Můj milý nepříteli (Stony)

Čekáme nečekané

Když jsem celý rudý vylezl ze zachodů, zamířil jsem si to rovnou a nekompromisně k baru. Původně jsem chtěl udělat přesně to co by jste odemě asi všichni co mě znáte čekali, tedy tak trochu omylem vypít vše co je v baru k dostání. Tentokrate jsem se ale zvládl přemoci. Neříkám že tomuhle pokrokovemu rozhodnutí nepřispělo to co se dělo před pár minutami, ale na to se historie nebo zdraví ptát nebude. Takže k baru jsem šel zaplatit naši večeři. Bral jsem do ruky svou peněženku, když v tom jsem vycítil že je za mnou Steve. Dokážu si představit že v tu chvíli jsem musel být doslova červený jako prase. Zaplatil jsem večeři a oba jsme se Stevem urychleně vypadli z tohoto místa hříchu. Beze slov jsme oba nastoupili do auta. Já sice na pár vteřin zmrzl nečekanou bolestí ale vzápětí jsem zase rozmrzl. Steve se na mě podíval laškovným pohledem ale já ho dokázal úspěšně ignorovat. Nastartoval jsem auto a odjel. Můj výraz byl jako kamenná tvář. Možná to bylo vzhledem k předešlim událostem až nevdečné ale v tuto chvíli mi to bylo jedno. Tušil jsem že na to doplatím, ale abych pravdu řekl, zajímala mě reakce Steva na tohle chování. Steve se snažil mé mlčení ukončit a otevřít nějakou debatu.
,,Tak co tvůj dezert? Jen abys věděl, byl připravován s láskou." Řekl Steve skoro až rytmicky.
,,No, ne že by mi to nějak extra vadilo, ale nepřipadá mi že si zvládl výběr vhodného místa. " Řekl jsem uraženě.
,,Ale no tak. Já myslel že z nás dvou jsem tady ta konzerva já. Takže se přecejen lidi mění." Sdělil mi Steve svůj názor na lidská stvoření.
,,Steve tak promiň. Já jsem to na zachodech vážně nečekal. Kdybych to byl já tak to je už v pohodě protože ode mě to už každej čeká, ale ty seš novinka." Řekl jsem a vyjel na křižovatku.
,,To pouze potvrzuje moje slova že se lidé mění." Potvrdil Steve svá slova.
Na křižovatce mě nějaký člověk co si evidentně zapoměl mozek na nočním stolku, malém urazil zadek auta. Tudíž jsem si potřeboval ulevit prostřednictvím pár nadávek na adresu dotyčného. Poté jsme ani jeden z nás neměli potřebu mluvit po dobu naši cesty ke mě domů.

Když jsme dorazili do domu, Steve po náročném večeru, sebou pouze švihl na gauč a ležel téměř bez hnutí. Můj původní plán byl, oplatit mu - jak po mě před zhruba hodinou chtěl - to co on udělal mě v restauraci na jistém místě. Avšak, Steve se evidentně rozhodl docela jinak. Já si tedy pouze sedl a sledoval co se děje ve světě skrz mobil. Byl jsem až skoro zoufalý když jsem četl co všechno ten náš oblíbený a čestný Donald Trump zase provedl. Chtěl jsem si to přečíst celé ale nakonec jsem to radši vzdal s myšlenkou že si přece takhle večer nenechám dokonale znechutit večer. Tak se můj mozek Bůh ví proč rozhodl, že si radši budu číst nějaký ukrutně strašidelný článek, o tom zda věřit či nevěřit v nadpřirozeno z vědeckého hlediska. V momentě kdy byl článek asi nejvíc napínavý a já se do něj asi nejvíc začetl, se ozval zvuk jakoby se naštvala nějaká divoká šelma. Až jsem sebou úplně trhl. Když jsem se podíval na místo odkud zvuk přichází, byl jsem něco mezi zklamáným a překvapeným. No abych to zkrátil, byl to prostě pouze chrápájíci Steve na mém gauči. Zakoulel jsem očima asi jen tak ze zvyku, jelikož mě nemohl nikdo vidět. Když jsem se zase uklidnil, dál jsem takřka bez duše projížděl zprávy. Když už jsem z úplného zoufalství četli článek o tom, kolik kilo váží lenochod, zazvonil mi mobll. Říkal jsem si že to bude asi něco závažého pokud daný člověk volá v tuhle hodinu večer. Ukazovslo mi to že volá skryté číslo.

                                  Hovor:

,,Haló je tam někdo?" Ozvalo se z druhé strany
,,Jo tady Tony Stark. Kdo volá?" Položil jsem poněkud zásadní otázku osobě která byla nejspíše žena jejíž hlas jsem určitě slyšel.
,,No čau Tony. Tady Pepper. Máš na mě chvíli času nebo se věnuješ Stevovi? Jste vlastně ještě vůbec spolu?" Zeptala se šťouravě Pepper.
,,Sice nevím co ti do toho je ale nějak nemám náladu bejt hnusnej, takže ano jsme spolu. Ten teď spí ale máme spolu..." Na chvíli jsem se zastavil a urovnal si myšlenky co chci říct. 
,,Máme spolu řekněme nevyřízený účty z dnešního večera." Stěží jsem ze sebe vysypal a následně jsem se zhluboka nadechl.
,,Tak to je fajn že s tebou můžu chvíli mluvit. Jak už možná předpokládáš, musím s tebou mluvit o Harleym. Ta doba kdy ho můžeme než problému předat někomu koho zná se výrazně zkrátila. Důvod je že krachují. Přesně za pět dní začnou děti přesouvat do jiných domovů, různě po státech. Navíc vzhledem k tomu že se ten děcák ruší, mohli by ho ,,vydat" bez větších problémů." Vysvětlila mi situaci Pepper.
,,Dobře. Chci se ale stejně ujistit , že vím co tím chceš říct. Chceš mi tím naznačit že by těm úřadům a těmhle kravinam nedělalo takovej problém předat ho nám se Stevem?" S lehce rozpoznatelnou nejistotou jsem se zeptal.
,,Zdá se že to chápeš asi až moc dobře." Odpověděla mi Pepper tónem, jakoby si právě uvědomila, že udělala chybu která bude bolet.
,,No. Abych pravdu řekl, tohle bude na debatu. Nejsem schopen říci jestli to můžeme zvládnout. Stevovi to asi až takový problém dělat nebude, ale to jestli to zvládnu já ti fakt nedokážu říct. Mám ho sice rád. Je to vcelku hodnej kluk ale je strašně vlezlej." Řekl jsem velice nejistě a nalil si vodu do sklenice.
,,Tony, nevím co budeme dělat. Mám docela dost práce protože ještě dělám sekretářku...." Pepper se najednou zastavila a přemýšlela zda je nutné říci tu jistou informaci. Nakonec ale tuhle větu přecijen dokončila.
,,Dělám sekretářku v přítelově firmě. Tony víš...možná je zbytečné abys to věděl ale stejně připadá mi fér aby si to věděl."  Řekla Pepper a zhluboka se nadechla a zase vydechla.
,,Zkrátka jde o to že ....se budu ...vdávat."  Řekla Pepper nervózně a  já zůstal v šoku. Vůbec jsem netušil že někoho má a už vůbec že se bude vdávat.
,,aaa jak ...jak se ten člověk jmenuje?" Položil jsem Pepper otázku ...vlastně ani nevím proč.
,,Znát jeho jméno je ti vpodstatě k ničemu jelikož ho asi neznáš. No, jmenuje se Stephen Strange." Ve chvíli kdy moje bývalá přítelkyně vyslovila tohle jméno, skoro se mi zastavilo srdce. Věděl jsem na sto procent, že tohle jméno jsem musel už někdy slyšet. Nicméně, v tuhle chvíli jsem si nedokázal vzpomenout komu tohle jméno vlastně patří.
,,Tak hodně štěstí přeji jak tobě tak jemu. Vyřídíš mu moje přání prosím Pepper?" Pepper chvíli mlčela. Vsadil bych se že byla v šoku, záhadou pro mne ovšem zůstávalo to  proč byla vlastně tak v šoku. Po chvíli však Pepper opět promluvila a já si tak mohl být jistý, že prozatím nejsem ten co by ji přivodil infarkt nebo něco podobného.
,,Samozřejmě vyřídím. Řekla bych ale že by bylo dobře se někde potkat. A to i Stevem ať to všechno můžem probrat ze všech pohledů." Navrhla Pepper a já uznal že je lepší to řešit co možná nejdříve. Domluvili jsme se tedy na zítřek v 12:00 s tím že si při té příležitosti dáme rovnou i oběd. Záminku jak tam dostat Steva jsem tedy už měl což je pro mě uklidňující fakt. Po tom co jsme se domluvili co jak, konečně jsem mohl položit telefon.

Psychicky naprosto vyčerpán, jsem usedl na židli vedle mě a položil hlavu do svých rozevřených dlaní. Vzpoměl jsem si na Steva, který nic netušíc, zapomenut ve spánku a klidu, spokojeně oddychává a občas mírně ,,uchrupne". Své choutky po odplatě z restaurace jsem naštěstí dokázal relativně rychle zahnat. Jak jsem tam tak takřka bez duše seděl, se snahou zahnat démony bez přísunu alkoholu, na který jsem byl v podobných situacích dříve zvyklý, zjistil jsem že mě začala bolet hlava. Bolest mi rázem projela snad po celé hlavě neskutečně palčivě. Ze zoufalství jsem si podržel oba spánky a bolestivě jsem syknul. Časem jsem si začal uvědomovat že se mi vlastně podobné stavy dějí poslední dobou dosti často. Jak jsem si snažil urovnat to se právě teď děje, udědomil jsem si jistou pro mě nepěknou věc. Mé bolesti hlavy a ,,stavy úzkosti" jsou způsobeny tím, že jsem zkrátka dosti radikálně přestal pít jakoukoli alkohol. Promnul jsem oči poté co jsem si uvědomil, že uvědomit si to co jsem si doposud zvládal neuvědomovat je to nejhorší co si v takových stavech vlastně můžete uvědomit. Při pohledu na hodiny jsem řekl si že bude lepší zvednout se a jít do koupelny. Dal jsem si pouze sprchu. Nakonec jsem se rozhodl že Stevovi půjdu aspoň pošeptat dobou nic. A přesně tak jsem i konal. Podle mého a asi i vašeho očekávání, z druhé strany mě samozřejmě nečekala žádná odezva. Steva jsem jemně pohladil po hlavě a věděl jsem že do postele mě čeká dlouhá cesta plná nástrah. Pár kroků od gauče je totiž barový stolek plný všeho možného a možná i nemožného. I přes to jak moc jsem věděl že mě ta cesta bude osudová. Sice, uznávám že jsem si v ten moment připadal jako úplný blázen, ale já se rychle rozeběhl ke schodům, abych neměl čas na polemizaci. Úspěšně jsem doběhl ke schodům a zamířil nahoru do ložnice. Vážně jsem si připadal jako psychicky narušený člověk. Nicméně, i přes toto vědomí se mi podařilo dost rychle usnout.