The Bet [CZ]

4. kapitola

Jack

Hodiny ukazovaly půl desáté, obloha byla tmavá a zatažená, na cestu jsem viděl jen díky pouličním lampám. S rukama v kapsách jsem kráčel k domu Alyson. Už z dálky jsem slyšel hlasitou hudbu. Musel jsem jít pěšky, nechtěl jsem přece, aby mé auto neslo nějakou újmu na kráse, kterou by mu zanechali opilý puberťáci

Před půl hodinou mi napsal Oliver, že už vychází z domu. Měli bychom se potkat někde uvnitř. Doufal jsem, že tam nebude moc lidí. Ale tohle jsem si mohl jenom namlouvat. Byl přece pátek.

Před Alysoniným domem stálo pár lidí s flaškami vodky, které do sebe bez kontroly nalévaly, z domu se ozýval randál v podobě hudby. Prošel jsem kolem party opilých lidí a vešel dovnitř domu. Vykulil jsem oči nad tím, kolik lidí se vevnitř nacházelo.

„S dovolením... pozor... sorry," říkal jsem, zatímco jsem si dělal cestu skrz dav pijících a kouřících teenagerů.

Úspěšně jsem se prorval do kuchyně plné prázdných, nepoužitých, červených pohárků a flašek různých druhů alkoholu. Jeden jsem si vzal a nalil si do něj pivo.

„Ahoj, Jacku," mrkla na mě bruneta se zářivýma zelenýma očima.

„Ahoj," řekl jsem s nezájmem a napil se piva. Když zaregistrovala můj nezájem v hlase, odkráčela i s její blonďatou kamarádkou pryč.

Opřel jsem se o dřevěný pult vedle dřezu. Po hltech jsem upíjel piva a díval se před sebe. Holky tančily v rytmu hudby nalepené na klucích jako žvýkačky na chodníku. Občas to zacházelo do vážně nechutných momentů... otírání se zadky o klučičí rozkrok... vážně? Nemůžete si najít pokoj?

Mezi davem lidí jsem konečně spatřil Olivera. Kráčel rovnou ke mně.

„Áhóój," pronesl vesele podnapilým hlasem. V jeho očích byl alkoholový odlesk.

Nad jeho pozdravem jsem musel zakoulet očima: „čau."

„Nejsi v náladě?" zvednul obočí. Očima přejížděl po kuchyňské lince, když konečně narazil na tekutinu, kterou hledal, natáhl po ní ruku a i z flašky ji do sebe nalil.

„Kolik jsi toho vypil?" neodpověděl jsem na otázku, kterou mi položil.

Jen pokrčil rameny: „nevím... Kde je Alyson? Hledám ji už hodiny." Nechtěl jsem mu říkat, co si doopravdy myslím, proto jsem řekl jen malé bezvýznamné 'nevím'. Znám ji už dost dlouho na to, abych si byl jistý, že je zamknutá v nějakém z pokojů a užívá si tam s klukem.

„Musím ji najít... pomoz mi!" zakřičel a napil se z flašky vodky, kterou měl v ruce.

„Nemůžu," řekl jsem a vytrhl mu lahev z ruky. Položil jsem ji na místo, kde stála předtím. „Neviděl jsi Rebeccu?"

Z jeho úst se ozval hlasitý smích: „Rebeccu? Co by tady ta dělala? Rebecca Davisová nechodí na večírky," oznámil mi, a pak odešel. Modlil jsem se za to, aby se dostal v pořádku domů. Měl jsem sto chutí to tady zabalit. Nesnášel jsem velké davy lidí a tady jich bylo víc než hodně, vůni marihuany, kterou tady každý druhý hulil, a nudil jsem se. Samozřejmě, že jsem se mohl jít nějak zabavit, ale neměl jsem zrovna náladu na tančení tělo na tělo.

Dopil jsem zbytek piva, které mi v kelímku zbývalo, pak jsem jej položil na kuchyňskou linku. Byl jsem si jistý, že Rebecca nepřijde, proto jsem se prorval davem lidí tancujících na parketu a konečně vyšel ven z toho zadýchaného, zakouřeného domu. Čerstvý vzduch mi příjemně udeřil do plic.

***

Pro někoho znamená sobotní ráno spaní až do oběda a následné proležení dne v posteli u filmů a seriálu. Pro mě to ovšem znamenalo starání se o mladší sestru. Rodiče byli až moc zaneprázdnění na to, aby konečně dali najevo jejich rodičovskou lásku.

Promnul jsem si oči a párkrát zamrkal. Denní světlo nemilosrdně zářilo do mého pokoje. Posadil jsem se na kraj postele a prohrábl si neupravené vlasy. V puse jsem cítil hnusnou chuť včerejšího piva. Vstal jsem a zavřel se v koupelně. Vyčištěním zubů jsem konečně pocítil příjemnou chuť na jazyku, vlasy jsem si místo učesání hřebínkem párkrát prohrábl rukou. Oblekl jsem se do modrých kraťasů a čistě bílého trička. Strčil jsem si mobil do kapsy a vyšel z pokoje. Seběhl jsem dolů po schodech a pomalým ranním krokem vkráčel do kuchyně. Katie seděla v růžovém pyžamu za stolem a dojídala poslední kousky cereálií.

„Ahoj," pozdravil jsem ji a pohladil po rozpuštěných, neučesaných vlasech. Otevřel jsem lednici a vytáhnul bílý jogurt.

„Ahoj," odzdravila mě s plnou pusou.

„Půjdeme na hřiště?" zeptal jsem se s předstíraným nadšením v hlase. Vesele zakývala hlavou a prázdnou misku položila do dřezu. „Tak se běž obléct a pak přijď sem." Znovu přikývla a vyletěla z kuchyně jako dělová střela.

Nimral jsem se v jogurtu, který jsem později stejně hodil do koše. Nebylo mi nejlíp a ranní snídaně mi na zdravosti nepřidala.

Neuběhlo ani pět minut a Katie už přede mnou stála v růžovém tričku, šedé sukni a bílých teniskách.

„Ty jsi teda rychlovka," usmál jsem se na ni, „jdeme!"

Hřiště se nacházelo o pár domů dál. Šel jsem s rukama v kapsách a dohlížel na Katie, která utíkala přede mnou. Cítil jsem, jak mi zavibroval mobil. Vytáhl jsem ho z kapsy a přečetl si textovku od Olivera.

Oliver: Bolí mě hlava. Jdu k tobě.

Já: Jsem s Katie na hřišti.

Odepsal jsem a strčil mobil zpátky do kapsy. Věděl jsem, že Oliver už neodepíše, místo toho mě přijde poctít svou skvělou návštěvou.

Viděl jsem, že Katie už doběhla na hřiště a její cesta mířila přímo ke skluzavce. Zakřičel jsem na ni, ať je opatrná a sedl si na houpačku. Sledoval jsem ji a dával na ni pozor. Neodpustil bych si, kdyby se jí něco stalo.

Spatřil jsem Olivera, který si ke mně dělal cestu pískem. Oči měl přimhouřené, obličej bledý. Kocovina...

„Čáu!" zakřičel jsem schválně a zasmál se. Oliver mě propíchl pohledem a sedl si na houpačku vedle mě.

Chytl se za hlavu a postěžoval si: „tak strašně mě bolí hlava. Bože..."

„Neměl jsi pít," pokrčil jsem rameny, „co Alyson? Našel jsi ji? Bylo něco?" vyzvídal jsem.

Zakroutil hlavou: „je to děvka. Ojela skoro všechny na párty... kromě mě." Musel jsem se nad tím zasmát. Ne, že bych mu to přál, ale prostě... je to tak předpokládané až je to směšné – myslím to, že se Alyson vyspí s každým, ne to, že s Oliverem ne.

„Pobavil ses?" podíval se na mě vražedným pohledem.

„Promiň, kámo," poplácal jsem ho po ramenu.

„Změna tématu," do obličeje se mu nebezpečně rychle vrátila barva, „přišla Rebecca?"

Nesouhlasně jsem zakroutil hlavou. Teď se začal smát on. „Věděl jsem to. Na tu prostě nemáš. Rebecca Davis je prostě... Rebecca Davis. Tu jen tak neulovíš. Připrav se na to, že za pár měsíců budeš o několik set dolarů lehčí."

Věděl jsem, že Becca bude těžší oříšek než ostatní holky ze školy, ale rozhodně jsem se neplánoval jen tak vzdát. Věřil jsem v to, že tuhle sázku vyhraju.