He's mine [Luyong]

2

Unaveně jsem sebou plácl na postel. Všechno jsem měl hotové. Zbývala už jen jedna věc.. a to jít si pro učebnice. Vůbec se mi nikam nechce. Ale povinnosti volají.

Učebnice nám dává třídní president. Takže bude někde, eh...Ve věži.
Vzal jsem plánek školy a prstem hledal kde je věž.
To si děláš! Vždyť je to až na druhý straně školy.
Kurva.

*
Procházel jsem celou školou jen abych našel tu zatracenou věž. Proč to tu všechno musí být tak velké?
Dobře.. Kouknu se znovu na plánek. Prst jsem si položil na zmuchlaný papírek abych se v tom líp orientoval a znovu si vysvětloval kde právě jsem. Takže tady stačí zabočit do prava, jít rovně a pak... Do pěti schodů?! To snad ne! Zoufale jsem si hlavu složil do dlaní. Měl jsem jít na tu zatracenou státní školu. Jsem takovej debil.

Došel jsem tam. A zvládl jsem to! Ale ty dveře už byly pootevřené. Že by tam někdo už přede mnou byl? Nakoukl jsem dovnitř. A málem jsem dostal šok.
Letmo jsem viděl dvě postavy, nejspíš kluk a děvče jak si navzájem vyměnují tekutiny.
To jsem se sem sral jen kvůli tomuhle?! Tohle má být můj president školy? Vždyť se tu s někym oblizuje.
Odkašlal jsem si.
Překvapeně se na mě podívali. ,,Omlouvám se, že vás ruším, ale přišel jsem pro učebnice" prohrábl jsem si vlasy. Víc trapnější tahle chvíle být nemůže. Ta holka mě nejspíš zabila pohledem, když jí ten kluk poslal pryč. Asi jsem jim zkazil chvíli.
Neviděl jsem mu moc do obličeje, ale to se hned změnilo, co jsem vešel do místnosti. Oproti mě byl o něco větší, pramínky červených vlasů mu padaly do obličeje a propaloval mě jeho černýma očima. Sledoval mě dobrou půl minutu což mi bylo dost nepříjemné.
,,Dáš mi ty učebnice nebo ne?" nervózně jsem se zasmál abych odlehčil situaci. Nejspíš pochopil, šel do skříně ze které vytáhl učebnice a položil je na stůl. ,,Děkuju" sklonil jsem se a rychle narovnal. Kývnul hlavou. Snažil jsem se, co nejrychleji všechny učebnice naházet do tašky a vypadnout. A to se mi taky dařilo. Už bych zabouchl dveře, když jsem uslyšel hlubokým hlasem ,,Jak se jmenuješ?" otočil jsem se jeho směrem. Proč se ptá na tohle? ,,To ti může být fuk" odsekl jsem mu a hlasitě zabouchl dveře. Co to mělo sakra znamenat... Co si o sobě myslí? Kouká na mě celou dobu jak na vraha a pak chce abych mu řekl svoje jméno? Doufám, že tohle je naposled, co jsem musel být v jeho blízkosti.