The days of future past // Loki Laufeyson FF

Ahoj, zlato

Další den jsem vstávala až kolem poledne. Brečení je docela unavující.

S pochmurnou náladou jsem se vyhrabala z postele a zalezla do koupelny. Letmo jsem se na sebe podívala do zrcadla a málem jsem vykřikla hrůzou. Vypadám jako nějaký zakrslý uprchlík z třetího světa. Mastné vlasy stažené do neupraveného drdolu, staré, vytahané oblečení s vybledlou barvou, tváře zničené od slz a oči napuchlé jak dva balóny. Takhle vypadám poslední týden? Divím se, že se na mě vydrží Nat každý den koukat, i když ze mě má pravděpodobně noční můry a bojí se jít v noci na záchod bez rozsvíceného světla.

Svlékla jsem ze sebe propocené oblečení mokré od mých slz a hodila ho do koše na špinavé prádlo. Zalezla jsem si do sprchového koutu a pustila na sebe proud horké vody. Kolem mě se vznášela pára, sklo na dveřích koutu se začalo zamlžovat a na mou studenou pokožku dopadávaly kapky horké vody.

Asi po půl hodině sprchování jsem vodu konečně zastavila a vylezla ven. Obmotala jsem kolem sebe největší ručník, který jsem našla, a vrátila se zpět do pokoje. Převlékla jsem se do čistého oblečení, které se skládalo z černých tepláků, šedé mikiny a huňatých ponožek s obrázkem Stitche. Vlasy jsem si mírně vysušila a svázala je do zpátky do drdolu. Potom jsem se vydala do kuchyně.

Cestou do kuchyně jsem nikoho nepotkala, což jsem uvítala s otevřenou náručí, protože nemusím odpovídat na otázky typu Jak ti je? Už je ti líp? Nezajdeme do kina? Už se Stevem plánuješ svatbu, když už ti v tom nebrání Loki? A spoustu dalších, na které teď vážně nechci myslet.

Do modrého hrnku jsem si nalila kávu a rychle ji do sebe vylila. Tak jsem to opakovala s dalšími dvěma hrnky. Dnes to budu potřebovat. Na snídani jsem neměla nejmenší pomyšlení, takže tu jsem vynechala, a odporoučela se na terasu nadýchat se trochu čerstvého vzduchu.

Byl podzim, takže počasí bylo sychravé, ve vzduchu byl cítit déšť a na obloze plavaly tmavě šedé mraky, které se určitě co nevidět protrhnout a New York zaplaví menší sprška osvěžujícího deště. Opřela jsem se o zábradlí, rukávy jsem si potáhla tak, aby mi schovávaly ruce a užívala si ten výhled. Nemůžu popřít, že byl úžasný. To by ale nebyl Tony Stark, kdyby nezkazil mou romantickou chvilku se mnou.

,,Zdravíčko,'' vpochodoval na terasu a zavřel za sebou skleněné posunovací dveře. ,,Ahoj,'' letmo jsem se pousmála a v duchu se modlila, aby se mě nezačal vyptávat na otravné dotazy. Stoupl si vedle mě, opřel se o zábradlí a pohledem první sjel mě a potom výhled z jeho terasy. ,,Je tu hezky, huh?'' ,,Jo, to je,'' přitakala jsem. ,,Jdeš prý se Stevem na večeři,'' koukl na mě. ,,Jo, to jdu,'' nespouštěla jsem pohled z dopoledního New Yorku. ,,Elisabeth,'' řekl tlumeným hlasem a položil mi ruku na rameno, ,,Jen nechci, aby jsi dělala něco proti své srsti. Kdyby se cokoliv stalo, můžeš mi zavolat a já pro tebe přijdu, dobře?'' Otočila jsem svůj pohled na něj a setkala se s jeho očima, ze kterých přímo vyřazovala lítost. ,,Jsem v pohodě, díky,'' cukla jsem ramenem a jeho ruka sklouzla dolů. ,,Dobře. No, musím do práce, tak se uvidíme potom,'' věnoval mi poslední letmý pohled a nechal mě na terase stát samotnou.

Nat byla někde vtahu, Tony pracoval, navíc jsem po tom na verandě neměla ani chuť s ním mluvit, a já se nudila. Neměla jsem náladu uklízet, číst si knihu, nebo vařit. Z postele jsem si vzala deku, přestěhovala ji do obýváku a natáhla se na sedačku. Zbytek dne strávím tady. Natáhla jsem se pro ovladač a zapnula televizi. Po nekonečném prohlížení všech kanálů jsem vybrala jeden, na kterém zrovna dávali nějakou pohádku. Pohádky jsou dobré na odreagování.

Zrovna končila třetí epizoda té animované věci a můj telefon na konferečním stolku začal vrnět a na displayi se objevil obrázek usmívajícího se Stevea. Neměla jsem vážně chuť s ním mluvit. Ne po tom, co se stalo a po tom, jak moc jsem mu v té restauraci ublížila. Divím se, že se mnou ještě pořád chce ztrácet svůj drahocenný čas, který by mohl využít k záchraně lidstva, k vojenským misím, nebo by se třeba mohl přihlásit do kurzu pletení, ale on se bůhví proč rozhodl, že ho stráví se mnou. Nakonec jsem hovor přijala a mobil si přiložila k uchu.