The days of future past // Loki Laufeyson FF

Nehynoucí láska

,,Elisabeth,'' Nat zaklepala na dveře mého pokoje. ,,Jdi pryč,'' vzlykla jsem a převalila se na druhý bok.  ,,Otevři, prosím,'' šeptla zarmouceně.

Vyšvihla jsem se na nohy a dvěma dlouhými kroky se přemístila ke dveřím. Odemkla jsem a prudce otevřela dveře. Nat se opírala o zárubně dveří a vyděšeně povyskočila. ,,Chcete mi zase dávat přednášky o tom, jak mě Loki nemiluje a využívá mě? A o tom, jak je špatné, že k někomu jako je on chovám city? Věděli jste to. Oba dva jste věděli, že ho miluju a najednou jste překvapení a děláte, jak jste se ve mně strašně zklamali? Promiň, Nat, ale na tohle nemám náladu,'' vychrlila jsem na ni naštvaně, takže to určitě musel slyšet Tony a Loki a nedivila bych se, kdyby to slyšela i půlka New Yorku. ,,Mysleli jsme, že jsi jen poblázněná puberťačka. Nevěděli jsme, že se to vážně děje,'' ospravedlňovala se Nat a pozorovala mě soucitným pohledem. ,,No, děje,'' kmitla jsem rameny a pevně svírala kliku. ,,Potřebujeme nějaký čas, abychom to vstřebali,'' povzdechne si Nat. ,,Můj úkol bylo naučit ho se správně chovat, převychovat ho. Podařilo se, Nat. Je lepším člověkem. Změnil se,'' prohrábnu si nervózně vlasy. ,,V to doufám,'' naposledy se na mě podívala s bolestí a strachem v očích a zmizela za zavřenými dveřmi svého pokoje.

,,Štve mě, jak se na mě dívá, jak se mnou mluví, jak se mnou jednají. Jsem dospělá, nejsem žádné malé dítě, které není schopno se o sebe postarat,'' stěžovala jsem si Lokimu, který seděl na mé posteli a pozoroval mě s ublíženým pohledem. ,,Vždyť tě nesnáší. Ale já tě miluju. Víc, než sebe samu,'' obrátila jsem se k němu a čekala na jeho reakci. Loki pomalu vstal z postele a ladnými kroky přešel ke mně. ,,Uteč se mnou,'' v očích mu zaplály dvě malé jiskřičky. ,,Cože?'' Povytáhla jsem zmateně obočí. ,,Utečeme spolu. Jen ty a já proti celému světu, hm?'' Pohladil mě po vlasech.

Nat je poslední člen mé rodiny. Nikoho jiného už nemám. Co je to ale za rodinu, když nedokáže pochopit, jak se cítím a respektovat to? Vždyť mi ani nevěří. 

,,Dobře,'' přikývnu na souhlas a Lokimu se rty zvlní do šťastného úsměvu. 

Už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem ho viděla usmívat se tím ďábelským úsměvem. 

,,Sbal si věci, o půlnoci odcházíme,'' poručil mi Loki a opustil můj pokoj.

Hodiny ukazovaly 12:45. Chtěla jsem dál trucovat ve svém pokoji, ale můj žaludek se ozval. Potichu jsem vyklouzla ze svého pokoje a zavřela za sebou dveře. Našlapovala jsem ladně a potichu, aby mě nikdo neslyšel. Doplížila jsem se až do kuchyně, kde na barové židličce seděl Tony se sklenkou bourbonu a pobaveně sledoval obrazovku tabletu. ,,Víš, že je ti k ničemu, že se snažíš chodit potichu, když mám celý barák zmonitorovaný?'' Uchechtl se stále hledíc do svého tabletu. ,,Navíc u toho vypadáš jako paranoidní zfetovaná srna se zlomenou nohou,'' začal se smát na celé kolo. ,,Takže od teď mě i sleduješ?!'' Vyštěkla jsem naštvaně.  ,,To se ví,'' Tony dopil svůj nápoj, s lišáckým mrknutím mě obešel a zmizel na schodech. ,,Debil,'' ulevila jsem si, načež se Tony na schodech rozhřechtal přes celý byt. Jen jsem nad tím protočila oči a přemístila se k lednici, ze které jsem vytáhla bílý jogurt a ovoce. Na jídlo jsem neměla nejmenší chuť, ale něco jsem sníst musela. Vzala jsem si lžičku a svou snídaňo-obědo-večeři jsem si vzala do svého pokoje. 

Když jsem dojedla, usoudila jsem, že je čas se sbalit. 
Z dolní zásuvky ve skříni jsem vytáhla sportovní tašku, kterou tam měl Tony schovanou. Musím si sbalit jen to nejnutnější, pomyslela jsem si. Do tašky jsem pečlivě poskládala tepláky, trička s dlouhými i krátkými rukávy, jeany, mikiny, kraťase, jednu sukni a jedno pyžamo. Do postranní kapsy jsem naházela ještě nějaké hygienické potřeby a všechny peníze, které jsem měla naspořené. Připravenou tašku jsem schovala pod postel a šla si lehnout. Byla jsem strašně unavená. 

,,Můžeme jít?'' Loki mě pozoroval s jiskřičkami v očích.

Místo odpovědi jsem kývla na souhlas. Vzal mě za ruku a propletl si se mnou prsty. Utíkali jsme nočním New Yorkem. Cestu nám osvětlovaly neonové nápisy nočních podniků, pouliční lampy, světla aut a hvězdy na obloze. Cítila jsem se být konečně volná. Doběhli jsme až na kraj města. Všude byli stromy a keře. ,,Pojď,'' pobídl mě Loki a vedl mě hustým porostem keřů dopředu. ,,Tak jsme tady,'' rozpřáhl nadšeně ruce Loki, když jsme stáli pár metrů od strmého srázu. ,,Cože?'' Nechápavě jsem nadzvedla jedno obočí a snažila se srovnat kyslíkový dluh. ,,Ten výhled je uchvacující. Běž se podívat,'' pobídl mě a kývl směrem ke srázu. Zůstala jsem přimražená na místě. Loki vzal mou tvář do svých dlaní, podíval se mi do očí a zašeptal, ,,Chceš se tam jít podívat. Je to nádhera. Miluju tě, to přece víš, že?'' Kývla jsem na souhlas. Určitě to je nádhera. Odtáhla jsem se od Lokiho a pomalými kroky se blížila k okraji srázu. ,,Sbohem,'' zašeptal Loki a já ztratila pevnou půdu pod nohama.

Rychle jsem se vyšvihla do sedu a zhluboka dýchala. Na zádech mi stékaly krůpěje potu a v místnosti muselo být tak čtyřicet stupňů Celsia. Odporoučela jsem se do koupelny, abych si dala sprchu a celý ten sen vyhnala z hlavy. 

Seděla jsem na posteli v černém oblečení a s taškou u nohou čekala, až Loki přijde. Ozvalo se slabé zaklepání na dveře. Vymrštila jsem se na nohy, přes rameno jsem si hodila svou tašku a potichu se plížila ven z pokoje. Ani jsme se na sebe nepodívali, jen jsme potichu našlapovali a ohlíželi se, jestli nás někdo nesleduje, neboť jsme se snažili vyhnout všem kamerám v bytě. 
Rychle jsme si obuli boty, navlékli kabáty a pro jistotu si ještě vzali čepice a běželi dolů do garáží. Nejbližší auto byl černý Jaguár. Asi s tím nebudeme nejnenápadnější, ale nebudu riskovat, že si nás Tony všimne na kamerách. Nasedli jsme do auta a já začala hledat klíče. ,,Jsi tak nezodpovědný, Anthony Starku,'' uchechtla jsem se, když jsem našla klíče pod koberečkem. Nastartovala jsem auto a obrovskou rychlostí vyjela pryč z garáží.,,Kam pojedeme?'' Koukla jsem na Lokiho, který studoval mapu. ,,Sem,'' ukázal na místo na mapě. ,,Jasně,'' odtušila jsem, jelikož písmenka na mapě byla tak malá, že jsem je nedokázala přečíst, pokud bych nás oba nechtěla zabít pár metrů od Tonyho domu. ,,Budu tě navigovat,'' uchechtl se. ,,Dobře,'' kývla jsem na souhlas a dál věnovala veškerou svou pozornost cestě. 

Zdravím!^^ Hlásím se s novou kapitolou asi po + - 3-4 týdnech xd Ano, žiju. Jen jsme byli týden u máminy sestřenice, kde jsem neměla čas psát, potom jsme byli na chatě, kde nebyla Wi-Fi a já byla ráda, že moje data utáhnou na pár minut Messenger (stejně to bylo se signálem:d) a potom týden v Turecku, kde taky nebyl čas psát, takže pardón xd
Jinak, užijte si zbytek prázdnin^^