He's mine [Luyong]

13

Otevřel jsem dveře od třídy. Všechny pohledy automaticky padli na mě. Sklonil jsem se a když jsem se narovnal povídal jsem se na učitele. Jak znám Taeyonga šel určitě do ředitelny a oba dva nás omluvil takže mě nepřekvapilo, když na mě učitel kývnul hlavou ať se posadím.

,,Děkuju" potichu jsem zašeptal a sedl si na své obvyklé místo. K mému překvapení tam neseděl Yuta.
Měl jsem s ním na dnešek plány.
Ještě jednou jsem si pro jistotu projel pohledem celou třídu a povzdychl si, když jsem ho nikde neviděl.

Kde jen může být?

_____________________
Prudce jsem se postavil, když jsem uslyšel školní zvonek. Sebral jsem si všechny učebnice z lavice a co nejrychleji odešel z učebny. Tohle byla úplně poslední hodina takže teď už od školy mám naštěští pokoj.

Zabouchl jsem si svou skříňku a otočil se na levou stranu. V dálce jsem si všiml Yuty jak si s někým povídá.
Nepoznal jsem kdo ten druhý člověk byl a upřímně mi to bylo i jedno. Měl jsem hlavně radost z toho, že jsem konečně našel Yutu.

,,Yutoo!" vykřikl jsem, když jsem se k němu nadšeně rozeběhl.
,,Konečně jsem tě našel" zašpetal jsem a ruce obmotal okolo jeho těla a tím ho tak obejmul ze zadu.
,,Lucasi.. My jsme se po tobě zrovna taky scháněli" nechápavě jsem se odtáhl.
,,Scháněli?" přešel jsem k Yutovi a podíval se na druhého člověka se kterým tam celou dobu stál.

,,T-tae?" Překvapeně jsem pootevřel rty a povědomě si dal facku.
Yuta a Taeyong se znají?

,,Vy dva jste se dneska prý viděli takže vás představovat asi nemusím" hlasitě se zasmál Yuta.
,,Ne, to opravdu nemusíš" řekl jsem a nespouštěl pohled z Taeyonga, který mi pohled opětoval. Nedokázal jsem z jeho tváře rozluštit žádnou emoci. Byl snad naštvaný?

,,Už jsem ho našel, ale i tak děkuju za tvou snahu. Tak zatím" kývnul hlavou Yuta na Taeyonga. Věnoval jsem mu poslední pohled předtím než mě Yuta chytl za zápěstí jak je jeho oblibou a táhl mě za sebou. Byl jsem mu za to vděčný, že mě dostal z téhle dost trapné situace.
Ale i tak jsem z toho měl dost špatný pocit.

,,Ty si mě hledal?" zeptal jsem se cestou Yuty.
,,Měl jsem o tebe starost" zastavil se a povídal se na mě.
,,Ah, tak. To nemusíš. Jak vidíš jsem už v pořádku. Navíc jsem s tebou dneska chtěl být jako omluvu za to, že jsem se ti teď vůbec nevěnoval" usmál jsem se na něho.
,,Tak to nemůžu odmítnou. Akorát si chci udělat pár povinností, ale hned co je dodělám pro tebe přijdu, ano?" úsměv mi opětoval a já přikývl.
,,Budu na tebe čekat ve svém pokoji"
,,Dobře. Tak zatím" plácnul si se mnou než se otočil a šel svou cestou.
Takže plán na dnešek s Yutou vyšel.

Došel jsem do svého pokoje a zavřel za sebou dveře po kterých jsem potom zády sjel až dolů. Hlasitě jsem si povzdychl a hlavu si složil do dlaní.
Jestli se Yuta a Taeyong znají tak je v prdeli. Dřív nebo později se o tom dozví. A já jednou tak či tak budu muset vyjít s pravou ven. Ať se mi to líbí nebo ne. Bože, co mám v takové situaci dělat?
Nejsem na tohle vůbec zvyklý.
Nejsem zvyklý být na všechno sám.
Vždy, když jsem měl problém nebo mě něco trápilo šel jsem s tím za sestrou. Ale teď?
Jsem odkázaný pouze na sebe.
A musím to tu navíc vydržet ještě několik let. Yuta i všichni ostatní by mě odsuzovali. To bych tak dlouho nezvládl.
A myslím si, že Taeyong by na tom nebyl o nic líp. Byla obrovská chyba si s ním něco začínat.
Jenže teď už s tím nic nenadělám. Nedokážu ho nechat na pokoji. Kdykoliv jsem s ním o samotě je to jako bych byl v jinačí galaxii. Stačí jeho jediný pohled nebo úsměv a jsem jako vyměněný. Nedokážu na něho přestat myslet i kdybych sebe víc chtěl. Dokonce ani teď.

Povstavil jsem se a došel k posteli.
Sedl jsem si na okraj postele a vytáhl si svůj mobil.
Hned jak jsem ho zapl začal nepřerušovaně vibrovat. Protočil jsem nad tím očima. Kdo mě zas otravuje?
Podíval jsem na číslo a ironicky se zasmál sám pro sebe.
Kdo asi.
Ale nevadí mi to.
Ve skutečnosti mi docela chyběl.

T
Lucasi. Potřebuju si s tebou promluvit. A to hned teď.

To byla poslední zpráva od něho.

Me
O čem si chceš promluvit? Vážně je to tak důležitý, že to nemůže počkat do zítra? Dneska jsem zaneprázdněný.

T
Nezajímá, co právě teď děláš a nebo že na mě nemáš čas. Prostě jdu k tobě.

O čem si chce tak moc promluvit, že se chová takhle?