He's mine [Luyong]

14

Do deseti minut jsem uslyšel zaklepání na dveře.
Takže on to musel myslet asi doopravdy vážně.
Vnitřně jsem se uklidnil a než jsem stihl vstát z postele dveře se otevřely. Vstál v nich Taeyong a nevypadal zrovna nějak nadšeně. Co se mu sakra stalo?

,,T-tae? Jsi v pořádku?" Došel jsem k němu, chtěl mu položit ruku na tvář a to by se mi taky povedlo kdyby sebou necukl.
,,Ty.." Zvedl ke mě pohled a zadíval se mi hluboko do očí.
,,Co s ním máš společného?" Řekl a já se na něho nechápavě podíval.
Koho myslí?
,,Tae... Nevím o čem mluvíš" hned potom, co jsem to dořekl se na mě zamračil.

,,Jasně. Už mi přišlo divné proč se někdo jako on po tobě ptal. A pak jsem to viděl. Ty pohledy jak se na tebe díval. Hned, co jsi tam přišel jako by ho nezajímalo nic jiného než ty. A teď, když ho náhodou potkám mi řekne, že s tebou dneska bude strávit celou noc i když si mi řekl, že se dneska budeš učit. Takže si mi jako lhal?! Jako by byl strašný problém mi to kurva říct!" poslední větu vykřikl a rozčíleně se na mě podíval.

,,Já... Jenom z té představy, že máš někoho jiného snad zešílím. Ani nevím, co mezi námi je!" Naposled vykřikl a třísknul do stolu vedle sebe tak až jsem z leknutí nadskočil. Posadil se na zem, složil si hlavu do dlaní a nohy si přitáhl k sobě.
Já se mohl zmohnout jen na to stát tam jako idiot a sledovat ho. Celé tohle jsem nechápal. On žárlí na Yutu? Ale proč? Sice mi to svým způsobem přišlo sladké, ale vždyť přece nemá důvod žárlit... Na druhou stranu bych žárlil i já. Přece jen, jsem mu lhal a možná to ho trápí.

,,Zlato..." Sedl jsem si vedle něho.
,,Yuta je jenom kamarád, přísahám. A omlouvám se ti, že jsem ti o tam tom neřekl pravdu. Příště to už neudělám. Slibuju" povzbudivě jsem na něho mrkl, když se na mě podíval.

Nechtěl jsem aby se kvůli tomu tak rozzlobil. Ale hned, co se na mě pousmál a přitáhl si mě majetnicky k sobě jsem věděl, že se všechno ujasnilo.
Ale i přes to jsem z toho nepřestal mít zláštní pocit.

,,Nechci aby sis myslel, že ti zakazuju kamarády. Jenom jsem strašně žárlil a viděl to nejhorší. Takže pokud s ním budeš chtít strávit čas, pochopím to" pevně mě stiskl v objetí, když jsme oba dva stáli uprostřed pokoje.
Taeyong tu se mnou byl asi ještě dvacet minut, ale Yuta měl každou chvíli přijit. Nechtěl jsem ho vyhodit jenže Yutovi jsem to už slíbil a proto mi nic jiného nezbývalo. Díky bohu, že Taeyong pochopil, že k Yutovi necítím nic než jen přátelství. Otázka tu byla, co já cítím k němu.

,,Tae..?" Zašeptal jsem do jeho hrudi, když mě mačkal v objetí.
,,Hm?" Lehce jsem se od něho odtáhl abych mu mohl hledět do očí.
,,Jenom.." Povzdychl jsem si a dával si v hlavě dohromady slova, která mu řeknu aby to dávalo aspoň nějaký smysl.
,,To mezi náma. Je to jenom přátelství?" Nervózně jsem si skousl ret a doufal, že se mi nevysměje do ksichtu.
,,Baby," uchechtnul se a ukazováčkem mě pohladil po tváři.
,,Nevím jak ty, ale já tohle jako přátelství neberu" překvapeně jsem pootevřel rty, no ale hned, co jsem si uvědomil, co mi právě vlastně řekl jsem se usmál jako sluníčko a ruce obmotal kolem jeho krku.

Byl jsem najednou tak neskutečně šťastný. Stačila jedna blbá věta a já si uvědomil, že mi na něm začíná záležet. Možná až moc.

___________________
Když Tae odešel dost jsem nad tím přemýšlel. Moje obavy byly vlastně zbytečné, ale i tak mi přišlo, že tohle všechno je moc na rychlo. Každopádně se tím nebudu dál trápit. Budu si prostě užívat toho, co mám teď a přestat furt přemýšlet nad tím, co 'kdyby'.

Z mého přemýšlení mě přerušilo otevření dveří. Když jsem se podíval tím směrem stál tam Yuta.
Už je tady.

,,Jdeme?" usmál se na mě a já vstal z postele. Přešel jsem k němu a nepatrně přikývl.
,,Jdeme."