The Bet [CZ]

8. kapitola

Jack

„To si ze mě musíš dělat srandu!" zavrčel jsem otráveně, zatímco jsem nevěřícně hleděl na Olivera. Pokrčil rameny, jako by o nic nešlo a ukousl si obrovské sousto cheeseburgeru. Seděli jsme u kulatého jídelního stolu venku za školou. Bylo vedro, proto dozorující učitel vyhnal všechny studenty, kteří měli obědovou přestávku, ven za budovu.

„Promiň," řekl s plnou pusou a rozmáchl rukama, „prostě mi to vyklouzlo v šatně před tělákem."

„Jsi normální?!" naštvaně jsem zvýšil hlas, „kdo to ještě slyšel?!"

„Jen Troy," odpověděl Oliver naprosto klidně. Strčil si hrst hranolek do úst a začal hlasitě žvýkat. Nemohl jsem uvěřit tomu, co mi před pár minutami řekl.

„Víš, jak Troye nenávidím. A taky moc dobře víš, jak on nenávidí mě. Musel jsi mu to hned vykecat?" Troy McDonald. Blonďatý hráč fotbalu, který až moc řeší životy ostatních lidí.

„Já jsem mu to nevykecal!" obraňoval se Oliver, „prostě jsme si jen povídali a ze mě to omylem vypadlo. Vážně se omlouvám, ale není to přece až tak hrozné."

Vykulil jsem na něj oči a zalapal po dechu? „není to až tak hrozné?! Je to víc než hrozné, Olivere! Mělo to být jenom mezi námi, nikdo jiný se o tom neměl dozvědět, ale ty a tvá nevymáchaná pusa to jen tak vytroubí do světa. Teď to můžeme rovnou zabalit. Rebecca se o tom dozví hned, jakmile se k ní Troy přiblíží. A to bude brzo... počítám ještě dnes."

Oliver si zoufale povzdechl: „Rebecca se nic nedozví. Troy slíbil, že jí nic neřekne."

Sarkasticky jsem se zasmál: „co za to mlčení chtěl?" Moc dobře jsem věděl, že to nebylo zadarmo. Troy by nemlčel jen tak. Co může, to vykecá.

Oliver se nervózně poškrabal na zátylku hlavy. Už jenom díky tomuhle jsem věděl, že to bylo vážně drahé. „No..." začal, „chtěl se zúčastnit naší sázky," zašeptal. Nejspíš doufal, že ho nezaslechnu, ale já ho slyšel až moc dobře. Vykulil jsem oči a otevřel pusu dokořán.

„Nepřizval jsi ho, že ne?" Věřil jsem v to, že Oliver řekne 'samozřejmě, že ne'. Doufal jsem v tom. Troye nesnesu. Nedokážu se na něj ani podívat. Ten jeho výsměšný úšklebek na tváři mě přivádí k šílenství.

„Uh... no... vlastně jo," odpověděl Oliver. Rozpačitě se zasmál. Zůstal jsem sedět jako opařený. Nepohnul jsem ani jedním svalem v těle. Hlas se mi zasekl hluboko v hrdle a nechystal se vyjít ven. Tohle musel být jenom nějaký špatný vtip. Tohle by mi přece nikdy neudělal. Troy McDonald byl jeden z mých úhlavních nepřátel. Oliver moc dobře věděl, že ho nenávidím už od školky, kdy mi ukradl mé malé, kovové autíčko značky Ferrari.

„Tohle je jenom sranda, že jo?" usmál jsem se doufajíc v kladnou odpověď.

„Ne," zakroutil Oliver hlavou, „musel jsem souhlasit a přizvat ho. Nešel jinak odbýt, sorry."

„V tom případě končím," pronesl jsem odhodlaně.

Oliver zakroutil hlavou: „nemůžeš skončit. Už jsem to s ním domluvil. Jde se za námi dohodnout," ukázal k otevřeným dveřím, ze kterých jako na povel vyšel hnědooký blonďák jménem Troy. Už jenom pohled na něj mi do těla vehnal chtíč vrazit mu.

Naštvaně jsem zavrčel a zamumlal si pár sprostých slov, která jsem v sobě už nemohl déle udržet. Sklonil jsem hlavu, abych se na něj nemusel dívat.

„Čau, Olivere," na pozdrav si dali placáka. Nepatrně jsem obrátil oči v sloup. „Jacku," otráveně vyslovil mé jméno. Jen jsem kývl hlavou. Všimnul jsem si jeho obrovského úšklebku na tváři, když se posadil vedle Olivera. U stolu se rozprostíralo napjaté až válečné ticho.

Oliver si odkašlal a začal: „takže... předpokládám, že jsi na mé straně a shoduješ se se mnou v tom, že se Jack nedokáže vyspat s Rebeccou do maturiťáku, že?"

„Samozřejmě, že jo," odpověděl Troy a uchechtl se, „vždyť ta holka je naprosto společensky nevinná. Vsadím se, že ani neví, co slovo 'sex' znamená." Zakroutil hlavou a z úst se mu ozvalo další uchechtnutí.

„Jen abys to věděl ty," zamumlal jsem si pro sebe.

„Co?" vyštěkl a vyslal mým směrem vražedný pohled. Konečně jsem mu pohlédl do očí. Nebylo v nich nic jiného než závist a nenávist.

„Nic," odpověděl jsem, „jen, že když vy si můžete měnit pravidla, pak můžu i já."

„Co chceš změnit?" zeptal se Oliver a svraštil obočí.

„Můj čas se nepočítá jenom DO maturiťáku, ale i včetně. Pro neinteligentní lidi," zaměřil jsem svůj pohled na Troye, „můžu se s ní vyspat i tu noc, kdy se bude odehrávat maturitní ples. Jednoduše do té doby než odbije půlnoc. Berete?" Oba jen pokrčili rameny a souhlasně přikývli.

„To ještě není všechno," podotkl jsem se širokým úsměvem na tváři, „pokud ti to není jasné Troyi i ty budeš muset – v případě mé výhry - něco přihodit. Zvýšil jsem sázky. Každý z nás bude muset v případě prohry vybalit 500 dolarů."

Oliver si povzdechl: „fajn, ale to jsou poslední změny." Podali jsme si na to ruce. Troyovu jsem zmáčknul tak silně, že ji z té mé musel bolestně vytrhnout.

„Je tady jeden problém," promluvil Troy. Otráveně jsem zvedl obočí a čekal, co z těch jeho úst vyletí. „Jak si my s Oliverem budeme jistí, že ses s ní vážně vyspal? Musíš mít nějaký důkaz."

„Fotka?" pokrčil jsem rameny, „něco vymyslím."

„Fajn," přikývl Oliver zároveň s Troyem. Vstal jsem, zvedl jsem pohozený batoh válející se u mých nohou a přehodil si ho přes rameno. Šel jsem k Troyovi a zastavil se u něj.

„Opovaž se ceknout!" řekl jsem varovným tónem. Nečekal jsem na jeho reakci. Strčil jsem si ruce do kapes a šel dovnitř budovy. Jestli si Oliver myslel, že mu tohle odpustím jen jednoduchým mávnutím ruky, tak se zatraceně spletl. Vrátím mu to. Vrátím mu to i s úroky.