He's mine [Luyong]

7

Koukal na nás oba a na jeho tváři nebyl nějak šťastný výraz. Jindy bych to začal obhajovat, že to není tak jak to vypadá, ale proč bych to měl dělat? Nemám ani jediný důvod proč se obhajovat.

,,Tak já půjdu..."vyrušila to ticho Izumi, která se začala oblíkat a zůstalo po ní jen zabouchnutí dveří.
Taeyong jí, ale nevěnoval ani jediný pohled.
,,Hej, nemyslíš, že bys měl jít taky? Vůbec, co tu kurva děláš?! Jak si zjistil, kde mám pokoj? To včera ti nestačilo? O co ti kurva jde?!" vykřikl jsem rozčíleně jednu otázku za druhou. Vybil jsem si na něm svojí zlost, ale měl jsem na to právo! Za všechno tohle je zodpovědný on.

Rozešel se směrem ke mě a já každým jeho krokem couval dozadu. Nakonec jsem, ale neměl kam utéct, když jsem narazil do zdi a bolestně syknul.

,,Jsem president tvé třídy. Myslíš, že mi dělá problem zjistit kde máš pokoj?" ironicky se uchechtnul a zastavil se u mě tak blízko, že jsem cítil jeho vůni mentolu.
Nejradši bych utekl, ale moje nohy mě neposlouchaly. Srdce mi bilo jako o závod a já nevěděl, co mám dělat.
,,Po včerejšku by si měl pochopit, že si můj" ruku položil na mojí hruď na kterou silně zatlačil a já tak spadl na postel. ,,A tam ta kurva na tebe nemá žádné právo šahat" zamračil se.
,,Protože ty, Lucasi... Patříš mě. Ať se ti to líbí nebo ne"

Nevím, co se to se mnou stalo, ale nepatrně jsem přikývl. Těžko se to vysvětluje.
Jako by mi prostě už všechno bylo jedno. Na co bych se měl bránit? Stejně jsem už potřeboval jednu věc. Asi nám všem dojde, co tím mám na mysli.

Věděl jsem, že ráno toho budu litovat. Ale touha v tu chvíli byla tak velká, že jsem jí nedokázal ovládat. Ztratil jsem nad sebou kontrolu.

,,Ano.." zašeptal jsem neslyšně. ,,Co ano?" ,,Budu tvůj" zčervenal jsem. V jeho očích blísklo, ušklíbl se a rty přilepil na ty mé. ,,Za tohle bych ti měl něco udělat, nemyslíš?" zamumlal, když se od mých rtů odlepil. Stydlivě jsem sklopil oči.

,,Dělej si se mnou, co chceš"