pověz," pobídl mě. ,,Elisabeth Allaire," odpověděla jsem s francouzským přízvukem. ,,To je francouzsky,že ano?" Odvrátil pohled k velkým stromům. ,,Jo,"kývla jsem na souhlas.
Po zbytek našeho malého výletu už ani jeden z nás nepromluvil. Občas jsem ho přistihla, jak mě s úsměvem pozoruje. Ten úsměv ale představoval něco zlého. Vypadá to, že si na noc budu zamykat dveře.

Když jsme se vrátili, Loki ihned zmizel ve svém pokoji a zbytek večera už jsem ho neviděla. Na stole ležely dotazníky, které jsem každý večer měla vyplňovat o Lokiho chování a posílat do SHIELDu. Jakmile jsem se dostala ke kolonce ''jídlo'', uvědomila jsem si, že jsem za celý den neviděla Lokiho jíst. Já vlastně taky nejedla, ale v jeho přítomnosti jsem se téměř najíst nedokázala.

,,Loki?'' Zaklepala jsem na dřevěné dveře a čekala na odpověď. ,,Hm?'' Ozvalo se tlumeně z druhé strany dveří. ,,Jedl jsi dnes něco?'' Loki opět prudce otevřel dveře a postavil se blízko ke mně. Couvla jsem od něj o krok dozadu a snažila se zachovat chladnou hlavu. Nechápavě nadzvedl jedno obočí a prohlížel si mě od hlavy k patě. ,,Musím vyplňovat tyhle papíry o tvém chování,'' vysvětlila jsem mu a on s nezájmem přikývl. ,,Měl jsem lívance,'' lehl si na postel a do ruky vzal knihu. ,,Jenom?'' Podívala jsem se na něj. ,,Bylo jich hodně,'' zamumlal. Zavřela jsem dveře, dopsala jsem dotazník a zalezla do svého pokoje. Byla jsem ráda, že je tenhle den u konce.