Můj milý nepříteli (Stony)

Večer

Jelikož jsem neobědval měl jsem už velký hlad. Přecejen už bylo 6:12 na já byl bez jídla od 10 hodin. Neměl jsem nápad co si tak uvařit tak jsem se rozhodl hledat inspiraci na něco dobrého co by zvládl i kuchař takových hrozných kvalit jako já. Ale všiml jsem si, že Bruce Benner nám založil společný chat na Messengeru. Docela jsem se tomu zasmál a v hlavě mi proběhly myšlenky jak je to trapné. Rozhodl jsem se zeptat přímo Bennera co ho k tomu vedlo.

Já: Ahoj Bruce, prosím tě co to děláš s tím Messengerem? Docela se divím že to napadlo zrovna tebe....

Bruce: Čau Tony, to je dobře že ses ozval když už nám teda zase dali tu smlouvu. Založil jsem to právě proto abychom se všichni dostali zase do kontaktu. Asi to teda funguje. Jak ti je?

Tony: Super že to fuguje, rád bych se s tebou vybavoval ale zrovna nám děsnej hlad a nevím co uvařit.

Bruce: To nevím....hele a nechceš zajít na večeři se mnou? Když máš takovej hlad?

Tony: Ok, to beru. Tak v 6:30 před mým domem.

Bruce: Budu tam

Položil jsem mobil a dal si kousek rohlíku, protože to už bylo na mě moc hladu a ještě budem tak půl hodiny čekat než se uráčí nám donést jídlo. Po dlouhém vybírání jsem konečně sáhl po tom co jsem si chtěl vzít na sebe. Už bylo půl za pět minut tak jsem si vzal peněženku mobil a tak. Vyšel jsem z domu. Zrovna jelo Taxi. Vystoupil z něj kdo jiný než Bruce.

,,Ahoj Tony" pozdravil mě vesele. Pozdrav jsem mu vrátil a řekl že půjdeme do té skvělé restaurace co je hned přes ulici.
,,Kde ty bereš ty auta Tony. To je neuvěřitelný kolik takových aut ty máš"
,,Jo mám auta fakt rád. Ale ne že bych je počítal. To už bych se dost možná ani nikdy úplně nedopočítal." Řekl jsem a Bruce se zasmál. Došli jsme do restaurace a doufali, že bude nějaké místo. Číšník se o nás hned začal zajímat a ukázal na poslední volný stůl.
Číšník nám pověsil kabáty na věšák a odešel. My se posadili.

,,A co Pepper?" Zeptal se zvedavě.
,,No teďka nic moc. Topíme se u dna."
,,Jak to vždyť jste se zasnoubily?" řekl nechápavě. Chvíli jsem mlčel
,,Furt je někde pryč a nemá na mě čas, ale z moji strany ten zájem není lepší" objasnil jsem
Bruce se evidentně znažil toto téma raději hodit zase pod koberec. A udělal dobře.
,,Jaký si dáme víno" zaujatě jsem se zeptal.
,,Tony promiň, já teď nepiju" odpověděl zklesle
,,Bruci co se děje" zeptal jsem se s obavami
,,Víš....mám problém s tím udělat ze sebe Hulka" řekl se zklamáním v očích
,,Neboj určitě se to zlepší" dal jsem mu naději a pohladil po ramenou. Brucovi se to ale evidentně dost nelíbilo, a tak mi ruku odstrčil.
,,Ehhmm.....promiň, sám nevím co to do mě vjelo!" omluvil jsem se mu a vybíral si pití.
,,Tak pokud nebudeš pít ty tak já ti nebudu dělat chutě" řekl jsem vesele. Přišel číšník a zeptal se co si dáme. Já si dal ninerálku a Bruce nealkoholické pivo. Docela jsem se divil. Nikdy totiž pivo moc nepil.
,,Takže ty teď piješ pivo?" Zeptal jsem se.
,,No Jo aspoň něco." zasmáli jsme se.
Přišel číšník s našimi nápoji a zeptal se na jídlo. Objednali jsme si a číšník si hleděl svého.
,,A jak to všechno vůbec bere Steve?"
,,Jako nejdřív to pro něj bylo hrozně těžký. Připadal si, že to všechno zavinil jen a jen on. Potom už to začalo bejt lepší. Zrovna včera jsem s nim mluvil. No uvidíme jak se bude chovat k tobě. Po té době už by ho to mohlo přejít" řekl Bruce klidným hlasem. Pak odešel na záchod.

Seděl jsem na svém místě pozoroval restauraci. Najednou se ze tmy vynořil Peter s nějakou slečnou kterou jsem nikdy neviděl. Vykuli jsem na něj oči a nevěděl co si myslet.
,,Ahoj Petere, vidím že tě vede nějaká moc simpatická slečna. Víš o ní vůbec?" Zasmál jsem se se snahou být zase někdy vtipný.
,,Dobrý den pane Starku, co vy tady? Jste tu s Pepper?" Já najdou ztuhnul a uvědomil si, že se k Pepper asi vážně nehodím.
,,Pppane Starku? Jste v pořádku?" Vyjekl vyděšeně Peter .
,,Joo jo. No šli jsme s Bennerem probrat co se tam u nás v partě děje a tak."
,,Tak zítra pane Starku" řekl spokojeně Peter a šel se posadit na rezervované místo.

Po zbytek času na večery už jsme si vyprávěli vtipné historky z našich nevšedních životů a tak dále. Dobře jsme se bavili. Dojedli jsme jídlo, podle domluvy každý zaplatil svoje. Potom jsme se rozloučili a každý šel k sobě domů.