Don't be Single

Mama, Tata...

Byl to takový pohodový den. Byl víkend a tak jsem byla doma z práce. I když je Levi stále malý prcek, chodím do práce. Rodiče se ochotně střídají v hlídání vnoučka, takže je o Leviho přes den postaráno a okolo 4 si ho zase vyzvedávám. Ale teď je víkend a tak sedím na gauči a čtu si. Jednou nohou pohupuji s Leviho "kolébkou" a ten si jen spokojeně chrní. Baculatýma ručkama k sobě tiskne svého oblíbeného plyšáka. Už jsme několikrát, nejen s Drewem, ale i Willem a rodiči, probírali, co by mohlo být Leviho první slovo. Will se smál, že Drew se třeba úplně vykašlal na to umět členy rodiny a první, co řekl, byl jeho plyšák Kiti. To naštěstí u Leviho nehrozí, protože jeho nejmilejší plyšák je Rudolf. Rudolf je totiž sob. Levi ho měl nejraději, a protože vše zatím objevoval pusou, byl také nejoslintanější. Shodli jsme se s Drewem, že ho má Levi nejraději, protože jeho chloupky byli dlouhé a měkké a tak ho lechtaly v obličeji. Jediný, co uměl krásně bylo Nene a to vždy, když se mu něco nelíbilo. Poprvé to hlesl, když jsem to přebalovala a Drew mu jemně tahal za nosánek. Jinak většina toho, co z něj vypadlo byla smatlanina nesouvislých hlásek. ,,Jsem doma." Ozvalo se z vchodových dveří. Za vteřinu už u mě stál Drew. ,,Vítej doma, taťko." Zazubím se, když mě Drew lehce líbl na rty. ,,Tak já bylo, mamko?" Poškádlí mě taky. ,,Dobře. Viď Levi." Usměju se na našeho, již plně probuzeného chlapečka. Ten po mě natáhl ručky a tak jsem si ho vzala na ruku. Společně jsme zašli do kuchyně. ,,Uvařili jsme ti jídlo." Opřu se o linku. ,,Opravdu? To jste pro mě udělali?" Rozzářil se. ,,Buřtguláš, táto." Zasměju se nad jeho nadšením. ,,Vidíš, Levi? To je jeden z mnoha důvodů, proč milovat maminku. Protože se máma vždy stará, aby jsme ji nezemřeli hlady." Zaculí se Drew. ,,Mama." Zažvetlá Levi, když si vyndá chrastítko z pusy. Oba jsme se zastavili v pohybu. ,,Mama." Zopakuje znovu a tentokrát na mě i poukáže. ,,Jeho první slůvko." Zaraduju se s úsměvem. ,,Tata." Zažvatlá ještě a Zařechtá se. ,,Kate! Slyšela jsi to? Řekl nám máma a táta!" Vypískne Drew a převezme si se zbrklostí Leviho a točí se s ním. ,,Ano Levi. Správně. My jsme máma a táta." Vrkal na něj šťastně. Protože jsme byli hladoví, šli jsme se najíst. Levi už dostává nějaké příkrmy, ale dnes to bylo poprvé, co dostal úplně normální jídlo. Většinou to byla přesnídávka nebo jogurt s nadrobno nakrájeným ovocem, ale jeho první slůvka se musela oslavit a Levi vypadal více než spokojeně z nové chuti. Drew, zatím co dojedl a já ještě krmila Leviho, začal volat rodině. Řekl to našim a Willovi. Všichni byli úplně nadšení. Už se těším na to, co bude příště. Že by první krůčky? Necháme se, ale překvapit.