He's mine [Luyong]

4

Co dneska budeš dělat po škole?" zeptal se mě Yuta, když jsem narval učebnice do skříňky a zavřel jí. ,,Nevím. Chtěl jsem se učit, ale všechno, co jsme dneska probírali umím" Yuta se zasmál. ,,Většího šprta než jsi ty jsem neviděl"
Šprt? To nejsem! Jen mě baví se učit" zčervenal jsem. Je na tom snad něco špatného?
,,Dělam si srandu" rozcuchal mi vlasy a já se na něho podíval vražedně.
,,To je vlastně dobře, že dneska máš volno. Mohli by jsme spolu někam jít, co ty na to?"
,,Klidně můžem jít třeba do cukrárny, stejně mám celý den chuť na sladký" usmál jsem se společně s Yutou.
Doprovodil mě až k pokoji, kde jsme se rozloučili s tím, že za hodinu pro mě přijde abych se mohl připravit.

Hodinu uplynula a já nebyl vůbec připravený. Začetl jsem se totiž do mangy tak moc, že jsem zapomněl na čas. Rychle jsem vylítl z postele a oblékl si to, co mi přišlo pod ruku. Nakonec to nebylo tak špatný. Obýčejný černý jeany s bílým trikem a k tomu černý converse boty. Vlasy jsem nechal tak jak byli stejně by mi je vítr zase rozcuchal takže to němelo ani cenu řešit.

Někdo zaklepal na dveře a bez mého svolení vlítl do pokoje. Kdo jiný to mohl být než Yuta. ,,Jdeme?" vykřikl po celém pokoji a já se zhrozil z toho jak moc byl nabitý energií. Moc mi to nešlo do hlavy. Ráno v té koupelně vypadal jako největší mrzout, ale ve skutečnosti to je hodně veselý člověk, ale nevadí mi to.

Došli jsme k cukrárně, která vypadala docela dost hezky. Jak venku tak i vevnitř to bylo barevný a celková atmosféra z toho byla veselá.
Na můj vkus tu bylo, ale moc lidí. Každopádně se nemůžu divit takhle cukrárna je totiž, až moc blízko univerzity. S Yutou jsme si sedli až dozadu, protože oba dva máme radši víc soukromí. ,,Co si dáš?" otevřel jsem menu a četl jeden řádek po řádku. ,,Vždyť to tu mají tak drahý!" položil jsem menu a chtěl se zvednout. Yutova ruka mě, ale zastavila. Tak jako vždy. ,,Buď v klidu, dnes platím já" mrkl.
,,Ne to ne! Nechci aby si za mě utrácel peníze" stál jsem na místě a měl v plánu odejít jenže Yuta mě posadil zpátky a tak jsem se naštvaně zabořil do sedačky.
,,Pozval jsem tě já a cítil bych se špatně kdybych taky neplatil" mlčel jsem. Nechtěl jsem se s ním hádat i přes to, že jsem s ním nesouhlasil. Vzal jsem si tedy zpátky menu, protože jsem věděl, že tenhle boj mám už předem prohraný.

,,Dáte si něco?" zvedl jsem hlavu od menu a viděl tak usmívající se dívku. S Yutou jsme kývli hlavou.
Yuta mlčel a tak jsem začal první. ,,Rád bych si dal tenhle jahodový pohár" ukázal jsem prstem na menu, kde byl obrázek poháru.
Přikývla, zapsala si něco do sešitu a koukla směrem na Yuta. ,,Já si dám čokoládový pohár" usmál se na ní. Všiml jsem si jak ta dívka znejistěla. Jak tak sleduju Yuta musí být asi opravdu oblíbený u holek. Koukám, že jsem jeho protiklad. Já jsem nikdy neměl holk ani kamarády.
Jsem prakticky nejnudnější člověk na celé planetě.

,,Tak mi Lucasi řekni něco o sobě" položil ruce na stůl, podepřel si bradu a sledoval mě. Eh, co mu mám říct? Navíc mám mu říct celou pravdu o mém dětství? Nevím jestli mu mám důvěřovat, ale... Vypadá jako dobrý kamarád a měli bychom se navzájem více poznat. ,,Co bys chtěl vědět?" číšnice nám obou donesla pohár, poděkoval jsem, ale Yuta mě celou dobu sledoval. ,,Úplně všechno. Chci vědět tvoje zájmy, jak jsi vyrůstal, no prostě všechno" nervózně jsem se zasmál a lžíci zabořil do poháru. Nejsem tak zajímavý tak proč to chce vědět? ,,No.. Čím bych začal" skousl jsem si ret a zádami se opřel o sedačku. ,,Když jsem byl dítě měl jsem špatnou rodinu. Moje matka byla feťačka a otec alkoholik. Moc si je nepamatuju, protože mě a mojí sestru vzali z péče a dali nás k naší vzdálené tetě. Do teď s nima nejsme v kontaktu. No, a teta... Nikdy nám neukázala nějakou lásku" olízl jsem si ret a dlouze vydechl ,,Nikdy jsme k ní neměli žádné citové pouto, ale dala nám toho víc než moji rodiče. A to střechu nad hlavou a celkém hezké prostředí, kde jsme mohli vyrůstat.
Byla starší a tak nebylo překvapením, když dva dny před Vánocemi umřela měl jsem, ale to štěstí, že moje sestra byla dospělá, tak si mě vzala do péče ona a žili jsme společně. Vzpomínám na to jako nejlepší období mého života" přivřel jsem oči a usmál jsem se. ,,I přes to, že ve škole jsem nikdy neměl kamarády a byl jsem strašný outsider tak jsem tu měl svojí sestru. Vždy tu pro mě byla. A proto jí miluju víc než cokoliv jiného na tomhle světě a jsem jí strašně moc vděčný za všechno. I to, že tu jsem je totiž její zásluha. Tvrdě dřela aby mi mohla zaplatit školní a tím mě sem dostat" dokončil jsem svůj proslov, usmál se od ucha k uchu a nervózně sledoval zem. Yuta se neozýval, tak jsem se na něho podíval. Můj úsměv mě přešel, když jsem viděl Yutovo výraz. Koukal na mě zvlaštním pohledem, pak se zvedl a přešel ke mě. Nechápavě jsem ho sledoval. ,,Já.. omlouvám se ti, Lucasi. Nevěděl jsem, že si to měl tak těžký a určitě pro tebe není lehký o tom tak otevřeně mluvit. Ani nevíš jak mě to mrzí" překvapeně jsem pootevřel pusu, když se jeho ruce obmotaly kolem mého těla a silně mě přitiskly na jeho tělo. Držel mě tak moc pevně, že jsem ani nedokázal odporovat. A možná jsem ani nechtěl.

Proč se mi, ale omlouvá? Nemůže za nic, co se mi stalo. Že by mu to bylo... líto? ,,Nemusíš se mi omlouvat, Yuto. Vlastně to zvládám v pohodě, jak jsem říkal mám svojí sestru a teď tebe" lehce jsem se od něho odtáhl a usmál se. Yuta položil jeho dlaň do mých vlasů a rozcuchal mi je jak bylo jeho zvykem.
,,Kdyby ti nebylo fajn a měl bys nějaký problém... Jsem tu pro tebe. Tvoje sestra tu není, ale já ano. To si pamatuj, dobře?" sledoval jsem ho a nevěděl, co na to říct. Oboum nám bylo momentálně jedno, že se nám roztéká pohár a že na nás nechápavě koukali všichni lidi. Nic jsem tu chvíli nevnímal než Yutovo uspokojivá slova a objetí. Tohle bylo to, co jsem hledal celou věčnost. Někoho kdo mi bude oporou a nebude to jen má sestra... a to, že jsem teď měl Yutu pro mě bylo opravdové štěstí.
__________________________
,,Ahoj" zabouchl jsem dveře a chvilku tam před nima ještě stál. Byl jsem ještě furt v šoku z dnešku a musel jsem se vzpamatovat.

*flaskback*

Yuta mi pak řekl něco o sobě. Měl normální děství, milujíci rodinu, spoustu přátel a mezi jeho zájmy patří psaní básní. To je všechno.
Když jsme dojedli tak jsme se procházeli, povídali jsme si o knížkách a když se začlo stmívat rozhodli jsme se jít už zpátky tak mě doprovodil a jsem tady.

*konec flashbacku*

Takže to teď znamená... ,,Že mám opravdového kamaráda!" Nadšeně jsem vykřikl po celém pokoji a se smíchem jsem dopadl na postel.

Jsem opravdu rád, že jsem poznal Yuta i když jsem z toho furt v šoku.

Podíval jsem se na hodinky abych zjistil kolik je hodin. Jedenáct a patnáct minut. To už je tolik?
Potřebuji být vyspalý na zítřek, tak jsem zpanikařil, rychle si vzal kartáček se zubní pastou, oblékl se do pyžama a utíkal do veřejný koupelny.
V pohodě bych ve všem pokračoval kdybych neměl neuvěřitelnou smůlu. Ve prostřed koupelny stál polonahý Taeyong.
Kolem pasu měl jen ručník, z mokrých pramínků vlasů mu kapala voda. Z toho pohledu jsem zůstal stát na místě neschopný se pohnout. Byl jsem červený snad i na zadku! Plánoval jsem se otočit a co nejrychleji zdrhnout aby si mě nevšiml, ale uslyšel jsem lehce hluboký hlas, který patřil jen jemu.
,,Proč tu stojíš a zíráš na mě?" nadskočil jsem leknutím jako by mě někdo načapal při činnu. Proč mám na něho takové 'štěstí'? ,,Eh, p-promiň... Nebudu tě dál rušit tak já půjd-" rozešel se ke mě, ruce položil vedle mé hlavy a tak jsem neměl kam utéct. ,,C-co to d-děláš?!" vykřikl jsem. Cítil jsem jak se mi automaticky zrychlil dech a už jsem si představoval ty nejhorší scénaře. Ale proč se chovám sakra tak nemožně? Proč koktám jenom, když je v mé blízkosti a cítím se tak hrozně z čehokoliv, co řeknu nebo udělám?
Uchechtl se. Co mu sakra příjde vtipné?! ,,Řekni mi tvoje jméno a možná tě pustím" zašeptal skoro neslyšně, ale já to moc dobře slyšel. ,,L-lucas" zakoktal jsem se a přivřel jsem oči. Prosím, ať tohle všechno skončí... ,,Já jsem Taeyong" ušklíbl se a položil mi prst na ret. Normálně bych ho kopl do rozkroku, ale momentálně jsem to nedokázal... A ani jsem nechtěl. Cože? Na čím jsem teď sakra přemýšlel?!
,,Přestaň sakra!" ruce jsem položil na jeho hruď na kterou jsem zatlačil a tím ho ode mě odstrčil. ,,Co si o sobě sakra myslíš?! Nech mě na pokoji slyšíš? Úchyle" naštvaně jsem dupl nohou a rozutekl se pryč z koupelny, když na to neměl co říct a překvapeně mě sledoval. Zabouchl jsem za sebou dveře od pokoje, zoufale po nich sklouzl a hlavu si položil do dlaní. Nebyl jsem zoufalý z toho, co mi udělal nebo, že mě tam prakticky ošahával, ale z toho, že se mi to líbilo.. vždyť je to kluk! Tak proč jsem chtěl víc? A proč jsem nad ním tak celý den přemýšlel? Že by se mi líbil? Co to tu sakra plácám za kraviny.
Čištění zubů si chvilku počká.