Můj milý nepříteli (Stony)

Oběd nebo něco víc?

Když v tom slyším zvonek. Podívám se na kamery a zjistím, že je to kdo jiný nežli Steve. Moc dobře věděl kde přesně mám kamery, tak se začal chovat na jeho vkus hodně zvláštně. Začal na mě dělat obličeje. Úplně jako malé dítě. Musel jsem se tomu zasmát. Ovšem potom jsem se zaměřil na ty jeho krásné oči. Snažil jsem se rychle odpoutat od nich mou pozornost. Podařilo se a já se bez dalšího váhání vydal dolů. Ještě před tím jsem si, ale jako správný Tony Stark důkladně schoval kondomy. Raději víc. Nikdy nevíte kdy přijde vaše příležitost. (Že bychom se blížili?)
No znáte to, jistota je jistota. Pak jsem přišel ke  schodům a seběhl je jak nejrychleji jsem dokázal. Došel jsem ke dveřím a viděl ho jak tam tak nedočkavě stojí a čeká.
,,Ahoj Tony. Už jsem se bál, že si tam někde stuhl a že už te neuvidím. Řekl a naznačil ať už jdu.
,,No jo no. Ne každej je rak rychlej jak ty." Pokusil jsem se o nenápadnou lichotku.
A my šli na domluvené místo.
,,Já mám hlad jak vlk." Řekl a zase sekoutkem rtu nenápadně pousmál. Z toho jsem usoudil, že rád vidí. Já byl šťastný tak jak už dlouho ne.
Došli jsme k restauraci. Odchytili je tamního číšníka, který po restauraci lítal jako komár od stolu ke stolu. Číšník nám ukázal poslední volné místo. Bylo pro takové lidi jako já vhodné. Bylo totiž schované za rohem. Pokud někdo vyloženě nechtěl na místo téměř neviděl. Bylo to úplně poslední volné místo a navíc pro dva lidi.

Když číšník odešel, my se usadili. Stevevovi se restaurace vážně líbila. A za to jsem byl hrozně rád.
,,Máš fakt hodně hezky místo bydliště. To se vážně musí uznat, že bydlet tady je výhra." Vyjádřil obdiv touhle krásnému místu v New Yorku
,,No jo když máš na to prachy tak si prostě můžeš vybírat dobrý mista." Řekl jsem naprosto seriózně.
,,Tak ty jseš přece geniální, takže logicky máš co si zasloužíš." Znovu naladil ten svůj krásný tón. Opět mi to moc lichotilo a já měl co dělat abych se nezačal červenat na celou restauraci. Nakonec jsem to, ale zvládl ustát a pokračoval v naší debatě.
,,A jak se daří tobě? Třeba v udržování formy a tak?" V hlavě jsem začal proklínat sám sebe proč jsem se ho zeptal na tak debilní otázku? Nebude si potom myslet, že po něm jedu? Co když je to pravda? Co mám teď dělat? Ptal jsem se sám sebe a opět tyto otázky skončili jak jinak než bez odpovědi. Najednou jsem zaslechl jak se někdo krásným hlasem pokouší probudit mě z tranzu...
,,Tony? Tony? Haló jsi v pořádku?" Zeptal se starostlivě a já se naštěstí včas probral a ujistil ho, že mi nic není.
,,Jjjjjoo jjjo promiň. Říkal jsem ti, že toho teď mám moc." Usmál jsem se na něj.

Potom jsme si vybrali jídlo a pití a objednali si jídlo. Nechtěl jsem začít alkoholem aby to nevypadalo, že jeho nebo sebe chci opít. Vím že to na můj vkus zní zvláštně a asi i úplně neuvěřitelně. Aspoň pro ty co mě znají už nějakou dobu. Každopádně jsem věděl, že tohle nemůžu jen tak zahodit kvůli alkoholu. Mám ho vážně rád i po tom všem co se mezi námi stalo.

Nicméně jsme pokračovali v rozhovoru.
,,A co vlastně říkal Benner? On je z nás dvou k týmu asi nejblíž a prý je tam poslední dobou často." Zeptal se mě Steve.
,,Nic moc zajímavýho. Bruce má nějakej problém, ale pokud bude chtít aby si to věděl tak ti to určitě řekne sám. Nevím jestli by chtěl abych to rozkecal všem. Přecejenom nejsem žádná užvaněná ženská co musí všechno vyslepičit." Odpověděl jsem mu na otázku a oba jsme se nepatrně pousmáli. Zase na mě moje srdce řvalo : ty vole to nevidíš ten sexy ksicht, úsměv a to všechno okolo? Dělej řekni mu to jak je dokonalej ty vole!"
Na tyhle zabijácké poznámky uvnitř mého těla jsem byl už tak nějak zvyklý, takže jsem je zvládal ignorovat.

Přinesli nám naše jídla. My si na nich moc pochutnávali. Steve ještě snad milionkrát pochválil úžasnost restaurace. Taky jsem to tady měl moc rád. Chvíli jsme si povídali. Probírali jsme různá témata. Vykládali si vtipy. A to je se skoro stoletým člověkem kterého tajně milujete vážně docela zajímavá zábava.
Vždycky mě zajímalo kde ty tehdejší lidi ty vtipy brali. Steve říkal že se tomu dnes nikdo nesměje a já i on jsme chápali proč. Skvěle jsme se spolu bavili. No já byl prakticky pořát v sedmém nebi. No a kdo by nebyl?. Když jste na svém oblíbeném místě s člověkem kterého sice tajně ale milujete.

Chtěl jsem aby se pro tuto chvíli zastavil. Užíval jsem si každé jeho slovo. V důsledku toho jsem občas absolutně nevnímal co mi vlastně říká, ale zvládl jsem to dobře utajit. Čas se ale nezastavil, a tak nezbylo nic jiného než zaplatit a rozloučit se.

Zaplatili jsme a vyšli ven z restaurace.
,,Tak Steve, myslím že je čas se rozloučit." Řekl jsem smutně a sklopil hlavu.
,,Tony, potřebuju s tebou ještě něco probrat. Ale dnes už je ne. Co takhle se zítra sejít zítra buď u mě nebo u tebe doma?"Věnoval jsem mu nechápavý pohled.
,,Steve dobře, rád ti pomůžu. Chvíli mi trvalo než jsem dokázal vyslovit odpověď.
,,Skvělí. Teď už ale budu muset. Dík za oběd. Zítra se těším a ještě upřesníme místo. Ahoj. "
Rozloučili jsme se a každý šel svou cestou.

Ahoj! Jsem tady s další kapitolou😊

Už se pomalu dostáváme k tomu na co asi perverzáci čekají

Už jen jedna kapitola a máte to!😂😏

Když už jste se odhodlali číst, můžete zanechat nějaké reakce⭐️💬😁