Death Note - Wammy University (CZ)

27. Důvěra (1.část)

Do místnosti vešla sestřička a položila vedle Lightovy postele tác se snídaní. Opustila místnost. Po chvíli lhostejného zírání na jídlo Light opět ulehl do postele. Neměl o jídlo vůbec zájem. L, sedící vedle něj, psal na svém laptopu. Po pár minutách zvuk klapajících kláves ustal.

,,Měl bys jíst, Lighte."

,,Nemám hlad." zamumlal.

,,Kdy jsi naposledy jedl?"

Light si povzdechl. Jeho poslední jídlo byla snídaně s Rayem Penberem. Během svého věznění nejedl vůbec a většinu včerejška byl v bezvědomí... Sevřelo se mu srdce, když si vzpomněl na napůl spálenou snídani, kterou mu Penber ukuchtil. Po té, co pojedli, byl Penber zastřelen. Light si vybavil Penberův bezduchý výraz v očích. Dělalo se mu z toho špatně od žaludku.

Otočil se na bok, pryč od L. ,,Jsem v pohodě, neboj."

L se postavil a obešel postel, aby mohl Lightovi vidět do obličeje. ,,Musíš jíst, Lighte."

Věnoval L-ovi otrávený pohled. ,,To to do mě snad budeš hustit, dokud něco nesním?" 

,,Jsi si vědom toho, jak neodbytný jsem, že?"

,,Fajn." zaúpěl Light a posadil se. Přisunul si k sobě tác. Dal si lžičku cereálií a zakuckal se. Chutnaly, jako by byly už pár let staré.

Light udělal znechucenou grimasu a odstrčil od sebe tác s jídlem. ,,Nesnáším jídlo z nemocnice."

L okamžitě vytáhl mobil a zavolal Watarimu. Během deseti minut se Watari objevil na chodbě s pár krabicemi s jídlem. L položil jednu z krabic na tác přisunul jej Lightovi. A pak na něj jen zíral v očekávání. Light si povzdechl a otevřel krabici. Uvnitř byla vařená rýže, sushi a pár omelet. Light si dal kousek omelety a vytřeštil oči. Tohle bylo vážně výborné. Snědl většinu snídaně. L vypadal spokojeně - seděl na židli a jedl kousek dortu, jenž mu Watari přinesl.

Poté, co oba dojedli, se vrátil doktor Koyama. Vysvětlil jim, že musí Lighta zkontrolovat a požádal L-a, aby mezitím počkal na chodbě. L si vzal laptop a opustil místnost, aby doktor mohl začít s pár drobnými testy. Vzhledem k tomu, že Light prodělal otřes mozku, mu nejprve pokládal doktor otázky, aby otestoval jeho kognitivní myšlení. Všechny otázky byly jednoduché. Jeho mozek očividně nebyl poškozen. To Light věděl. Co se týče kognitivní stránky, byl naprosto v pořádku.

Pak začal doktor testovat jeho reflexy. Light seděl na kraji postele a doktor Koyama mu poklepl na levé koleno reflexním kladívkem. Jak se dalo čekat, jeho noha se pohnula. Pak zkusil pravé koleno. Jeho levá noha se trochu pohnula, ale Light trochu cukl bolestí. Naneštěstí se tohle také dalo čekat, neboť byl střelen do pravého stehna.

,,Výborně." usmál se doktor Koyama. ,,Myslíš, že se zvládneš postavit? Je to v pořádku, pakliže ne. Zkus přenést trochu váhy i na svou pravou nohu."

Light přikývl a odstrčil se z postele. Projela jím vlna bolesti. Kurva! Light se musel kousnout do spodního rtu, aby nadávku nevykřikl nahlas. Ta bolest byla nesnesitelná. Celé jeho tělo se třáslo. Light se rychle a s těžkými nádechy posadil zase zpět. Sakra, potřeboval víc morfia.

Doktor vypadal ohromeně. ,,To bylo velice slušné, Lighte."

Light na něj zlostně zíral. Slušné? Bylo to zasraně ubohé.

,,Máš opravdu veliké štěstí." ubezpečoval ho doktor Koyama. ,,Měl jsem pacienty, také střelené do stehna, kteří přišli o mnohem více svalů, než ty. Co se týče tvé léčby, myslím, že to vypadá velice nadějně. Jen se pokoušej každý den stát o něco déle a brzy budeš moci chodit."