He's mine [Luyong]

10

Oblečený a připravený vyjít ven jsem se na sebe povzbudivě podíval do zrcadla.
Zvládl jsi i horší věci, Lucasi.
Chytil jsem kliku a otevřel dveře.
Bylo to tu jako každé ráno.

Protlačil jsem se mezi ostatní na druhou stranu chodby, zaklepal na Yutovo dveře a vešel dovnitř.

Seděl na posteli a tak se prudce postavil.
Jeho výraz byl překvapený a ustaraný.
,,Lucasi! Ty debile! Kde jsi jako byl včera? Jsi v pořádku?" chrlil na mě jednu otázkou za druhou a já se musel zasmát.
Chyběl jsem jenom jeden den, bože.

,,Tohle není k smíchu! Měl jsem o tebe strach" přešel ke mě a šťouchl mě do ramena za což si vysloužil můj pohlavek.

,,Všechno ti vysvětlím cestou... teď pojď nebo přijdeme pozdě na hodinu" chytl jsem ho za loket a táhl ho za sebou.

Neřeknu mu to o Taeyongovi.
A nebudu lhát.
Prostě jen vynechám tu část, když přišel do mého pokoje.
Taky tu část, když jsme spolu spali.

,,Šup vysvětluj" zabouchl za sebou dveře. Oba dva jsme se rozešli a já se dlouze nadechl a v hlavě si vytvářel scénář o tom, co mu řeknu.

,,Byl jsem s Izumi, koukali jsme na filmy a málem k tomu došlo" nervózně jsem si skousl ret a pokrčil rameny. Yuta se zastavil a podíval se na mě divným pohledem.
Nedokázal jsem rozpoznat jestli ten výraz značil něco dobrého nebo špatného.

,,To jako fakt? Jak myslíš to 'málem k tomu došlo?" sledoval mě bez mrknutí oka.
Do prdele.
Jak mu mám odpovědět?
Mám mu říct prostě pravdu?
,,Nebuď tak zvědavý" protočil jsem očima.

Neptej se dál, prosím.

,,Lucasi! Tohle mi, ale musíš říct" našpulil rty a s rozeběhem mě dohnal.

Věř mi, že tohle vědět nechceš.
Co by sis pak o mě pomyslel...?

Celou cestu do třídy jsem mlčel a snažil se ignorovat Yutovo otravné otázky.
Byl jako osyna v zadku.
Sedl jsem si do lavice a pohodlně se roztáhl.
Nenápadně jsem se podíval po třídě, ale Taeyonga jsem nikde neviděl.

,,Haloo" začal mi mávat Yuta rukou před obličejem.
,,Hm?" podíval jsem se na něho a pozvedl obočí.
,,Totálně mě ignoruješ!" řekl Yuta uraženě. Povzdychl jsem si, chytl jeho rty a přiblížil se k jeho obličeji.
,,Yuto, možná je to tím že moc mluvíš. Mlč už, prosím. Bolí mě z tebe hlava" pustil jsem jeho rty, jemně ho bouchl do čela a uchechtl se nad jeho výrazem.
,,Stejně to z tebe dostanu" vyplázl jazyk a já se zmohl jen na ironické zasmání.

Zazvonilo na hodinu a já v dálce spatřil hnědovlasého kluka.
Musel se přebarvit.

Měl lehce zdviženou hlavu a kráčel si jako by mu to tu všechno patřilo.
Sám pro sebe jsem se zasmál.
Egoista.
Odvrátil jsem od něho pohled, když se začal dívat po třídě a nejspíš mě hledat. Místo toho jsem se začal věnovat Yutovi a snažil se ignorovat jeho pohled.
Do třídy přišel učitel a já si hlavu položil na lavici. Hlavou se mi honily různé myšlenky.
Ale neustále byli jen o jedné osobě.
O Taeyongovy...
Nedokázal jsem na něho přestat myslet. Na jeho uklidňující hlas, vůni jeho těla, jeho doteky...
byl jsem totálně zaslepený touhou.

Uplynulo čtyřicet pět minut a konečně zazvonil zvonek.
,,Co máš teď za hodinu?" zeptal jsem se Yuta, když jsem sebral svoje učebnice a postavil se vedle lavice.
,,Korejštinu" postavil se a oba dva jsme odešli ze třídy.
,,Tak zatím" plácnul jsem si s ním a oba dva jsme šli svou cestou k učebně.

Plazil jsem se ke své skřínce, která byla uprostřed chodby abych si mohl vyměnit učebnice. Porozhlédl jsem se kolem sebe, ale krom mě tu nikdo nebyl. Všichni už byli ve svých třídách. A to znamenalo jen jediné - zase příjdu pozdě.

Skvělý.

Koněčně jsem k ní došel, dal ruku do kapsy od mých jeanu abych vyhrabal klíče. Zrovna, když jsem odemykal skříňku mě přerušilo tvrdé chytnutí za ramena, přiražení hrudí na skříňku a chytnutí za vlasy díky kterým mi zaklonil lehce hlavu tak aby se mohl přiblížit k mému uchu.
Věděl jsem, že to byl on. Poznal jsem ho podle vůni. Po celém těle mi přejel nepopsatelný pocit vzrušení a z mých rtů se tak vydral lehké zasténání.
,,Už to nedokážu vydržet. Jsem tak moc kurva nadržený." cítil jsem jeho chladný dech na krku, když se mi zakousl do ušního lalučku a jeho ruka se z ničeho nic ocitla pod mýma teplákama.
,,T-tae! Může nás n-někk...." zaúpěl jsem a ze rtů vypustil veškerý vzduch, když jeho prsty sevřeli mého kamaráda a pomalu po něm přejel.
,,Chceš mít víc soukromí?" zeptal se a jelikož jsem nebyl schopen promluvit nepatrně jsem přikývl. Vyjekl jsem, když mě Taeyong chytl za zápěstí a bezcitně mě táhl za sebou. Cestu jsem moc dobře poznal. Byla to ta cesta, kde jsem ho poznal.
Věž.