Můj milý nepříteli (Stony)

Příchod

Když v tom jsem si všimnul, že nám Furry znovu ukazuje ty fotky potenciálních nepřátel. Poznal jsem ho. Podle těch jeho krásných očí. Byl jsem ve fázi smiřováni. Přestával jsem se kontrolovat a při opětovaném pohledu na neznámého muže jsem hlasitě vydechl. Všichni se na mě samozřejmě nechápavě koukl. Já se probral z tranzu. A následně jsem si vzpoměl na ten pytel. Vzal jsem vzal ho a začal vysvětlovat.

,,Pane Furry včera jsem šel večer domů a někdo u mě byl." Všichni se samozřejmě začali smát protože měli pocit že si z nich dělám srandu a že u mě zase byla nějaká ženská o které jsem ve svém stavu skoro ani nevěděl. (Přiznám se že to by mi bylo bouhužel dost podobné.) Furryho to evidentně zajímalo a připadalo to důležité.
,,Přestaňte se prosím chovat jako malé děti." Rázně je okřikl a naznačil abych pokračoval.
,,Né vážně lidi, nebyla to ženská ani nikdo takovej." Zase se někdo v budově tlumeně zasmál ale to už nikdo neřešil.
,,Vešel jsem domů a byl tam člověk v kukle, který nesl v ruce tento pytel s mými součástkami. Co hůř, že vzal i moje ovládací čipy k obleků a já nevím co s nimi chce dělat." Dořekl jsem a přesunul se k mě noze. Vyhrnul jsem si dlouhé kalhoty a ukázal na ránu.
,,Když jsem jakž takž zneškodnil, odletěl jsem domů. Tam jsem objevil tohle." Ukázal jsem na znovu na svou nohu.
,,Teklo z toho něco?" Udiveně se zeptal jeden z agentů.
,,Jo. Nějaká fialová divná hmota. Malém jsem se z toho poblil."
,,Ttto určitě." Řekl někdo sarkasticky. Pár lidí se zasmálo a já se naštval. Byl jsem v rozpadcích. Starý dobrý Tony by se určitě zasmál. Řekl jsem si v duchu.

Potom se ale otevřely dveře a on vstoupil do místnosti. Vypadal unaveně a byl rád že došel. Přišel za mnou podal mi ruku a řekl:
,,Tony, rád tě zase vidím a vás všechny také." Otočil se k Furrymu prohlásil:
,,Steve Rodgers se hlásí do služby." Všichni se trošku zasmáli ale já ne. Byl jsem jeho přítomnosti kompletně konsternován. Jako ještě nikdy jindy. Stál jsem tam zíral na něj. Pak se na mě podíval a začal upozorňovat ostatní.
,,On je úplně bílej, položte ho na zem." A já začal omdlévat. Položili mě na zem ale pak jsem stejně omdlel.

Probral jsem se v bílé budově. Byl jsem ozářen bílými světly přímo nade mnou. Když jsem se kompletně probudil z trantu, začal jsem si pomalu vzpomínat co se vlastně stalo. Po asi hodině přemýšlení o mě a mé orientaci jsem vzal mobil a učinil zásadní rozhodnutí. Zavolal jsem Steveovi.

Teď je to taková kratší kapitola ale i přes to doufám, že se líbí. 🔝

.