The days of future past // Loki Laufeyson FF

Domov, sladký domov

Pomalu jsem otevřela oči. Ihned mě zasáhla silná bolest hlavy, jako kdyby mi do ní píchalo milion miniaturních jehliček.

Nacházela jsem se v pokoji, který přímo vyzařoval bílou barvou. Bílá podlaha, stěny, strop, nábytek, veškeré vybavení mělo bílou barvu.
Sklonila jsem pohled ke své ruce, ve které jsem cítila podivný tlak. Z ruky mi vedla průhledná hadička k bílém stojanu, na kterém se nacházel pytlík s průhlednou tekutinou.

Všude kolem mě pípali přístroje v pravidelném intervalu. Mimo to bylo v pokoji hrobové ticho.

,,Kde to-?'' Chtěla jsem zvednout ruku a promnout si spánky v doufání, že mi to uleví od mé bolesti, ale byla jsem moc slabá a nedokázala jsem zvednout ruku.
,,Ššš, to je dobrý,'' konejšila mě Nat sedící vedle mé postele. ,,Jsi v nemocnici, měli jste se Stevem autonehodu,'' chytila mě za ruku a palcem hladila hřbet mojí ruky. ,,Kde je Steve?'' Vysoukala jsem ze sebe vyčerpaně. ,,Je v pokoji na druhém konci chodby. Je v lepším stavu než jsi ty, nemusíš se bát,'' povzbudivě se usmála, což mě uklidnilo.

Zanedlouho přišel do pokoje Loki. Vlasy měl stáhnuté v drdolu schovaném pod doktorskou čepicí. Tvář mu zakrývala rouška bílé barvy. Na sobě měl bílý lékařský plášť a něco, co docela připomínalo pyžamo. Zavřel dveře a sundal si čepici a roušku. ,,Elisabeth? Jak je ti?'' Rychle přispěchal k mé posteli. Kývla jsem na Nat, která se s povzdechem zvedla a nechala nás v pokoji samotné. ,,Neskutečně mě bolí hlava,'' zamumlala jsem. ,,Mám zavolat doktora?'' Optal se udýchaně. ,,Ne, to je dobrý,'' zvedla jsem koutky na náznak úsměvu a pomalu se posadila.

Lokiho už jsem se vůbec nebála. Brala jsem ho jako kdyby už prostě byl součástí mého života a já se s tím smířila. Ale dost mě překvapoval jeho zájem o mě.

,,Jsem rád, že jsi v pořádku,'' usmál se a posadil se na židli, na které ještě před chvilkou seděla Nat. ,,Jsem hloupá,'' zadržovala jsem slzy. ,,To o sobě neříkej,'' vzal můj obličej do svých dlaní. ,,Nemůžeš za to,'' podíval se mi soucitně do očí. ,,Ty jsi u toho nebyl,'' vymanila jsem se z jeho sevření a otočila hlavu na stranu, aby mě neviděl brečet. Slyšela jsem jen hlasitý povzdech. ,,Musím jít,'' vyhrkla jsem a začala se pomalu zvedat z postele. ,,Cože? Kam? Máš odpočívat,'' vystřelil ze židle Loki připravený mě kdykoliv zastavit. ,,Omluvit se Steveovi,'' vytrhla jsem si z ruky kanilu a rozběhla se ke dveřím. Vyběhla jsem na nemocniční chodbu a hledala pokoj s jménem Steve Rogers, který tu však nebyl. ,,Arthur James,'' objevil se ve dveřích 'mého' pokoje Loki.

Našla jsem pokoj s cedulkou Arthur James a vrazila dovnitř. Steve ležel na bílé nemocniční posteli uprostřed prázdného nemocničního pokoje a díval se z okna.

,,Steve!'' Vydechla jsem úlevně a rozběhla se se slzami v očích k němu. ,,Jsem tak ráda, že jsi v pořádku. Promiň mi to,'' horké slzy mi začaly stékat po tvářích a kapaly na bílé prostěradlo. ,,Neviním tě,'' pohladil mě po vlasech Steve a ukazováčkem mi zvedl bradu. ,,Měly by jsi odpočívat,'' usmál se. Jeho úsměv mě zvláštním způsobem uklidňoval. Byla jsem neskutečně ráda, že je v pořádku. ,,Nemohla jsem si pomoct,'' krátce jsem se usmála a zadržela další slzy. ,,Pojď sem,'' zašeptal Steve a přitáhl si mě do objetí. Položila jsem hlavu na jeho hruď, lehla si na kraj postele a vyčerpaně usnula.

Když jsem se probrala, Steve spal a venku už byla tma. Pomalu jsem se posadila a rozhlížela se po pokoji, který byl stále prázdný. Zvedla jsem se z postele a vrátila se do svého pokoje. Vážně jsem si musela odpočinout. Svalila jsem se do postele a zase tvrdě usnula.

,,Vstávat a cvičit,'' naběhl do pokoje rozzářený Steve a roztáhl závěsy. Zakryla jsem si oči dlaní a zamračila se na Stevea, který stál uprostřed pokoje a s úsměvem mě pozoroval. ,,Mám dobré zprávy,'' posadil se na kraj mé postele. ,,A řekneš mi je?'' Pousmála jsem se. ,,Za prvé, za dvě minuty bude snídaně. A za druhé, můžeme se vrátit zpět do New Yorku. Fury je úžasný,'' rozzářil se ještě víc jako sluníčko a čekal na mou reakci. ,,Tu snídani přivítám s otevřenou náručí,'' usmála jsem se. ,,A víc nic?'' Nadzvedl nechápavě jedno obočí Steve. ,,Tady jsem s vámi. S tebou a Nat. Děláte mi společnost a já si toho neskutečně vážím. Co se týče Lokiho, ten se už taky chová normálně. Ale v New Yorku ty nebudeš a Nat bude věčně v práci, takže budu celé dny trávit s Lokim a bojím se, že když se vrátíme, bude z něj zase ten divný člověk, který mě tolik děsí,'' povzdechla jsem si. ,,Já tě děsím?'' Zvedla jsem pohled a uviděla Lokiho stát ve dveřích pokoje. ,,Ne. Tedy, už ne,'' podívala jsem se mu do očí. ,,To jsem rád,'' pousmál se. Chtěla jsem něco říct, to už ale do pokoje vtrhla sestra se snídaní, kterou položila na stůl v rohu pokoje a zase odešla. ,,Pojedeme s Lokim pomoct Nat a pak se pro tebe stavíme,'' pousmál se Steve a oba opustili místnost.

Snědla jsem dva kousky chleba se sýrem a okurkou a potom jsem netrpělivě z okna vyhlížela Nat, Lokiho a Stevea. Nesnášela jsem nemocnice a chtěla jsem být odtud co nejrychleji pryč.

Po půlhodině konečně dorazila Nat s taškou čistého oblečení. Převlékla jsem se a s Nat jsme se společně vydaly k autu.

Tentokrát řídila Nat, vedle ní seděl Steve a já seděla vzadu s Lokim.
,,V pořádku?" Podíval se na mě starostlivě Loki. ,,Jo," pousmála jsem se a zapla si pás.

Celou cestu nikdo z nás nepromluvil.

Když jsme se konečně po dvou hodinách cesty dostali do New Yorku a zastavili před mrakodrapem, ve kterém bydlela Nat, všichni jsme si vyčerpaně oddechli. Vysoukali jsme se z auta a zamířili dovnitř do budovy a výtahem jsme se dostali do bytu. Nat popadla z dlouhé poličky láhev alkoholu a zelezla do své ložnice. Naprosto ji chápu. Nejradši bych to taky udělala. Loki taky zalezl do svého pokoje, jak to měl ve zvyku. ,,Děkuju,že jsi nás doprovodil a za všechno," usmála jsem se a vlepila Steveovi pusu na tvář, který se začal mírně červenat. ,,Za nic," usmál se a opustil byt.

V koupelně jsem si dala dlouhou sprchu, kterou jsem tak nutně potřebovala a převlékla se do volného trička a černých kraťasů. Chystala jsem se zhasnout světla a jít spát, když někdo zaklepal na dveře. ,,Dále," řekl jsem přitlumeným hlasem. Do místnosti vstoupil Loki a letmo se usmál. ,,Jen jsem ti chtěl popřát dobrou noc a ujistit tě,že kdyby se něco dělo, nebo jsi něco potřebovala, klidně přijď," zašeptal s pohledem zabořeným v zemi. ,,Děkuju," usmála jsem se a pohladila ho po vlasech. Zvedl hlavu a zadíval se mi do očí. Většinou jsem z nich mohla něco vyčíst, ale teď ne. Nemohla jsem poznat na co myslí ani co cítí.

Udělal krok ke mně a naše obličeje dělily jen centimetry. Čekala jsem, že udělá jeden z jeho zákeřných úsměvů a opustí můj pokoj, ale on si mě přitáhl blíž a políbil mě.

Čekala jsem cokoliv, jen ne tohle. Byla jsem překvapená. Nevím,jestli mile nebo ne. Nezmohla jsem se na jediný pohyb, takže jsem tam jen stála a nehýbala se.

Loki se ode mě odtáhl a smutně mi pohlédl do očí. ,,Moc se omlouvám," zašeptal a zmizel. 

Stále vyvedená z míry jsem zhasla světla a vlezla si do postele. Už jsem chtěla, aby tenhle den byl za mnou.