Don't be Single

Oh no...

Bylo po škole a my s Drewem jsme měli naplánované odpoledne, jelikož nikdo neměl být doma... Oba jsme se těšili až dojedeme domů. A nebudeme si nic nalhávat. Kdo by se netěšil na příjemně strávený čas o samotě? Proto jsme oba pospíchali domů jak bylo jen možné. ,,Půjdu se ještě vykoupat. Přichystej zatím věci." Domluvili jsme se, že si uděláme oběd, což v překladu pro všechny ostatní, kdo nedokážou v naši řeči číst znamená, že budu vařit já a Drew se mi zatím bude koukat přes rameno pod ruce zatím, co se nebudu moci hnout z místa kvůli jeho rukám obmotaných okolo mého pasu, držíc mě pevně natisknutou u jeho břicha. Zašla jsem s kupkou věcí do koupelny a vyvlékla se. Hodila jsem si rychlou sprchu a s pocitem svěžesti se převlékla do Drewovo volného trika a šedých šortek. Na hlavě jsem si předělala drdol a špinavé prádlo hodila do koše na prádlo. ,,Tak, co uděláme?" Zeptám se, když vejdu do kuchyně. Nakonec "jsme" udělali špagety. Když jsme je dojedli, uklidili jsme nádobí do myčky a umyli si ruce. Hygiena ne? Tiše jsme vešli do mého pokoje a zavřeli za námi dveře, i když vzhledem k tomu, že sem nikdo dnes nemá zavítat by to být nemuselo. Ze začátku jsme si lehli jen do postele. Zapadali jsme do sebe jako dva kousky skládačky. Po malé chvíli, však Drewova ruka zalezla pod mé triko na odhalenou kůži na boku. ,,Je to v pořádku?" Špitl tiše do mého ucha, který ovanul jeho horký dech. Po celém těle mi naskočila husí kůže a od špičky nosu až po špičky prstů na nohou mi přejelo příjemné zamražení. ,,Hm..." Zamručím na souhlas a tak už se po chvilce válela velká část našeho oblečení na zemi. Oba jsme byli jen ve spodním prádle, když bouchly spodní dveře. Úplně jsem se zděsila a pohlédla na Drewa, co vypadal úplně stejně. Urychleně jsme posbírali kupku jeho oblečení poházeného na zemi, mou jsme hodili na gauč, a nenapadlo nás nic jiného než Drewa na nějakou dobu schovat do skříně. Právě včas. Zavřela jsem dveře od skříně a když jsem se otočila ke dveřím, zrovna se otevíraly. Vykoukla na mě příšerky hlava a na rtech ji seděl úšklebek. ,,Ahooooj." Protáhla zase a pak se zarazila nad mím vzhledem... ,,Proč si polonahá?" Změří mou osobu opět pohledem až mám pocit, že se propaluje skrz mě až do skříně na Drewa. ,,Nemám, co na sebe." Zalžu rychle, aby snad mou lež neprokoukla. Ona mě však posadí na gauč a přejde ke skříni, kterou otevře dokořán. ,,Jedno triko, druhý triko, mikina, Ahoj Drew, košile, džíny...." Myslím, že už nemám, co k tomu dodat.