The days of future past // Loki Laufeyson FF

Krev na mých rukou

Seděla jsem v liduprázdné čekárně a čekala na nějaké zprávy o těch dvou, z chodby jsem slyšela jak se Fury hádá s ostatními agenty, ale jinak bylo v nemocnici hrobové ticho. Čekala jsem tu už asi půl hodiny a za tu dobu jsem už stihla vypít tři kávy a kdybych byla kuřák, patrně bych vykouřila už tak čtyři krabičky cigaret.

Do čekárny nakráčel doktor s nějakými papíry v ruce a usmíval se, jakoby se nic nestalo. ,,Ten muž byl zdrogován. Naštěstí to byly čisté drogy, takže bude v pořádku. Jinak se mu nic jiného nestalo. No a Nathalia, má zlomenou nohu na třikrát, nějaké pohmožděniny, slabý otřes mozku, zlomené žebro a naraženou pravou ruku. Bude také v pořádku,'' poplácal mě po zádech. ,,Děkuju,'' skočila jsem mu bez rozmyšlení kolem ruku a spustil se mi další proud slz. ,,Pardon,'' odtáhla jsem se a nesměle se usmála.

,,Teď je čas vysvětlit mi, co se tam sakra stalo,'' křikl na mě Fury přes celou místnosti a já poslušně došla k němu. ,,Je to celé moje vina. Můžu za to já,'' sklopila jsem zahanbeně pohled ke špičkám mých bot. ,,Tak mluv,'' pobídl mě přísně a mně po zádech projela vlna strachu. ,,Před týdnem jsem našla Nat, jak mluví s nějakým mužem. Byla jsem se Stevem pryč na týden. Když jsem se vrátila, byt vypadal jako po výbuchu bomby a našla jsem Nat v bezvědomí ve skříni a Lokiho v jeho posteli, taky v bezvědomí. Nedostala bych se přes něj k nim, musela jsem ho zabít,'' rozvzlykala jsem se. ,,Udělala jste správnou věc,'' Fury se opět pokusil o úsměv, který vypadal spíš jako kdyby mu právě řezali končetiny. ,,Měli jste všude kamery, proč jste si toho nevšimli?'' Utřela jsem si slzy a zvedla pohled k Furymu, kterému v obličeji panoval kamenný výraz jako vždycky. ,,Nat je zakryla. Mysleli jsme, že to je jen protože tam má společnost a chtěli jsme jim dát soukromí. Po dvou dnech jsme začali být podezřívavý, tak jsme jí zavolali, zda je vše v pohodě. Mluvil jsem s ní třikrát denně po celý týden, co jste byla pryč. Muselo se to stát krátce před tím, než jsi dojela,'' povzdechl si.

Posadila jsem se na první židličku, kterou jsem měla v dosahu a snažila se to všechno zpracovat, ale v tu chvíli jsem ani nevěděla jak se jmenuju.

,,Toho muže už můžete navštívit, probouzí se,'' vytrhl mě z mých myšlenek doktor. Postavila jsem se a následovala ho do Lokiho pokoje.

Loki ležel na posteli u okna. Okamžitě jsem se rozběhla k němu a objala ho. ,,Promiň mi to, promiň,'' byla bych se rozbrečela, kdybych měla co. ,,Nemůžeš za to,'' zašeptal. Odtáhla jsem se, abych mu neublížila a posadila se na kraj jeho postele. ,,Kdybych neodjížděla,'' odmlčela jsem se. Vzal mou ruku do své dlaně a jemně ji zmáčkl, ,,Není to tvá vina,'' smutně se pousmál. ,,Už nikam nepojedu, slibuju,'' zmáčkla jsem jeho ruku. ,,To rád slyším,'' pomalu se posadil. ,,To ti udělal on?'' Jen kývl na souhlas. ,,Proč?'' Zamračila jsem se při vzpomínce, jak sedí na sedačce, popijí alkohol a s pobaveným úsměvem mě pozoruje. ,,Chtěl se mě zbavit, ale ty jsi mě zachránila,'' pohladil mě palcem po tváři. ,,Já to taky způsobila,'' letmo jsem se pousmála a obrátila svůj pohled k oknu. ,,Už nikomu nedovolím ti ublížit,'' zašeptala jsem.

,,Slečno, vstávejte,'' někdo se mnou lehce zatřásl a já se prudce posadila. ,,Návštěvní hodiny už skončily,'' sestřička se pousmála a odešla z pokoje. Musela jsem usnout, pomyslela jsem si. Podívala jsem se na postel, na které spal Loki. Vypadal ve spánku tak nevinně. Vyškrábala jsem se na nohy a opustila Lokiho pokoj.

Prošla jsem dlouhou chodbou a našla pokoj Nat. Vím, že návštěvní hodiny už skončily, ale co kdyby se probudila?

Vstoupila jsem do místnosti a zůstala stát vedle její postele, na které spala Nat obvázaná obvazy a napojená na kdejaké přístroje kolem ní.

,,Je mi to tak líto," šeptla jsem a pohladila ji po vlasech.
Z chodby jsem slyšela přibližující se kroky a hlas doktora, takže jsem její pokoj radši opustila.

Před nemocnicí jsem si stopnula taxíka, aby mě vzal domů.

Dveře výtahu se rozevřeli a mně se naskytl znovu ten pohled na zdemolovaný obývák.
Mrtvola toho chlapa tu už nebyla, díkybohu. Spíš díkyfurymu. Kdyby tu byla, asi bych ji hodila z okna.

Vstoupila jsem ke mně do pokoje, což bylo jediné místo, které vypadalo jako když jsem odjížděla.
Vysprchovala jsem se, přičemž jsem ve sprše strávila asi půl hodiny. Chtěla jsem to ze sebe všechno smýt. Chtěla jsem ze sebe smýt vinu, krev toho chlapa z mých rukou, ale nepovedlo se. Po sprše mi bylo snad ještě hůř. Už mám krev na rukou a není cesty zpět. Teď s tím budu muset žít.

Lehla jsem si do postele, zakryla se dekou až po bradu a do několika minut usnula. Já vím, asi si říkáte, jak někdo jako já může v noci spát? No, po víc jak deseti hodinové cestě v letadle, po vraždě a po tolika brečení se člověk lehce unaví.