He's mine [Luyong]

Epilog

•Pohled třetí osoby•

Hnědovlásek přešel pomalým krokem k zrcadlu do kterého se podíval na svůj odraz. Blonďaté vlasy, které dřív měl se mu už vymyly, ale i přes to vypadal dobře. Vlastně to byla taková příjemná změna, jelikož hnědé vlasy neměl, už pěkně dlouho. Ještě se trošku poupravil a pousmál se, když za sebou viděl postavu osoby. Otočil se čelem k ní a přitáhl si ho k sobě za pas.

,,Sluší ti to, lásko"

Políbil ho chlapec na spánek. Hnědovlásek se jen zahihňal a přivřel oči. Na tuhle dobu čekal dlouho. Konečně vystudoval společně s jeho přítelem a to s vyznamenáním. Byl na sebe pyšný, protože na tenhle moment čekal dlouho a dal do toho opravdu hodně. Učil se téměř furt jen aby to dokázal. A on to dokázal.

,,Jdeme?"
,,Jdeme"

Přikývl hnědovlásek, když jeho přítel otevřel dveře a společně se vydali do místnosti kde se rozdávaly stipendia.
Byla to obrovská hala, ale působila na oba chlapce velice příjemně, proto se nepřestávali usmívat jako sluníčka, když šli ruku v ruce.
Lucasovo úsměv neopadl ani, když viděl fialovlasou hlavu, která na něho mávala z dálky, aby si ho všiml přes řadu lidí. On mu zamávání oplatil a netrvalo dlouho, než k němu přešel.

,,Ahoj, Yuto"

Uculil se Lucas, když k němu přišel. Samozřejmě si všiml i klučiny po jeho boku.

,,Ah, ahoj Sichengu"

Úsměv i oplatil chlapci, který si říkal Winwin, ale on mu radši říkal pravým jménem.

,,Ahoj, Lucasi a Taeyongu!"

Řekli oba dva téměř stejně a Yuta přešel k Lucasovi, aby ho mohl pevně obejmout.

Ano, Yuta a Lucas se udobřili. Byli na tolik dobrými kamarády, že nevydrželi dlouho se spolu nebavit. Důvod proč se s ním nebavil mu Yuta sice furt neřekl, ale jakmile přišel s roztomilým klučinem a to Sichengem, Lucase tyhle otázky přešly.

Yuta sice říkal, že s ním nic nemá, ale nikdo nemohl přehlédnout ty jiskřičky v očích kdykoliv o něm mluvil.
,,Byl v tom až po uši" pomyslel si Lucas a tiše se zasmál.

Chvilku si ty čtyři mezi sebou povídali a slibovali si, že i přes to, že dokončí školu se spolu budou stále scházet.

Lucas a Taeyong tohle měli dávno vyřešené. Tae se domluvil s Lucasovo sestrou, že u nich bude bydlet a později si vydělají na vlastní byt. Co se týče Lucasovo sestry... Vzala jeho orientaci naprosto v pořádku. Taeyongovi a jemu to přála.

,,Lucasi!"

Uslyšel za sebou holčičí hlas. Otočil se a viděl usmívající se dívku jak k němu běží. Automaticky ho obejmula.

,,Yoonji. Ahoj"

Pozdravil ji Lucas.
A ano, Yoonji a Lucas se spolu stali taky kamarády. Sice to nebylo takové přátelství jako mezi Yutou, ale i to děvčeti nebránilo mu pogratulovat.

Chvilku spolu vtípkovali a bavili se o
blbostech, než odešla s tím, že musí za ostatníma. Lucas jen souhlasil a vrátil se zpátky k jeho příteli, který se na něho díval zamračeným pohledem.

,,Snad nám tady někdo nežárlí"

Zazubil se na něho, ale to už si Lucase majetnicky přitáhl k sobě.
Žárlivka.

**

A pak přišlo to, proč sem všichni přišli. Halou se ozval zvonek a poté se doprostřed místnosti postavil ředitel, který všechny slušně pozdravil a pak začal jeho klasický proslov, který, ale ani jednoho ze žáků nezajímal.
Začal vyvolávat jedno jméno po druhém a oni si nervózně chodili pro stipendia. Až pak došlo na jeho jméno.

,,Yukhei Wong!"

Zavolal ho ředitel Lucasovo pravým jménem a jeho srdce vynechalo úder.
Je to tady.

Nervózně došel k řediteli.

,,Gratuluju"

Ten se na něho jen usmál, než mu začal drtit ruku v té jeho.

,,Děkuju"

Hnědovlásek se jen poklonil a čekal, až mu ředitel předá papír. A taky, že se stalo. Konečně měl vzdělání. Rychlím krokem se vydal zpátky na místo. Když ředitel zavolal poslední jméno a tím tak všechno skončilo, halou začal rozruch. Všichni šli ke svým rodinám, přátelům a nebo prostě domů.

Ale ani jeden z chlapců tu neměl rodinu. Měli jeden druhého. A tak to bylo vždy.

Lucas k němu s úsměvem došel a skočil mu kolem krku.

,,Dokázali jsme to"

Zašeptal mu do ucha a radostně se zasmál.

,,Díky tobě jsem to dokázal"

Řekl červenovlásek na, kterém právě teď visel a pomalu ho položil na zem. Stále z něho nedokázal spustit pohled. Byl tak neskutečně nádherný.

,,Miluju tě, Lucasi"
,,Já tebe taky, Tae"

A pak se to stalo.
Položil rty na ty jeho, ruku obmotal kolem jeho zad a tím si ho na sebe namáčkl ještě víc.
Do polibku dal všechno, co k němu cítil. A to neskutečnou a nekonečnou lásku. Bylo jim oboum jedno zda je takhle právě někdo uvidí.

Bylo jim všechno fuk. Teď na tomhle světě byli jen oni dva. Lucas splnil svůj úkol, což byl jeho důvod proč sem přišel. A ještě k tomu tady poznal někoho koho miloval víc než sám sebe.
Taeyonga. A ten mu jeho lásku opětoval.

Konečně, je jen můj.

omfg, nemůžu uvěřit, že tohle je už konec a já se tady s vámi musím rozloučit...🤧 tohle je má úplně první 'knížka' a proto k ní mám nejvetší citové pouto. vím, že není nejlepší, ale i přes to, dala jsem do ní kus sebe.
takže... chci vám všem neskutečně moc poděkovat.
ať už jen tím, že si tuhle knížku čtete, nebo jste ji dali hvězdičku, okementovali... tohle všechno mi dává větší motivaci v tom pokračovat dál a samozřejmě mi to dělá obrovskou radost💖
so, tohle je konec mého proslovu. byebye a ily☀️❤️