Můj milý nepříteli (Stony)

City city a zas city

Vešel jsem do budovy a doufal že potkám Steva. Šel jsem rovnou do jeho provizorního pokoje v případě, že v sídle, které se mimochodem dokáže proměnit v loď musíme chvíli bydlet. Postavil jsem se před dveře a zaklepal. Po krátké chvíli se otevřeli dveře a v nich stal můj miláček.
,,Ahoj Tony. Pojď dál. Potřebuješ něco?"
,,Čau Steve. Myslel jsem že bychom se mohly jít projít a nějak si to vše vysvětlit."
,,Sice úplně nevím co přesně máš na mysli ale jdeme." Řekl Steve spokojeně a my odešli.
,,Takže Tony to znamená že ty a já jsme gayové že?"
,,No asi určitě." Snažil jsem se vtipně odpovědět, ale asi všichni uznáte, že se mi to tentokráte fakt nepodařilo.
,,A Steve ty mě vážně miluješ?"
,,Ty vole ne Tony, spal jsem s tebou jen proto že se nudim." Řekl pochopitelně sarkasticky Steve a my se zasmáli.
,,Jasně že tě miluju. Jako nikoho na světě." Řekl upřímně a dal mi nenápadnou pusu na čelo.
,,Chtěl bych to aspoň ze začátku udržet v tajnosti. Víš jak to dnes chodí Steve"
,,To jako znamená, že nebudu dostávat pusinky?" Zeptal se Steve uraženě. Já samozřejmě věděl že to pouze dělá.
,,No jasně že budeš zlato." Ujistil jsem ho a jednu jsem mu hned dal aby mi věřil.
,,Tak to jooo Toníku." Já nadzvyhl obočí ihned co toho označení dořekl a probodl ho pohledem.
,,S tímto označením pro mě nevím jestli ty pusinky vydrží..." Řekl jsem trochu jakobych vyhrožoval.
,,Jo tak to si to budu muset nechat jen pro sebe. Chtěl jsem ti říkat čumáčku, ale to bys mě asi zabil." Dořekl a zasmáli jsme se.
,,No to bys moc nezabodoval."
,,To fakt ne zlato."
Cítil jsem štěstí. Oboustranné čiré štěstí. Užíval jsem si každou hodinu minutu sekundu strávenou s ním.
,,Steve jsem tak rád že tě mám. Neumím to vyjádřit líp." Řekl jsem a začal ho líbat.
Ještě když jsem se líbali, uslyšeli jsme něčí kroky. Bleskově jsme se od sebe odtrhli a dělali že se bavíme o případu. Ze dveří vyšel kdo jiný než Bruce.
,,Ahoj Bruce, vítej zpátky mezi námi." Řekl jsem a se Stevem jsme na sebe mrkli.
,,Čau lidi. Vás dva je radost vidět po tom všem zase spolu." Řekl Bruce spokojeně. 
,,Jo on když nemá problém, tak je skvělej člověk. Jen ho člověk musí brát takovýho Jakej fakt je a ne jak se občas přetvařuje." Dořekl Steve a já se na něj usmál. Tyhle slova ve mě vyvolaly spoustu pocitů které jsem neznal.
,,Jo já už takovej asi budu. Věcně svůj a všichni ostatní co pro mě něco neudělali budou jinde."
Vzal jsem Steva za jeho široká ramena a Brucovi řekl že jdeme na kafe. A taky že jsme šli. Došli jsme a dali si jen tak narychlo kafe protože už na delší vybavování nebyl čas. Za dvacet minut jsme měli být ve společné místnosti. Ještě jsme probrali pár nedůležitých věci a pospíchal do již zmíněné místnosti. Ještě před tím než jsme vešli mě Steve políbil a řekl ať se k němu teď chovám úplně stejně jako vždy. Věděl jsem, že mi to bude trhat srdce. Ale zároveň jsem věděl, že v rámci mého vlastního zájmu to prostě jinak nepůjde. Nejdříve vstoupil Steve a chvíli po něm jsem šel já. Všichni nás začali zdravit a vítat za což jsem byl rád jako nikdy. Bylo totiž evidentní, že jsme to zahráli dobře a tak nikdo neměl šanci nic tušit.

Posadil jsem se na židli mezi Bruce a Petera. Pokud bych tohle mé tajemství měl někomu aspoň naznačit, vím že to budou tihle dva.
,,Jee pane Starku. Rád vás zase vidím. Doufám, že pro mě zas máte nějaké ty vaše rady." Řekl Peter trochu sarkasticky.
,,Petere prosím, už jsem ti několikrát říkal, že prostě vždycky budu ty mladý poučovat. To je ten důvod proč já prakticky nemůžu mít dítě." Bruce se v pozadí trochu zasmál.
,,No joooo pane Starku mi to víme. My už to všichni dobře víme a já mám i praxi." Peter se také posnažil být vtipný. Snaha se cení.
,,A co ty a Kapitán?" Dostal se do debaty (pro mě naneštěstí)  i Bruce.
,,Noooo to je složitý." Snažil jsem se z toho vykroutit co nejjednoduššeji.
,,Tak hlavně už nevyvolávejte žádný války mezi nama protože to bylo faaaakt dost krutý." Řekl Peter a zrovna vešel do budovy agent Clinton.
,,Dámi a pánové můžem začít."řekl Clinton

Do budovy vešel Furry.
,,Dobrý den naši hrdinové. Vítejte zpět. Dnes vás budu podrobněji informovat o případu. A za dva týdny začnete na vážno. V terénu máme jiné agenty. Chceme vám dopřát volna. Ale někoho vám ukážu." Furry řekl a odešel kamsi do budovy ze které přišel.
Byly jsme jako bychom byly ve škole a učitelka řekla, že se hned vrátí. Všichni jsme spekulovali kdo to bude. Jestli žena, jestli muž?

Já toho zmatku využil a zamířil za Stevem. Seděl tam tak sám v rohu a přemýšlel.
,,Steve děje se něco?" Velmi originálně jsem se ho zeptal.
,,Tony, já nemůžu. Nevím co to do mě v noci vjelo. Nějak mě to prostě v tu chvíli přišlo jako správný. Ale dnes to vidím všechno úplně jinak."
,,Steve neboj. Já to beru jako správný." Ohlédl jsem se kolem a Steva bleskově pohladil po vlasech. Na štěstí nikdo nic neviděl.
,,Děkuju moc že mě chápeš. Je to strašný. Hrozně o tom všem přemýšlím a to já nikdy moc nedělal." Řekl a pousmáli jsme se. Má krásný smích. V tuto kouzelnou chvíli ale...

Ahoj, vítejte u další kapitoly. Začínám sice mít trochu delší, ale zase už mi dochází přednapsané kapitoly.😬

Už chci trošku začít ukončovat ty všechny zápletky. No chtěla jsem to stihnout do konce prázdnin, to vím asi už teď že se nepovede. To nevadí, snad si najdu čas i potom.

Snad se vám tahle kapitola bude líbit. Kdyby náhodou ano, klasicky můžete utrousit⭐️ nebo komentář. Tak zas někdy u další kapitoly.🔝❤️