He's mine [Luyong]

17

Ráno, když jsem se probudil myslel jsem si, že to bylo všechno jen nějaký dost špatný sen. Avšak hned potom, co jsem otevřel oči a zjistil, že ten kdo byl nalepený na mé tělo není Taeyong, ale Yuta mi došlo, že to byla krutá realita. Po tom, co jsem si to uvědomil a hlavou mi jako bleskem proběhli vzpomínky ze včerejška jsem pevně přivřel oči k sobě abych zabránil slzám.

Nesmím už dál brečet.
Musím být silný.

,,Ty nespíš?" z mých myšlenek mě vyrušil Yutovo hlas. Sledoval mě a jeho výraz vypadal starostlivě.
,,Už jsem naspal dost. Proč nespíš ty?" šeptl jsem směrem k němu a stiskl ho pevněji.
,,Když nebudeš spát ty, tak ani já" uculil se na mě a já si sám pro sebe povzdychl. Proč mi to všechno připomíná tak moc jeho?
,,Tak pojď. Půjdeme na snídání" řekl a nepřestal se na mě usmívat.

Vstal z postele a podal mi ruku aby mohl pomoct i mě. Jeho ruku jsem chytl a úsměv mu opětoval, když jsem se zvedal z postele. Oba jsme byli oblečení takže jsme si vzali jen hygienu a šli společně do koupelny. Cestou jsem se jen modlil abych ho nepotkal.

Jak bych se mu po tom všem mohl povídat do očí?

Naštěstí v koupelně nikdo nebyl až na mě a Yutu.
Vyčistili jsme si zuby a já si ještě opláchl obličej. No, i tak jsem měl pocit, že vypadám jak mumie. Měl jsem kruhy pod očima a celý obličej napuchlý stejně jako oči. Ale bylo mi fakt u prdele jak zrovna teď vypadám.

Co když mě takhle uvidí on? Bude mu k smíchu jakou trosku ze mě udělal?

Když jsme oba dva byli hotový rozešli jsme se k jídelně. Cestou jsme mlčeli. Takhle to bylo, ale nejlepší jak pro mě tak i pro něho.
I když vím, že mu určitě musí vrtat hlavou, co se mi stalo.
Potřebuju čas abych mu to řekl.
Prostě až na to bude vhodná chvíle a já se s tím tak nějak smířím řeknu mu to. Bude už jen na něm jak to vezme.

,,Koupím nám tousty. Počkej tu na mě" řekl a odešel, když jsem si zrovna sedl na volné místo v jídelni. Zatím co odešel jsem se porozhlédl po jídelně. Nikde jsem ho neviděl.

To ho opravdu tak moc nezajímám, že se mě ani nesnaží vyhledat?

,,Jsem tu" s úsměvem se ke mě posadil a podal mi toust společně s Coca-Colou.
Potichu jsem poděkoval a zakousel se do toustu.
,,Asi si o tom nechceš ještě promluvit, že?" zvedl ke mě pohled a svýma očima propaloval ty mé.
Zakroutil jsem hlavou.
Byl jsem tak moc vyčerpaný, že jsem se nezmohl ani slova. Popravdě... Kdybych promluvil nejspíš bych se zhroutil. Potřeboval jsem předstírat jako by se nic nestalo.

,,Ah, chápu. Až na tom budeš líp, nebo by se to zhoršilo jsem tu pro tebe" věnoval mi ten nejpříjemnější úsměv, který jsem od něho kdy viděl a ruku položil na tu mou po které mě jemně pohladil.

Zasloužím si tohle vůbec? Zasloužím si aby se mnou takhle jednal, když mu neustále lžu a jsem na tolik zbabělý, že mu nedokážu říct pravdu?

Přivřel jsem oči pevně k sobě a hlasitě si povzdychl. Když mu to neřeknu teď, tak nikdy.

,,Mezi mnou a Taeyongem bylo víc než přátelství."