He's mine [Luyong]

16

,,T-tae?" zašeptal jsem směrem k nim a cítil jak mi začli slzet oči.
Taeyong se od ní hbitě odtáhl a přešel ke mě. No já začal couvat do zádu, až jsem narazil do zdi.

,,Lucasi není to tak jak to vypadá... Prosím, věř mi" zakroutil jsem hlavou a oči přivřel k sobě abych zabránil dalším slzám. Nevěřil jsem mu ani slovo. Moc dobře jsem to viděl jak na sobě byli přilepený. Byla to ta holka se kterou jsem poprvé viděl Taeyonga ve věži.
Bolelo to tak zkurveně moc...

Všechno to byli jenom lži? Byl jsem jenom další jeho hračka? Namotával si mě a já mu jak idiot propadl. Mohl jsem čekat, že to takhle skončí. Opravdu jsem byl tak naivní, že jsem si snad mohl myslet, že by ke mě Taeyong mohl začít něco cítit?
Jsem idiot.

Nedokázal jsem poslouchat další lži a proto jsem se rozeběhl pryč od něho. Pryč od všeho. Slyšel jsem jak řve moje jméno a že mi to vysvětlí. No, já od něho nechtěl slyšet už nic.

Doběhl jsem, až na konec chodby a dostatečně daleko od něho. A tam jsem se taky rozsypal. Nedokázal jsem zastavit proud slz a potichému vzlykání.
Byl to ten nejhorší pocit, který jsem kdy zažil. Přál jsem si všechno vrátit zpátky. Nikdy ho nepoznat. Měl bych od všeho pokoj. Byla to ta největší chyba začít si s ním.

Najednou jsem uslyšel zavrzání dveří. Zvedl jsem pohled od země.
Musel jsem asi někoho vzbudit.

,,Lucasi?" uslyšel jsem povědomý hlas a poté i jeho obličej.

Yuta.

Porozhlédl jsem se po chodbě a pochopil. Celou dobu jsem byl před jeho dveřmi aniž bych o tom věděl.

,,Jseš v pořádku?" zeptal se mě, když jsem si prstem setřel slzy, které mi tekly po tvářích a nuceně se na něho usmál.

,,Jo... všechno je v pořádku" zašeptal jsem směrem k němu a pohled sklopil k zemi. Věděl jsem, že mi neuvěří, ale jak mu to mám asi vysvětlit? Že jsem viděl Taeyonga jak líbá někoho jiného než mě?

,,Nelži mi. Ať se stalo cokoliv jsem tu pro tebe. Vždyť jsem ti to už jednou říkal" povzdychl si a přešel ke mě blíž.
,,Pojď sem..." aniž bych cokoliv čekal Yuta kolem mě obmotal ruce a přitáhl si mě tak do pevného objetí.

,,Neplakej prosím. Jestli ti někdo ublížil tak přísahám, že já ublížím jemu. Nesnesu pohled na tebe, když brečíš" ruku zabořil do mých vlasů po kterých mě začal pomalu hladit a já se nedokázal udržet a opět jsem se rozbrečel. Všechno mi to tak moc připomínalo Taeyonga...

,,Budeš mít mokré tričko jestli mě takhle budeš držet dál'' zavzlykal jsem a hlavu zabořil do jeho ramena.

,,Nemysli teď na moje tričko" řekl a svůj stisk ještě zesilnil a já tak měl možnost se k němu víc přitulit. Byl jsem na něho doslova namáčknutý. Musel jsem teď vypadat směšně. Ale upřímně? Bylo mi to fuk. Jediný, co jsem teď potřeboval bylo abych na to přestal myslet. Protože každá myšlenka o tom, že je s ní mě ničila.

Yuta mě takhle v objetí držel asi dalších deset minut. Nechtěl jsem si to přiznat, ale bylo mi to příjemný. Bylo to teď to jediný, co mě uklidňovalo. Teplo, které vycházelo z jeho těla, jeho prsty zabořené v mých vlasech, kde mě povzbudivě hladil a jeho hlas který mi šeptal, že to všechno bude v pořádku.

Věděl jsem, že lže. Už nebude nic v pořádku. Nevím jak dlouho mi bude trvat než se přes to přenesu. Přes to, že jsem byl jen jeho loutka... Tak moc jsem si přál aby to se mnou někdy vůbec myslel vážně. Ale nežiju přece v žádný pohádce. Tohle je bohužel realita.
Všechno to byla jen překrásná lež.
A já tyhle lži už dál nesnesu.

,,Řekneš mi, co se ti stalo až se zítra prospíš ano? Hlavně se už kvůli tomu dál netrap" ucítil jsem Yutovo ruce, které mě něžně chytli za pas čímž si mě nazvedl, přešel k posteli do které mě stejně jemně položil.
Voněla stejně jako on...

Překvapeně jsem otevřel oči, když se postel prohnula pod jeho váhou. Ležel přímo vedle mě a já tak dokonale viděl detaily v jeho tváři. Měl zavřené oči a lehce pootevřené rty ze kterých potichu oddechoval. Z ničeho nic ruku obmotal kolem mého těla a nalepil se tak na mě.
,,Omlouvám se pokud ti vadí, že tě takhle držím. Ale nedokážu usnout aniž bych něco nedržel" zašeptal a stále měl zavřené oči.
,,Ne... Nevadí mi to"
,,Dobře. Tak teď už si odpočiň. Zítra si o tom promluvíme. Dobrou noc, Lucasi"
,,Dobrou, Yuto" spokojeně jsem zavřel oči a ne za dlouho jsem usnul.
V Yutovo objetí.
A v jeho posteli.
Aspoň na chvíli jsem si mohl myslet, že nejsem sám.

Jenže všechno hezký jednou končí.

Jako vážně má tahle povídka už 1k přečtení? Jako wow... Moc vám děkuju. Ani nevíte jakou neskutečnou radost mám, že tenhle příběh někoho baví. Neskutečně moc si toho vážím.
Love u all.💖