Death Note - Wammy University (CZ)

27. Důvěra (2.část)

Tu noc byl L jako obvykle usazen na židli vedle Lightovy postele. Poté, co si Light promluvil s doktorkou Shiro, se akorát navečeřel a usnul. Zatím L-ovi o svém sezení s psycholožkou nic neřekl. Ale L věděl, že jí Light musel říct něco, co ji vyděsilo. Jakmile totiž jejich sezení skončilo, zavolala policii a žádala o ochranu. L objednal pár bodyguardů, aby jí hlídali - jen pro jistotu. Byl zvědav, kolik jí toho Light řekl. Pokoušel se ho na to zeptat, ale Light okamžitě změnil téma.

L si přál, aby s ním Light mluvil. Aby alespoň věděl, co má dělat. Se vší upřímností, L neměl zrovna nejvíc zkušeností co se uklidňování lidí týče. Přestože vyřešil tisíce zločinů, tak se se svědky zrovna moc nepáral. Obyčejně totiž chytil zločince, pomohl jej dostat za mříže a pak si jel zase po svým. Nikdy se nezabýval s dohrou. Teď se snažil Lightovi pomoct sesbírat všechny střípky jeho normálního života a dát to všechno do pořádku. Chytit a potrestat Yotsubu bylo proti tomuhle jako procházka růžovým sadem. L uměl chytat zločince. V tom byl dobrý. Vždycky věděl, co dělat.

Ale právě teď neměl tušení, co dál. Nevěděl, jak Lightovi pomoci... Zůstával po jeho boku a dával na něj pozor. Ale cítil se roztěkaně. Jako kdyby toho nedělal dost, jako by to nestačilo.

Chtěl jen, aby bylo Lightovi lépe.

________________________________________________________________________________

Light prospal celou noc bez jediné noční můry. Když se ráno probudil, L byl stále usazen na své židli vedle postele. Detektiv se soustředil na svůj laptop a pilně pracoval. Snídani jim opět přinesl Watari. Light mlčky jedl. Pořád ještě přemýšlel nad radou doktory Shiro. Ta myšlenka, že by měl o únosu mluvit, ho dost znervózňovala. Upřímně, on o tom mluvit nechtěl...

Poté, co oba dojedli, přišla do místnosti sestřička. Nesla s sebou pár ručníků a necky plné vody.

,,Čas na drobnou koupel." oznámila vesele.

Light na ní šokovaně zíral. ,,Cože?"

Sestřička položila necky. ,,No, nekoupal ses pár dní, takže potřebuješ koupel."

Oh, ne. Ne. Ne. Nejsem zasraný invalida. Light na ní zlostně zíral. ,,Ne, díky. Dokážu se vykoupat sám."

,,Ale to je nebezpečné. Doktor Koyama říkal, že se nemůžeš - "

,,Ale ano, můžu. Dneska." rychle ji přerušil. ,,Dám si sprchu, takže nebudu potřebovat tvou pomoc."

Sestřička si povzdechla. ,,Každý den koupu pacienty. Věř mi, není se za co stydět."

Přikročila k němu. ,,Řekl jsem ne." vrčel na ní Light.

L přestal psát a odložil svůj laptop. ,,Je velice těžké Lighta o něčem přesvědčit. Měla byste se jít starat o další pacienty."

,,Vyřídím doktoru Koyamovi, že odmítáte hygienickou péči." varovala Lighta.

,,Fajn, tak mu to vyřiď." vyštěkl Light.

Sestřička si odfrkla, vzala necky do ruky a spěšně opustila místnost. Jakmile odešla, zkřížil si Light ruce. Nebyl bezmocný mrzák. Uměl se o sebe postarat. A do koupelny to byla poměrně krátká cesta. Měl ji připojenou ke svému pokoji. Tam dojde.

Odhrnul přikrývku a posadil se. Otočil se tak, že teď jeho nohy visely z postele.

,,Lighte, co to děláš?" L zněl znepokojeně.

,,Jdu si dát sprchu."

Odpíchl se z postele a postavil se. A sakra! Projela jím bolest a zavrávoral. Během mžiku vteřiny u něj byl L, aby ho chytil a udržel v rovnováze.