Don't be Single

It is here...

Vždycky jsem byla šťastná, že zmizím na chvíli z domu... Věřili by jste, že mě Drew zavřel doma s mou máti?! Fakt si to s ním vyřídím. ,,Mami... Fakt jsem v pohodě." Povzdechnu si nenadšeně. Vypadá to, že z toho, ale má radost, tak ji to nechám. ,,Hned teď si lehneš." Přikáže mi jak malému parchantovi. ,,Nejsem nemocná jen..." Zastavím se v pohybu. ,,Já vím, já vím. Jsi JEN těhotná." Protočí očima. ,,Kate?" Koukne na mě tak zvláštně. Natáhla jsem se teda pro telefon a se zrychleným dechem vytočila číslo. ,,Kate?" Ozve se z telefonu. ,,Drew... Přijeď... Hned!" Zafuním do telefonu a seknu sebou na gauč. ,,Dýcháš jak stará kobyla. Je ti něco?" Zakření se máma nad svým nemístným vtipem. ,,Ha ha ha. Najednou jsi vtipná, když se to nehodí co?" Zakroutím hlavou, ale uklidním se do takového stádia, že by se dalo říct, že jsem v rámci možností v pohodě. Mám pocit jako by mi dělal díru do břicha. Zatnu zuby, abych se aspoň nějak uklidnila, ale moc mi k tomu nepřidává to mokro, co najednou ucítím. Hlasitě jsem se nadechla a hluboce vydechla, abych si projasnila mysl. ,,Řekneš mi už, co ti je?!" Zaburácí naštvaně až se její křik line snad i k sousedům. ,,Co asi. Je to tady. Drew brzo přijede." Hluboce se nadechnu a vydechnu. Mámě to asi začalo docházet a začala lítat po celým domě. ,,Ježiši uklidni se." Vydechnu a máma na mě čumí jak na debila. Najednou bouchnou vchodové dveře a do obýváku se vřítí, celý udýchaný, Drew. ,,Jak jsi na tom? Jsi v pohodě?" Začne lítat víc jak máma. ,,Prosím tě, uklidni se. Já neumírám." Protočím očima a zmoženě se postavím. Drew už, už spěchal k autu. ,,Ještě tu tašku." Poukážu na ložnici a Drew rychle běží tentokrát do ložnice. Zalezli jsme do auta a Drew ještě mamce slíbil, že ji pak zavolá. A už jsme se řítili po silnici, jasně daným směrem. Nemocnice. ,,Drew. Dej mi ruku." Zahekám a snížím svou bolest kousnutím do jazyka. ,,Ne... Ty mi ji rozmačkáš." Zakňourá Drew. ,,Bože. Ty jsi mi, ale materiál." Zavrčím na něj, ale to už jsme u nemocnice. Rychle mě přendal na vozíček, když k nám přiběhla má nejen kolegyně, ale i kamarádka Sandra. ,,Odvezte ji hned na sál. Vezmu si to na starost." Zařve na sestry a ty mě už vezou pryč.

Drew

Sedím tady už 3 hodiny. Kate nakázala, že tam s ní nesmím, protože je mi zle z krve. Je pravda, že ji v tomhle obdivuju, protože hrabat se v lidech plných krve... Bych nezvládl, ale chci být u porodu svého dítěte se svou ženou... Ne, asi má pravdu. Ještě ji přidělám starosti tím jak tam odpadnu. Dveře se otevřely a vyšla z nich doktorka. ,,No tak gratulace. Máte zdravé dítě, Kate je taky v pohodě a už ji vezou na pokoj. Když tak 305." Uchechtne se a jde někam pryč. Rozeběhnu se na pokoj, kde leží Kate s tím naším uzlíčkem štěstí. ,,Je to kluk. Náš zdraví Levi." Usměje se a znova pohoupe s naším synem ve své náruči. ,,Proč zrovna Levi?" Podivím se. Jen tak, aby bylo jasno. Kate vyhrála sázku, takže jméno vybírala ona. ,,Protože Levi znamená být připojen k rovnováze, a protože je to hezký jméno." Usměje se. Přisednu si k mé rodině na postel a políbím Kate na zpocené čelo. ,,Půjč mi ho. Budeme tu i až se vyspíš." Usměju se na ni mile a převezmu si Leviho do náruče i se zavinovačkou. Kate byla za chvíli tuhá a Levi taky spinkal. Vzal jsem si telefon a obvolal rodinu. Všichni slíbili, že se přijedou na malého podívat. Jenže jedno číslo jsem zavolat nemohl. ,,Jestli chceš zavolat mému tátovi, půjč si můj mobil." Zamumlala Kate v polospánku. Její mamka přijela ještě dnes, když už Kate byla vzhůru. ,,No ahoj babičko." Zavtipkovala Kate, když vstoupila do dveří.