The days of future past // Loki Laufeyson FF

Zastav své slzy kvůli mně

  Byl to už týden, co jsem klečela u bezvládného těla Lokiho v obýváku Tonyho Starka a po tvářích se mi kutálely nekontrolovatelně slzy jedna za druhou. Téměř jsem nevycházela z pokoje. Jídla jsem se skoro ani nedotkla. Ne že bych neměla hlad, jen jsem neměla chuť a při takové situaci bylo jídlo jedno z posledních věcí, na které jsem myslela. Jen jsem chtěla, aby tohle byla nějaká noční můra a probudím se zase vedle něj. Bude ležet vedle mě, objímat mě a spokojeně oddechovat. Toužila jsem alespoň naposledy vidět jeho úsměv, jeho oči, slyšet jeho smích a hlas a moct se dotknout jeho hladké pokožky. Tolik mi chyběl.

Nat a Tony si za ten týden uvědomili, že jsem Lokiho nebrala jen jako svůj úkol od Furyho, ale bylo mezi námi něco víc. Neptali se mě na to, ale zaslechla jsem, jak se o tom baví.

V jednu chvíli jsem měla všechno. Cítila jsem se šťastná. A najednou puf, a je to pryč. Přesně takhle jsem se cítila při ztrátě mých rodičů.

,,Elisabeth? Nesu ti jídlo,'' uslyšela jsem tlumený hlas Nat. ,,Pojď dovnitř,'' zamumlala jsem a hřbetem ruky jsem si utřela slzy.  ,,No tak, už nebreč,'' Nat si sedla na kraj mé postele a pohladila mě po vlasech. 

Ležela jsem v posteli zachumlaná v dekách, v rukách mačkala jeho tričko, vdechovala jeho vůni a představovala si, že leží vedle a šeptá mi do ucha konejšivá slova. 

,,Chybí mi,'' vzlykla jsem a schovala si hlavu k Nat do klína. ,,Milovala jsi ho?'' Zeptala se zničehonic. Ta otázka mě překvapila. ,,Myslím, že ano,'' šeptla jsem po delší odmlce. ,,Tak už nebreč,'' Nat se povzbudivě pousmála a začala mě hladit po vlasech. ,,Steve ti vzkazuje, že zítra máš přijít do té restaurace dva bloky odtud a máš se hezky obléct,'' Nat mě nepřestávala hladit po vlasech. ,,Nechci nikam chodit,'' utřela jsem si slzy stékající po mé tváře. ,,Je to důležité,'' Nat zvážněla. ,,Dobře,'' odmlčela jsem se, ,,Ale jen na hodinu.'' ,,Jsem unavená,'' odtáhla jsem se od Nat a položila svou hlavu zpět na polštář zmáčený mými slzami. ,,Dobrou,'' šeptla Nat a opustila můj pokoj. 

Téměř okamžitě jsem usnula. 

,,Loki,'' šeptla jsem a zvedla svůj pohled, abych se na něj mohla podívat. Držet v náručí naši dcerku, kterou jsme pojmenovali Ariel. Měla černé havraní vlasy a smaragdově zelené oči. Byla nádherná. ,,Copak?'' Opatrně Položil Ariel do měkké trávy vedle mě a sehnul se, aby mě políbil. ,,Miluju tě,'' usmála jsem se a skousla si spodní ret, abych se nezačala usmívat jak idiot.,,Ty víš, že já tebe taky,'' na tváři se mu rozlil spokojený úsměv a lehl si vedle mě a Ariel. 

Omlouvám se za tuhle extrémně krátkou kapitolu, ale chtěla jsem vás trošku potrápit, než vydám další kapitolu :D Jsem krutá,pardon xd ♥