Don't be Single

Work but WHAT?!

Konečně mi končila směna a já se těšila domů. Byl to dlouhý den a já sotva měla přestávku na záchod. Byla jsem ráda, že je to pro dnešek konec. Už jsem šla na chodbě směrem do šaten, ale jeden z kolegů si mě všiml. ,,Paní Blacková!" Popobíhal po chodbě, aby mě dostihl. A ano. Opravdu už Blacková. S Drewem jsme se před necelým měsícem vzali. Byla to svatba... Teď všichni říkáte určitě radosti, ale vlastně byla plná failů. Já jsem nadávala, že mám šaty, na těch injekčních stříkačkách, kterým říkají boty na podpatku jsem se málem přizabila a Drew si zakopl o svojí nohu. Mimo to se nám podařilo mi polít šaty, ale díky bohu jsem měla náhradní na převlečení po obřadu. Spíš by se dalo říct, že to celé byla pohroma, ale užili jsme si to. V rámci možností. Aspoň jsem se mohla ztřískat. A Drew nebyl pozadu. Oba jsme se solidně zlili. Ale vše si pamatuju... Až na to kolik skleniček padlo. To fakt nevím. ,,Přejete si, kolego?" Zastavím se a otočím na něj. ,,Já... Paní Lartrová z vašeho oddělení si zlomila nohu a má na měsíc neschopenku a pan Mccorel je, jak víte na dovolené v zahraničí." Řekne nervózně. Ihned mi došlo, na co poukazuje. ,,Jste teď na oddělení sama... Proto se prý máte zítra zastavit za primářem." Zní jakoby se bál mé reakce. Jako bych byla jeden z nestabilních pacientů, který to tu může každou chvíli převrátit vzhůru nohama a to komplet celý špitál. ,,Jistě." Odpovím neutrálně. ,,Nezlobte se na mne, pane Swatte, ale doma na mě již čeká p... Manžel a já jsem opravdu unavená. Pokusím se být na telefonu, ale volejte jen v opravdu akutních případech." Promnu si kořen nosu. Je divný, že Drew už je můj... Manžel... Už to není přítel, ani snoubenec, ale prostě... Manžel. Bože přijdu si tak staře a to je mi 25 let. To je příšerné. ,,Jistě. Omlouvám se, že jsem Vás zdržel." A už pospíchá zase někam jinam. Pokrčím nad tím rameny a konečně se vydám do šaten, kde se z bílého doktorského pláště a bílého oblečení svléknu. Pak jsem konečně zamířila domů. ,,Tadajma." Zamumlala jsem unaveně a vyzula si boty. Drew si tak nějak zvykl, že každou chvíli mluvím cizím jazykem. ,,Ale ne. Není to paní Blacková?" Objeví se u mně Drew. ,,Přišla jsem si strašně staře, když jsem zmiňovala slovo manžel." Uchechtnu se a upravím mu tričko u ramen. ,,A to ti ještě ani nebylo 30." Zasměje se a vycení bílé zuby. Drew byl tak hodný, že něco splácal k večeři. ,,Jak bylo v práci?" Zeptám se zvědavě. ,,Budu navrhovat mrakodrap. Má to být zatím ten největší kšeft." Usměje se šťasten, že jsem se optala. ,,A co ty?" Vloží si do úst další sousto. ,,Lara si zlomila nohu a Chris je na dovolené takže povedu celé oddělení sama. Zítra se mnou chce mluvit primář a to neznačí nic moc dobrého. Konkrétně pro mě je to víc práce." Povzdechnu si, když se mi udělalo zle od žaludku a já byla nucena odběhnout na záchod a vyvrhnout jídlo. ,,Jsi v pohodě? Asi už bych neměl vařit." Strachuje se Drew, že mě přiotrávil. Samozřejmě mi hned bylo jasné, že tohle není jídlem. Podívala jsem se na digitální hodiny, co tu byli a zděsila se nad datumem. ,,Co se stalo?" Podiví se Drew. ,,Drew... A-Asi jsem těhotná." Špitnu ještě víc vyděšeně. ,,Ale jdi Kate. Kdy by k tomu byla příležitost?" Pokrčí pohodově rameny. ,,Co třeba noc po svatbě. Já... Nevzala jsem si prášky." Svěřím se mu, ale nebylo kdy. ,,A ty..." Drew okamžitě pochopil. ,,No ty jsi mi, ale překvápko, Blackovic dítko." Uchechtne se, jako bych mu právě neoznámila, že nás bude o jednoho víc.