21

1K 88 2
                                    

Nečekal bych, že ten kdo tam musí zrovnat brečet, byla ona.
Ta čerstvě obarvená červenovlasá holka, která mi málem pohřbila vztah a oblizovala se s Taeyongem. A teď tady přede mnou klečí v slzách. Kdyby na mém místě byl někdo jiný ještě by jí flusl do obličeje, sebral se a odešel pryč. Ale já? Musím být takový idiot, že bych měl potom výčitky svědomí. A abych byl upřímný zajímá mě, proč zrovna ona teď brečí.

,,Yoonji"

Řekl jsem směrem k ní a místo toho abych zněl starostlivě, jsem to po ní vyštěkl.
Bože, ty jsi takový blbec. Takhle ti řekne leda tak prd.

Zvedla ke mě hlavu, kterou měla zabořenou v nohách a parkrát zamrkala, aby mě mohla skrz slzy vidět. To, kdo jsem ji muselo dojít hned. Když mě viděla šlo vidět jak se zarazila. Nečekala mě tu.
No jo, holka to jsme dva.

,,C-co tu děláš?"

Zavzlykala a chtěla vyznít silně, no na konci věty se ji zlomil hlas a začala znovu brečet.

,,Slyšel jsem vzlyky. Nevěděl jsem, že jsi to ty"

Jednoduše jsem pokrčil rameny, jako by o nic nešlo. Ve skutečnosti šlo.

,,Ah-a..."

Vzlykla a zkusila se postavit. Ruce položila na studené dlaždicky a trochu se přikrčila, než se narovnala a postavila.

,,Já... Omlouvám se, Luca-si"

Vzlykla a znovu ji začly téct po tvářích slzy. Překvapeně jsem pootevřel rty a ujistil se, zda se mi to nezdálo.
Ona se mi opravdu právě teď omluvila?

,,Vidím, že vypadáš překvapeně"

Nervózně se zasmála, ale i to ji nezastavilo v pláči.

,,Jo, jsem... Nečekal jsem to"

Zastavil jsem se uprostřed věty, abych byl schopný nalézt ta správná slova.

,,Je to už v pohodě, Yoonji. Vlastně díky tobě se v našem vztahu s Taeyongem hodně věcí konečně ujasnilo"

Nepatrně jsem se usmál i když jsem ji měl chuť přizabít. Ano, omluvila se a vypadá, že jí to mrzí, ale i přes to ji furt nevěřím. Nikdy mi nezmizí ten obrázek jí jak se lepí po Taeyongovi.

,,To jsem ráda"

Bolestivě se usmála.

,,Asi si neslyšel verzi z mé strany, no víš... Proč jsem po něm vyjela"

Setřela si slzy a dlouze se nadechla, nejspíš proto aby si dodala odvahu.
Přikývl jsem, aby pokračovala a z jedné nohy přešlápl na druhou.

Tohle bude ještě zajímavé.

,,Když jsi tu nebyl, mezi mnou a Taeyongem bylo něco víc než přátelství. Řekla bych, že on to bral jako kamarádství s výhodama, ale pro mě to začlo znamenat víc i když jsem si to nerada připouštěla. Tae byl na tolik dokonalý, že jsem byla chamtivá a chtěla, aby byl jen můj. V tu dobu si přišel a načapal nás. No, tenkrát jsme byli ještě v pohodě, ale já na něho začla tlačit s tím, že chci, n-no vztah a on... Prostě mě poslal někam. Pohádali jsme se a už se spolu nebavili. Pak jsem viděla vás dva. Jak se s tebou baví, kouká na tebe, přesně jako dřív na mě. V tu dobu mezi vámi muselo být taky víc než kamarádství, došlo mi to hned. A tak jsem se prostě opila. A ten den jak sám víš jsem bez toho, aniž bych chtěla, přišla k němu do pokoje a sám to znáš jak to bylo dál"

Na chvilku se odmlčela a já se to snažil všechno vstřebat, než začla pokračovat dál.

,,Hrozně moc se omlouvám. Zachovala jsem se jak největší kráva... Vím, že Taeyong tě opravdu miluje a zkrátka jsem se přes to nedokázala přenést. Ale nedokážu už snášet dál ty nenávistné pohledy od Taeyonga. Pořád mě to bolí"

Podívala se mi do očí a já viděl její uslzené oči.
Bylo mi ji líto.
A proto jsem se nedokázal udržet a obejmul jí.

,,Už tě chápu. Mrzí mě jak ses musela cítit, ale Taeyonga se opravdu nevzdám. Nevím jestli ti odpustí on, ale já ti odpouštím. Sice nevím zda ti budu schopnej věřit, ale nemyslím si, že to tady hraješ"

Lehce jsem se od ní odtáhl abych se na ní mohl usmát a viděl jak ji začli znovu slzet oči. Je tak přecitlivělá...

,,Děkuju..."

Zašeptala do mého ramena, když si mě znovu přitáhla do objetí.

Taeyong byl opravdu lamač srdcí jak tak koukám. Čím jsem si, ale vysloužil, že já jsem ten ke komu opravdu něco cítí?

He's mine [Luyong]Kde žijí příběhy. Začni objevovat