The days of future past // Loki Laufeyson FF

Vítej

Probudil mě sametový hlas mé tety. Odlepila jsem od sebe oční víčka a pohlédla do toho stále usmívajícího se obličeje. ,,Dobré ráno,'' zašeptala. Chtěla jsem odpovědět, ale hlasivky nespolupracovaly, takže jsem jen otevřela a zase zavřela pusu jako nějaká ryba. ,,Dnes odpoledne mají přivést Lokiho, musíme mu nachystat pokoj a tak,'' rozhlédne se po mém pokoji. Kývnu na souhlas a začnu se pomalu zvedat. V kuchyni jsem si udělala ovesné vločky a rychle se najedla. Oblékla jsem se do černých kraťasů a tmavě zeleného tílka. Udělala jsem svou ranní hygienu, vlasy jsem si stáhla do culíku a přidala se k Nat, která ve vedlejší pokoji přemýšlela, kam půjde jaký nábytek.
Do pravého rohu pokoje půjde velká postel, hned vedle noční stolek s lampičkou, jako v mém pokoji, naproti postele půjde pracovní stolek s menší knihovnou vedle. Okno se v tomto pokoji nacházelo na stejném místě a také velikost byla stejná. Skříň půjde do levého rohu naproti postele. Když bylo vše rozhodnuto, Nat to všechno sepsala na papír. ,,Zlatíčko, půjdeš koupit Lokimu nějaké oblečení? Co vím, má jen oblečení z Asgradu a nemůžeme ho tu nechat pobíhat takhle. Já teď musím obvolat všechny firmy a zajistit, aby tu byl nábytek dřív než Loki. Navíc, myslím že by ses tu chtěla porozhlédnout sama bez otravné tety za zadkem. Samozřejmě, kdyby ses ztratila, nebo se cokoliv stalo, budu na přijmu'' pohladila mě po vlasech. ,,Jasně,'' kývla jsem na souhlas a šla jsem se připravit.

Překvapuje mě, že Nat protestovala proti Lokimu ve vlastním bytě že ji ani dech nestačil a teď mu zařizujeme luxusní pokoj a mám mu jít nakoupit oblečení. Je vážně spolehlivá. Už vím, proč ji každý důvěřuje a vidí v ní toho úžasného člověka, kterým opravdu je.

Vzala jsem si menší kabelku přes rameno, peněženku, kartu od Nat, kterou mám platit, a vyrazila jsem. Dorazila jsem do přízemí, Nat mi poslala seznam věcí, které mám pro Lokiho koupit.
O jeden blok dál jsem zahlédla velký obchod s mužskou módou a rozhodla jsem se tam vyrazit.

Do košíku jsem naházela dvě černá a dvě zelená trička zhruba Lokiho velikosti, šedé, černé a modré tepláky a černé tenisky velikosti 43. Zaplatila jsem a vydala se hledat obchod se smokingy.

Zpátky jsem se vrátila asi okolo třetí hodiny, vyčerpaná běháním po obchodech. Na tohle jsem vážně nebyla zvyklá. Nat mě přivítala s úsměvem a děkovala mi, že jsem to šla nakoupit já, protože všichni z jejich zaměstnanců jsou slepičí mozky a bůhví s čím by se vrátili.

Lokiho pokoj už byl skoro zařízený. Položila jsem tašky s oblečením na postel a vrátila jsem se k Nat. ,,V kolik ho přivedou?'' Posadila jsem se na koženou sedačku a pozorovala Nat, jak podepisuje nějaké papíry. Podívala se na hodiny ,,Za půl hodiny,'' pousmála se a dál se věnovala papírování. ,,Já vím, že ti to asi nebude příjemné ho tu mít, ale snaž se na něj být milá,''prosila mě Nat. ,,Zkusím to,'' pousmála jsem se a zmizela ve svém pokoji.
Vytáhla jsem všechny knihy z dolní police své rozsáhlé knihovny a rozhodla se je dát do Lokiho knihovny, kdyby si chtěl něco přečíst. Postupně jsem přenesla všechny vybrané knihy do vedlejšího pokoje a začala je rovnat podle abecedy.
,,Zdravíčko,'' uslyšela jsem známý hlas. Škubla jsem sebou a podívala se ke dveřím, ve kterých stál Loki a se zlomyslným úsměvem si mě prohlížel. ,,Jen jsem ti sem dávala knížky, kdyby ses nudil,'' uložila jsem do police poslední knihu a přála si rychle zmizet z pokoje. ,,Na posteli máš nějaké oblečení,'' šeptla jsem, když jsem kolem něj procházela. Z jeho přítomnosti jsem měla husí kůži.

Pomohla jsem Nat udělat večeři. Když bylo jídlo hotové, musela jsem jít pro Lokiho. Zaklepala jsem na dveře, ,,Už je večeře,'' zvýšila jsem hlas, aby mě slyšel a čekala jsem na odpověď. Místo odpovědi, kterou by řekl normální člověk, třeba něco jako ''už jdu'', nebo ''nemám hlad'' Loki prudce otevřel dveře a zastavil se těsně přede mnou. Byl o půl hlavy vyšší, ale přesto naše obličeje dělily jen centimetry. Zamrzla jsem na místě. Nemohla jsem se pohnout, tělo mě neposlouchalo. Jen jsem tam stála a hleděla do těch jeho smaragdových očí, které se leskly pobavením. Stáli jsme strašně blízko sebe. Zrudla jsem snad až za ušima, žaludek jakoby začal dělat kotrmelce a husí kůži jsem měla po celém těle. Loki pobaveně nadzvedl jedno obočí a na tváři se mu rozlil široký úsměv od ucha k uchu. ,,Pustíš mě?'' Prolomil mezi námi trapné ticho.
Okamžitě jsem se vzpamatovala, otočila se na patě a svižným krokem mířila zase zpátky do kuchyně.

Celá večeře proběhla bez jediného slova. Když jsme dojedli, uklidili jsme nádobí do myčky nádobí a Loki odešel zase zpátky do svého pokoje. Když odešel, rozlil se ve mně takový pocit úlevy, jako kdyby mi právě spadl kámen ze srdce.
Dala jsem si dlouhou sprchu a s naprostou vyčerpaností padla do postele.