He's mine [Luyong]

18

Když jsem vyslovil tu větu myslel jsem, že přátelství mezi mnou a Yutou už nebude takové jako dřív. Bude si všímat detailu a bude se ke mě chovat odtažitě. Následky toho jsem si, ale uvědomil pozdě a vrátit čas bohužel neumím.
V nejhorším případě mě bude odsuzovat.
Hlavou se mi prostě honili ty nejhorší
scénaře.

Viděl jsem jak se Yutovo výraz ve tváři změnil.
Bylo to jako by čas prodloužil.
Zřejmě jsem teď všechno pokazil.

,,Věděl jsem to" šeptl směrem ke mě tak, že jsem ho sotva slyšel.
Překvapeně jsem zamrkal a přesvědčil se jestli jsem se jen nepřeschl.
,,Cože?" nechápavě jsem se na něho podíval.

,,Myslíš si, že jsem takový idiot? Ze začátku jsem to vůbec netušil, ale pak mi Izumi řekla jak vás vyrušil Taeyong. Začlo mi to být divný, ale nechtěl jsem být zvědavý. Pak jsem si všiml toho napětí mezi váma. Ty pohledy. Styl jakým se na sebe dívate nepatří mezi kamarádské pohledy. Tušil jsem to takže mě to vůbec nepřekvapuje" dořekl a já potřeboval chvíli na to abych všechno vstřebal.

On to prostě tušil a já mu furt jak idiot musel lhát.

,,A... Nevadí ti to?" zvedl jsem k němu pohled a podíval se mu hluboko do očí. Vypadali tak upřímně...

,,Proč by mi to mělo vadit?" ironicky se uchechtl. Nervózně jsem si prohrábl vlasy a zamyslel se. Je spousta důvodu proč by mu to mělo vadit. Však jsem spolu spali v jedné posteli proboha...
Co když si to vysvětlil jinak?

,,Já nevím. Prostě... prostě jsem jen čekal nějakou jinou reakci. Abych byl upřímný tak negativní" řekl jsem a lehce si povzdychl.

,,Je pravda, že do Taeyonga bych to neřekl a už vůbec ne do tebe, ale jste furt lidi. Je mi úplně fuk jakou máš orientaci, protože pro mě to nic nemění na tom, že mi na tobě záleží" pousmál se.

,,Takže, ten důvod proč si včera brečel byl kvůli tomuhle?" zeptal se mě a pohled mi opětoval.
,,Ne... Bylo to kvůli Taeyongovi"

,,Co se stalo?" ruku mi opatrně položil na stehno.

Neměl jsem mu už, co skrývat.
Yuta to vzal překvapivě dobře a o to víc si ho ještě vážím. Byl tu vždy pro mě a to od začátku, co jsem na téhle škole. Nemám teď ani jediný důvod proč mu nevěřit.
Proto jsem se rozhodl mu to říct.

,,Náš vztah byl složitý. Sice jsme spolu něco měli a připadalo mi, že ke mě něco cítí, ale i přesto jsme spolu nechodili" nadechl jsem se a hlavu sklopil dolu.
Bylo pro mě těžké o tom mluvit.
A ještě těžší se nerozbrečet.

Yuta mi, ale dodal odvahu tím, že chytl mou ruku do té jeho po které mě začal jemně hladit.

,,Včera se Tae naštval, protože na tebe žárlil, ale byla to má chyba. Lhal jsem mu o tom, že na něho nemám čas, ale ve skutečnosti jsem chtěl být s tebou. Nějak se to sice vyřešilo, ale měl jsem z toho pak hrozně divný pocit. A pak právě večer, když jsi mě doprovodil k pokoji jsem se rozhodl jít za ním a překvapit ho. A to jsem také i udělal. A-ale..." přivřel jsem oči pevně k sobě a hlavu zaklonil.

,,Viděl jsem ho jak se líbá s nějak holkou" zašeptal jsem neslyšně a pevněji sevřel jeho ruku.
Hlavou mi proběhli vzpomínky z té noci. A já měl zas pocit jako bych se měl každou vteřinou sesypat.

Parkrát jsem zamrkal abych zahnal slzy, popotáhl a podíval se na Yutu. Koukal se na mě soucitně.

Nepotřeboval slova.

Prostě jenom vstal, došel ke mě a přitáhl si mě do objetí. Jeho vůně mě automaticky bacila do nosu.
Jeho prsty zapletl do mých vlasů po kterých mě hladil což mě uklidňovalo.

,,Bude to v pořádku, uvidíš. Nějak se to určitě vysvětlí." šeptl u mého ucha.

Sice jsem nevěřil, že by se to mohlo nějak vylepšit, ale i přes to mi jeho slova dodávala jakou si naději.
Pomáhal mi.

Ale pak... Mě přešla radost.

Přijde mi, že si ze mě život dělá prdel. Protože pokaždé, co jsem šťastný přijde něco, co to vždy posere.
Tentokrát to byl někdo.

,,Potřebujeme si promluvit."

Po tomhle mi bylo hned jasné kdo to je.
Jeho hlas bych poznal všude.